Vzpomínky na lásku

Shodou okolností jsem den po zhlédnutí A Moment to Remember vedl zajímavý a podnětný ICQ rozhovor, který mě donutil se zapřemýšlet a zavzpomínat. První korejský romantický film, který jsem viděl, byla My Sassy Girl, před osmi měsíci. Byl jsem uchvácen a okouzlen, jako skoro nikdy před tím. Poté jsem dlouho nic podobného neviděl, až teď jsem si sehnal romantické filmy jako např. Classic, Moment to Remember a spoustu dalších, které tu měly nadšená hodnocení. A ačkoliv se mi velmi líbily, nedostavil se ten nádherný pocit jako u MSG. Bylo mi vyčteno, že nechápu korejské vyjadřování a vnímání citů. Úsměvné. Jako by mě to dělalo méněcenným a neschopným hodnotit korejské romantické filmy. Je to můj názor, subjektivní, ovlivňovaný mým vnímáním filmu, ale, a to nepopírám, i mým rozpoložením, náladou atd (a přijde mi, že obzvlášť dojem a požitek z romantických filmů je hodně ovlivněn "okolními vlivy"). Nebo jde o typický případ očekávání, kdy jsem neuvědoměle doufal, že se mi ty filmy budou líbit stejně jako MSG, že se opět dostaví ten nádherný pocit, ale ta pomyslná laťka je nastavena extrémně vysoko. Habituace, kdy člověk adekvátní po sobě jdoucí podněty pociťuje slaběji a reaguje s nižší odezvou. Nebo jde o to, že korejské romantické filmy, co jsem zatím viděl (ale ano, vím, že nemůžu všechny korejské romantické filmy házet do jednoho pytle), jsou sice krásné, ale zároveň poměrně jednoduché, což je i imho případ Moment to Remember. Stačí znát pár bodů a děj si lze snadno domyslet. Zároveň mi první polovina příběhu (tj. fáze sbližování) přišla strašně hrr, jako by stačilo pár pohledů a hned tu je láska jako trám. Jako by šlo především o efekt a na odpovědi na otázky "proč" a "jak" se nevešly. Vlastně mi dojmy a pocity připomněly to, jak vidím japonské a korejské soundtracky (ty mně známé) - krásné, ale jednoduché, tj. nadšení z prvních pár poslechů, ale pak se přeci jen většinou ohrají. Číselné hodnocení korelující s mým dojmem z filmu se pohybuje okolo +/ 90 % (28.04.2005)

Dávám čtyři a to z tohoto důvodu: První třetina filmu je v podstatě dokonalá. Seznámení díky vypité plechovce coly, zneškodnění zloděje kabelek, exnutý panák pálenky, odpalování míčku v lodičkách, zkouška na licenci pro architekty - tyto scény jsou opravdu překrásné, překypují romantikou a mileneckým napětím a vytváří bohaté podhoubí pro budoucí flashbacky v poslední třetině filmu. Jenomže pak přichází asi to nejhorší, co se jen může romantickému filmu stát - svatba. Hlavní hrdinové jsou najednou svoji, veškeré to romantické napětí a dusno jsou tatam a scénář jakoby se najednou začal bezcílně plácat na místě. Příběh se nikam moc neposunuje, manželské problémy nikoho moc nezaujmou a nastupuje zbytečná nuda. Poslední třetina filmu sice přináší opět silný motiv a taky potřebné emoce, ale pronuděnou střední část vám dostatečně vynahradit nedokáže. Škoda, k plnému hodnocení to mělo opravdu blízko. (P.S. Po postupné demytizaci korejských romantických filmů prostřednictvím nakoukávání i těch slabších kousků tomuhle musím napálit 5*). (15.08.2007)

Nejkrásnější Film všech dob !!! V Žánru Romantika/Drama je tohle absolutní špička! Dokonalá Chemie mezi dvěma protagonisty mi vyrážela dech! Nechybí humor,akce,láska,romantika a hlavně Emoce!! Emociálně mě tohle zničilo jako psa! Dokonce i po skončení filmu jsem měl nekontrolovatelné nutkání brečet jako malý! V tomhle filmu je neskutečná,nepopsatelná síla!! 10/10 (10.05.2013)

Názorná ukázka, kdy film musíte prostě vidět. Protože popsat ho slovy, je téměř nemožné. Navíc doporučuji minimálně týden před filmem šetřit zásoby slz, jinak nemáte šanci vstřebat najednou dávku nejkrásnějších citů. Jak jenom to korejci dělají. Polovinu filmů z jejich kinematografie, které jsem viděl, mě dojalo k slzám. A Moment to Remember je ukázkový příklad. (28.12.2010)

Tak tohle opravdu dovede emocionálně zapůsobit (a že si člověk myslí, že po desítkách shlédnutých romantických filmů už ho jen tak něco nerozhodí...). Krásný romantický příběh, který se mnou dlouhou dobu vlastně nic moc nedělal, ale pak najednou jako bych dostala ránu palicí. Nevzpomínám si, kdy mi naposled po skončení filmu tak dlouho trvalo, abych se zvedla a šla dělat něco jiného. Tady opravdu nemá smysl vyzdvihovat a popisovat něco jako scénář, herce nebo režii, u Nae meori sogui jiugae se nejlíp hodí mluvit o vlastních osobních pocitech z filmu. (15.05.2009)