Bratři

Oproti stejnojmennému americkému remaku Jima Sheridana z roku 2009 dánský snímek používá trochu jiné výrazové prostředky. Je do určité míry uzavřený sám do sebe, ale vyvolává stejně silné emoce: Prostý, úsporný, pomalý a mírně melancholický ... snímaný velice flexibilní kamerou, s potemnělými okraji obrazu ... prokládaný záběry volně se vlnící trávy, svobodně plynoucí vody, vánkem přesýpaného pouštního písku ... podbarvený tichou, trochu tklivou, ale zároveň zjitřenou hudbou ... vypráví příběh, který přináší válka. Příběh zoufalství, bolesti ... a viny, kterou nelze odčinit ani přenést na ty, kteří zůstali doma - v bezpečí ... viny za skutek, který nemůžete jen tak striktně odsoudit. Co byste ve stejné situaci udělali VY ? P.S.: Ani jeden z filmů se přímo nevyjadřuje ke značně diskutabilní válce v Afghánistánu, oba jen ukazují její důsledky. O žádném z nich nemůžu s čistým svědomím říct, že by byl lepší, ale hluboko v srdci mám zapsanou novější americkou verzi, která mě svou naléhavostí a bezprostředností dostala na lopatky během okamžiku, rychle a nekopromisně - na první pokus. A na tom se prostě a jednoduše nedá nic změnit. (23.03.2012)

Herecký koncert ústředního tria. Connie Nielsen jako "dokonalá" manželka. Krásná, empatická, klidná. Její laskavost a chápavost, když čelí hysterickému manželovi, nebo když uklidňuje děti, aby se ho nebály. Nikolaj Lie Kaas, který mi skutečně poprvé přirostl k srdci až zde, jako ten špatný bratr, který díky bratrově smrti nalézá smysl pro odpovědnost. Ulrich Thomsen a jeho pozvolný propad do temného zoufalství a viny. Velmi se mi líbilo otočení karet co se týče obou bratrů. Mučení v Afghánistánu silné, stejně jako samotný konec. (03.01.2017)

Jaksi řízením osudu jsem se dříve dostala k americké verzi. Musím přiznat, že obě ve mně zanechaly hodně silný dojem, protože příběh, který popisují, je prostě sám o sobě silný. A opět jednoho napadá, jak je lidstvo ve spirále generací nepoučitelné... Veteráni válek vždy varují před přílišnou horlivostí mladých jít do další války... Možná by se veteránům mělo naslouchat nejvíce, protože většinou nejlépe vědí, o čem mluví... (18.03.2012)

Brothers mezi "životabudiče" rozhodně nepatří a když, tak jen máte-li pocit, že se vám děje něco špatného, protože tenhle film o domů přivezené válečné zkušenosti má schopnost z toho rychle vyléčit - třeba jednou z nejdrásavějších scén z válečného zajetí nebo otázkou: "Víš, co jsem musel udělat, abych se k tobě mohl vrátit?" (02.02.2006)

Ač mám dánskou kinematografii rád, tak nemůžu říct, že bych v tomto případě byl spokojen. Příběh není příliš zajímavý, ani nápaditý. Navíc se tempo filmu neskutečně vleče, aby dospělo k závěru, který tedy za vyvrcholení rozhodně nepovažuji. Zajímavé herecké výkony a pár vydařených scén film zachraňují, ale jinak nic moc. (15.11.2006)