Mariňák

Už vidím vyplašených vojnofilov, ako im pri záverečných titulkoch z xichtu zlieza maskovanie a odlietavajú umelohmotné frčky. Toto nieje vojnový film! "Je to príbeh o mužovi, ktorý veľa rokov strieľal z pušky a potom, keď ju odložil a chcel pomilovať ženu, postaviť dom jeho prsty si tú streľbu navždy pamätali." Mendes sa opäť raz vyhol megalomanstvu a svojím obrazovým kumštom dokázal sprostredkovať pocity obyčajných vojakov tak silno, že ma noc po filme dva krát strhlo zo spania. Jarhead obsahuje minimálne 3-4 scény, ktorých obrazy v živote nezabudnem. Čo sa týka hercov, tak Gyllenhaalovi fandím už od October Sky. Tu som mu zožral každé gesto a konečne z si čela strhol nálepku "Donnie Darko forever". (31.01.2006)

Je radosť sledovať, ako je každý Mendesov film iný. Spoločenskú satiru American beauty a vizuálnu dokonalosť gangsterky Road to Perdition, obe v pomalom tempe, vystriedal rozjuchaný ironicko-sarkastický pohľad na účasť radových pešiakov v Púštnej búrke. Mariňák je film o nude nasadených pešiakov v predvečer krátkej operácie na oslobodenie Kuvajtu a postupnom mäknutí ich zelených mozgov v saudskoarabskej púšti. Mendes ukazuje reakcie jednotlivých vojakov na patovú situáciu čakania, zároveň necháva priestor pre prezentáciu rôznych názorov na samotnú operáciu, pričom sa neprikláňa na žiadnu stranu, iba popisuje. Cituje klasické diela vojnového filmu, napr. Apocalypse now, či Lovca jeleňov (toho ale vo verzii uncut&uncensored ;-) ) aby ukázal obmedzenosť radových vojakov , i rozdiel medzi postavením pešiaka vo vojne Vietnamskej a vo vojne v zálive, kde úlohou pešiaka prestáva byť nasadenie v prvej línii. V čom sa ale Mendes nenormálne zlepšil je použitie piesní vo filme. I keď to už medzi komentármi odznelo, skutočne to pripomína chvíľami až tarantinovsky výstižný výber hudby pre konkrétnu scénu. Jake „Donnie Darko“ Gyllenhaal týmto filmom stráca svoju DD škatuľku a nebyť politickej „nekorektnosti“ a nevhodnosti Mariňáka pre Oscarovú noc, isto by sa mu, podobne ako Jamie Foxxovi, nejaká tá nominácia ušla. Mariňáka treba určite vidieť ešte z jedného dôvodu. Keď si uvedomíte, na aké býkoviny sa vynakladajú peniaze z rozpočtu USA, menej vás zamrzí ake kraviny sa platia z rozpočtu našich malých krajín. Silných 9/10 (27.02.2006)

Hodně slabé, nezáživné, zdlouhavé, vizuálně odpudivé ne-akční válečné drama s mými oblíbenci Gyllenhálem a Foxem. Bavila mě sotva půl hodina s fajn výcvikem mariňáků, poté jsem prozívaně a nepochopeně proplul do konce a s radostí mariňáka smazal z disku. Chyběl mi zde zřejmě americký patos. Zlatý Lone Survivor a American Sniper. 40% (08.01.2016)

Tak to byla nádhera!! Mendes natočil nevšední pohled na bitevní pole tak vynikajícím způsobem, až se mi to nechce věřit. Žádné velké bitvy, krveprolití a podobné věci. Mendes se vydal cestou vojákova všedního života v táboře, což znamená,že natočil film o vojákově nudném životě při čekání na výstřel. Ta nuda je ovšem natočena tak výborně,že se ani chvilku nenudíte a vtáhne vás do bitvy. Herci odvádějí v tomto mistrovském kousku taky velký kus práce. Gyllenhaal předvedl zatím svůj nejlepší herecký výkon. Jamie Foxx hraje svého trdého seržanta opravdu výtečně a se Sarsgaarda roste nová herecká hvězda, která to ještě daleko dotáhne. Kamera je úchvatná a záběry ropných vrtů jsou u ní jen třesničky na dortu. Sám se divím, že akademici tento film naprosto přehlédli a neodnesl si ani jednu nominaci na Oscara. Kamera by si totiiž Oscara zasloužila a vynikající hudba by taky zasluhovala nominaci. Mariňák je vynikající film a i když není přímo válečný, u mě bude navždy patřit k těm nej válečným filmům vůbec. (18.02.2006)

Vážných pohledů na válku, jako peklo na Zemi, je v kinematografii habaděj. Odlehčených zábavných satir už je poněkud těžší se dopátrat. Ale dívat se na válku bez kapky sentimentu a přitom si zachovat sarkastický tón o tom, že „válka je vůl“, i když je v ní nuda? Sam Mendes prodělal žánrovou metamorfózu a místo rodinných krizí si všímá negativních dopadů bojového konfliktu na jedince, aniž padne jediný výstřel. Už od úvodu na buzerplace, který svým způsobem parafrázuje Kubrickovu Full metal jacket, přes nekompromisní nalévání ideologie do mozků vojáků, kdy je před veřejností potřeba navěky prohlašovat, jak je důležité bojovat za svou vlast, až po samotné (ne)setkání s nepřítelem, kterým v tomto případě nejsou irácké jednotky, ale vlastní frustrace z nebetyčné nudy a nekonečného čekání. Když Swoff myslí na svou holku, divák má chuť jít a poplácat jej soucitně po ramenou, když za trest čistí latríny, radši se odvracíme. A když obloha zčerná a z nebe začne padat ropný déšť, musí každému docvaknout, že horší už to být nemůže. Pak se nám vybaví vzpomínky na setkání s osamělým koněm či kolonu Hummerů putujících pouští a chceme kameramanu Rogeru Deakinsovi pozlatit ruce. A jakákoliv rozprava Foxx – Gyllenhall nám napovídá, že současná herecká generace má svá esa. a já si začínám říkat, že jít do války nebylo zrovna to nejšťastnější rozhodnutí. (15.04.2006)