Réžia:
Jaroslav NovotnýKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan TruhlářHrajú:
Jiřina Bohdalová, Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Josef Bláha, Petr Haničinec, Květa Fialová, Jana Paulová, Bedřich Prokoš, Jarmila Smejkalová (viac)Obsahy(1)
Hubatá, rázná Plajznerka (J. Bohdalová), jíž hraje v těle snad každá žilka touhou po hutném krajíci štěstí, krotí a cepuje zapomenutého čerta, aby z něj byl „pracovitej a poctivej muskej“, který by se uměl pořádně ohánět s kovářem u kovadliny i v Plajznerčině malém hospodářství. A aby jí pomáhal zmáhat všechny světské nástrahy, pomluvy a nepřejícnost sousedů. Trepifajksl (J. Moučka) z výřečnosti téhle povedené ženské brzy pochopí, že jako člověk na tom bude mnohem lépe než jako starý, opelichaný čert… Báchorku Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert napsal v roce 1960 Jan Drda. Od té doby se stala na českých divadelních prknech jednou z nejoblíbenějších. Vypráví o vesnici, ze které už mnoho let nepřišel do pekla jediný hříšník a jediný čert široko daleko už dávno pověsil své řemeslo na hřebík. Peklo tedy musí zasáhnout a přivést dalskabátské obyvatele opět k hříchu. Jestli se jim to povede se můžete podívat v televizní adaptaci tohoto půvabného příběhu z roku 1976. (Česká televize)
(viac)Recenzie (92)
Drda byl génius. Dalskabáty nejsou žádná pohádka, ale prvotřídní pamflet. Peklo, který se může jít klouzat, když se lidi semknou, metoda soustředěného nátlaku, experimentální psychologie a na plné obrátky pracující žlázy vnitřní sekrece, to je, pane, materiál, s jakým nepočítali snad ani soudruzi v Moskvě. Špehovat lidi a donášet, to teda nebudu, prohlásí rezolutně Plajznerka a systém je v háji. Zvlášť potom, co se i takovej lidovej trouba, jakým je Trepifajksl alias Mates, vzbouří mocnostem pekelným a řev a smrad vymění za tvarohový buchty. Jediný, co mi tak nějak neštimuje, je ten kostelník. Profesionální udavač a přihrbenej slouha se ale hodí do každýho počasí, to je fakt. Bohdalka je na svém místě, stejně jako Moučka, ale tím, kdo tohle bravurní dílko doslova povznáší, je vynikající Josef Větrovec, který si svého poťouchlého kněze-ďábla pěkně užívá. Ještě, že měli rohatý v tý kartotéce takovej bordel, jinak by s náma byl ámen. ()
"Ty poslouchej, Mates, kolik tobě je vlastně let ??" - "No, ko-ko-kolik ?? Vo-vo-vosmset, šty-ry-cet !! A-a-a něco !!" - "No, tak co ?? Mně už taky táhne k tý čtyřicítce a osumset let to není žádnej zas tak velkej rozdíl !! A pak mužskej má bejt vo nějakej ten rok starší.." ;) ()
Pohádka pro dospělé (sexuálních narážek je zde přehršel) o čertech, hříšnících a poctivosti. Jaroslav Moučka je jako čert, kterému voní buchty, ale práce nevoní, výborný, i když občas až moc užvatlaný. Jiřina Bohdalová je rázná ženština, která i čerta polidští. Jen kdyby nebyla pohádka tak dlouhá. "Aspoň ušetříme za sirky." ()
Drdovu první adaptaci, s úžasným obsazením z roku 1961 jsem bohužel neviděl. Ale jako malý jsem si užil verzi 1976. A jako pokročilý dospělý si možná užívám kreace všech těch národních herců i trochu víc. On ten Drda uměl psát a oni hrát. ......PS komoušům hra nevadila, vypadala, že je proti kléru, ale tam toho bylo víc, peklo je vyloženě bolšánské. ()
Škoda, že se režisérovi nepodařilo omezit Trepifajxlovu koktavost, film by se významně zkrátil, což by spousta lidí přivítala s nadšením. Navíc by se Moučka tolik neobjevoval na scéně a divák by tak měl víc času na regeneraci z jeho nechutnosti. Konci pohádky by prospělo o něco míň zmatenosti, minimálně já ty reje kovářky a falešného knížete něak nechápal. ()
Galéria (3)
Fotka © Česká televize
Reklama