Réžia:
Ivan RajmontKamera:
Vratislav DamborskýHudba:
Miki JelínekHrajú:
Miroslav Donutil, Karel Pospíšil, Jana Janěková ml., Petr Pelzer, Vilém Udatný, Miluše Šplechtová, Alexej Pyško, Jan Novotný, Hana Igonda Ševčíková (viac)Obsahy(2)
Miroslav Donutil v hlavní roli Goldoniho komedie o tom, že sloužit dvěma pánům je věc velmi ošidná. Jedno z nejpopulárnějších představení Národního divadla. Děj se odehrává v Benátkách, kam přijíždí Beatrice v převlečení za svého mrtvého bratra. Hodlá ve městě najít svého snoubence Florinda, který naneštěstí v souboji jejího bratra zabil a musel uprchnout. Beatricin sluha Truffaldino se ve městě potká s Florindem, o jehož totožnosti nemá ponětí, a dá se z vypočítavosti do jeho služeb, protože dva platy jsou víc než jeden. A záměny, převleky, komické střety a gagy mohou začít… Premiéra dnes už legendární inscenace Goldoniho Sluhy dvou pánů se konala v Národním divadle v roce 1994 a hrála se s velkým úspěchem přes dvacet let. Titulní roli mazaného a vychytralého sluhy Truffaldina tehdy vytvořil Miroslav Donutil. V průběhu času se hit proměnil ve stálici a v rekordmana v dějinách Národního divadla. A zatímco v mnoha rolích se už změnilo obsazení, Truffaldino byl stále týž. Když Miroslav Donutil se svým Truffaldinem začínal, bylo mu 43, a když po šedesátce končil, stále ho jeho trochu zmatený a trochu vypočítavý sluha nepřestal bavit. Stejně jako diváky. Slavné a divácky veleúspěšné představení skončilo šestistou reprízou v prosinci 2016. V České televizi jej měli diváci možnost poprvé vidět 15. 12. 2001. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (344)
Výkon Donutila byl opravdu výjimečný. No ale co ten zbytek? Za prvé, tohle mělo být to naše Národní divadlo? Vrzající prkna, divná akustika? (ano, nikdy jsem tam nebyl a vypadá to, že spíš než o divadelní zážitek tady jde o historickou hodnotu a vlastenectví). Dále celé to zpracování - chabé kulisy, běhání ze strany na stranu, hudební stránka. To všechno mi přišlo takové ledabylé. A pak samotná hra - nevím, jestli to bylo psané tak, aby se divákům neustále sdělovaly vnitřní pochody, myšlenky a vysvětlování souvislostí. Ono vlastně všechno, kde nebyl Donutil, mě nebavilo - výběr ostatních herců docela zklamání. A i ten pitvořící, gestikulující Donutil časem docela omrzel. Na druhou stranu tam byly dobré momenty, kdy se dalo od srdce zasmát. Pudlik a komunikace s publikem, slovní hříčky a jiné vychytávky sedící přesně k Donutilovi. Takže je to pro mě takové poloviční. Z jedné strany na mě kouká Donutil, bez kterého by ta hra byla ztracená, z druhé strany ten zbytek, který to celé umrtvoval. Dám 3, ale vidět to už nepotřebuju. Aspoň jsem konečně viděl, jak vypadá dabér Bruce Willise. ()
Skvělá a inteligentní zábava. Donutil byl naprosto excelentní, geniální a jakmile vstoupil na scénu, tak jsem se téměř nepřetržitě smál. Je sice fakt, že jakmile na ní nebyl, tak se dostavila trošku nuda, ale vzhledem k tomu, že byl v záběru (a to doslova) skoro pořád, dá se to Sluhovi dvou pánů snadno odpustit. "Fuj a tenhle jedinej byl dur." ()
Nemám rád herecké předvádění a přehrávání a Donutil to nezmění. Když se to spojí ještě s Goldoniho komedií, tak je to asi ještě horší, přestože proti ní extra nic nemám. Vysoké zdejší hodnocení chápu - znám přece vkus dnešního průměrného diváka, ale nejde mi na rozum, jak se to dostalo na prkna Národního divadla. K mému hodnocení nepřidala ani strašná délka a to hrůzné a nenápadité provedení dekorací. K odpadu to zase nemá tak daleko a cítil jsem se spíš trapně. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 0 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Naprosto perfektní divadelní hra. Má nejoblíbenější... Kdykoliv mám náladu se zasmát, okamžitě po ní sáhnu a směju se znova a znova těm výborným vtipům a hláškám. Miroslava Donutila jsem neměla moc ráda do té doby, než jsem uviděla tuto hru v televizi. Ale poté jsem ho začala jako herce, hlavně v komediích, brát. Předvedl zde naprosto excelentní výkon. Samozřejmě i ostatní herci byli skvělí. A musím dát poklonu i pánům muzikantům. Nejlepší scéna se dá těžko vybrat, protože nejlepší jsou všechny. Ovšem pudink ala pudlík a ratlík je nezapomenutelný... "No krásně to stojíte, opravdu grandiózně. Já se vám do toho nechci vkládat, ale kdyby tudy náhodou nedejbože šla bouřka, dejte ten kord takhle." Někdy jsem měla pocit, že M. Donutil improvizoval podle reakcí ostatních herců, což ale hru dovedlo k dokonalosti. Nejlepší divadelní hra a hned po ní následuje Matka v režii Františka Laurina z roku 1985. ()
Jednoho dne jsem na poště vyzvedla dopis. Ovšem, nebyl můj, To jsem si všimla až po otevření. Chtěla jsem ho zalepit. Světe div! Dopis nejde zpátky zalepit. Tak mě napadlo. Což takhle zkusit chléb? Děkuji pane Donutile. Donutil jste mě zi jen tak ledabyle vymýšlet. A to, že se směji u dopisů, když nad nimi někdo jí chléb, to je také vaše vina! ()
Galéria (8)
Fotka © Národní divadlo Praha a Česká televize
Zaujímavosti (3)
- V představení docházelo během let k častým změnám v obsazení, od samotného začátku až do druhé poloviny roku 2011 zůstal jenom Miroslav Donutil v roli Truffaldina a Jan Novotný jako Brighella. (kosticka7)
- Premiéra se uskutečnila 22.9.1994, s úspěchem se hraje dodnes a představení se stalo nejúspěšnějším v historii Národního divadla v Praze s více než 500. reprízami. (kosticka7)
Reklama