Vzpomínky na lásku

Kterak podat smutný osud tak, že utahá a ubije nikoli emocionálním dopadem a tragičností, ale délkou a přepísklou hudbou. Bohužel jsem viděl director's cut, ty dvě a půl hodiny byly opravdu moc. Mně stačí naznačit a nastínit, nemusí se mi vše do zblbnutí "vysvětlit" :-( Vyšší hodnocení za to, co se přesto dalo přimyslet (a že o čem přemýšlet bylo!). (22.09.2012)

Nejkrásnější a nejdojemnější korejský film? Ne, tohle je nejkrásnější a nejdojemnější film vůbec. A moment to remember dokonale vystihuje každičkou radost i bolest, co se skrývá za slovem "láska". Hlavní dvojice je jako pro sebe stvořená. Celé je to natočeno tak pěkně skromně, opravdově a neuměle. Nevěřím tomu, že existuje někdo, kdo u toho nádherného díla zůstane chladný. Pro mě dokonalé ve všech směrech... (11.07.2011)

S lehkým srdcem a čistým svědomím můžu dát 5*, protože se hora pohnula. Nejkrásnější scéna je, když spolu ti dva sedí u toho stolečku, on jí naleje skleničku a povídá: "Jestli to vypiješ celý, tak spolu budeme chodit." A když to do sebe opravdu "kopne", dá jí takový krásný polibek! Romantický, dojemný příběh, který mě opravdu nutil ronit slzičky, a já mu to vůbec nezazlívám. Možná je jen dobře, že tam nebyl konec, protože takhle jim člověk může vysnít chvilku společného štěstí, štěstí, kde vzpomínky mají označení jsoucno. Jsem ráda, že jsem monitoru mohla darovat nenucený - snad šťastný - úsměv. (18.06.2009)

Tak tohle opravdu dovede emocionálně zapůsobit (a že si člověk myslí, že po desítkách shlédnutých romantických filmů už ho jen tak něco nerozhodí...). Krásný romantický příběh, který se mnou dlouhou dobu vlastně nic moc nedělal, ale pak najednou jako bych dostala ránu palicí. Nevzpomínám si, kdy mi naposled po skončení filmu tak dlouho trvalo, abych se zvedla a šla dělat něco jiného. Tady opravdu nemá smysl vyzdvihovat a popisovat něco jako scénář, herce nebo režii, u Nae meori sogui jiugae se nejlíp hodí mluvit o vlastních osobních pocitech z filmu. (15.05.2009)

Branila som sa, co to slo. Urputne, zubami nechtami, rukami, nohami, myslou. Hodinu a pol som si myslela, ze sa aj ubranim, ale poslednu tristvrte hodinu som sa poddala, prehrala som na plnej ciare. Uplne som sa zlozila. A to doslova. Zo sedacky na zem, v predtuche, ze ma caka nieco emocionalne neznesitelne. Ano, je to sladke, ano, je to sentimentalne, ano, je to dlhe, ale ja vravim... Cert to vem! Ku koncu som citila az fyzicku bolest z toho, ako som vnimala tu bezmocnost a zaroven tu ohromnu lasku. Momentalne mi dosli vsetky vyrazove prostriedky, ktorymi by som mohla vyjadrit svoj dojem z tohto umeleckeho zazitku, a preto sa radsej poberiem do svojej ulitky... (16.08.2009)