Sluha dvou pánů

slavnou hru ubíjí v tomto nastudování především popularita miroslava donutila... sorry, ale salvy smíchu jenom kvůli tomu, že vejde na jeviště? celý národní se v tu chvíli chovalo jako cvičenej vopičinec a toho se já odmítám zúčastňovat, až bude hlavní postava obsazena někým míň machroidním, rád se na ní podívám znovu, dokud jí bude hrát donutil, budu se jí obloukem vyhýbat.. (20.08.2008)

Záznam inscenace klasické hry Carla Goldoniho s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. Přesně takhle vypadá komediální herectví, přesně takhle vypadá hra, která dokáže být živá a neskutečně vtipná i po necelých třech staletích. 1) Nevím, jak je to možné, ale role Truffaldina vypadá, jakoby byla Donutilovi psaná na tělo, i když je Goldoniho komedie stará něco kolem tří set let. Nevím jak je to možné, ale je to tak. 2) Scéna s pudinkem je to nejvtipnější, co jsem na divadelních prknech, reprodukovaných i reálně viděných, zatím viděl. 3) Sama Goldoniho hra, když ji čtete, nebo vidíte / slyšíte v jiném obsazení, není nijak zvlášť vtipná. Tak úžasnou ji činí právě geniální provedení. 4) Prostě takhle nějak by mělo vypadat komické herectví. P. S. Sluha dvou pánů není commedie dell'arte, jak se tu snaží tvrdit někteří komentující. Commedie dell'arte je celá improvisovaná (proto taky název - komedie umění, míněno umění improvizace). Goldoniho význam tkví právě v tom, že commedii dell'arte v italském divadle definitivně zlikvidoval a nahradil ji normálním dramatem s pevně daným textem. Druhá věc, která mi přijde trochu paradoxní je, že tak mistrovského oživení klasiky se dočkal právě Goldoni, který klasiku na divadelních prknech zatlačoval do pozadí s tím, že "mladé víno se musí nechat dozrát dřív, než staré zkysne". (12.06.2009)

9.10.2007 v 18:00:00 v Národním divedle sem ještě netušil takřka co mě čeká, sice jsem měl určitý představy, ale nemohl sem vědět že se další 3 hodiny budu smát. Kam se hrabe film proti divadelní hře, to je umění...Zanechalo to ve mě silný zážitek, jsem si jistý že sem na tom nebyl naposled...neuvěřitelné a nezapomenutelné... (10.10.2007)

Se Sluhou dvou pánu mám v zásadě pouze dva problémy; styl a představitele hlavní role. Co se týče stylu, tak jde o ukázkového představitele commedie dell'arte. Spousta slovních hříček, záměn postav, vyznání lásky, situačního humoru a samozřejmě znaku nejtypičtějšího v podobě vychcaného sluhy v roli intrikánské šedé myšky v pozadí. V této inscenaci, pravda, spíše v popředí. Doslova. Všechny komedie tohoto stylu jsou na "jedno brdo". Viděli jste jednu? Tak jste viděli všechny. A k tomu Donutilovi. Není zlý, ve své podstatě je opravdu vtipný, ale... Je estrádní, a to nemyslím nikterak pejorativně. Jde o one-man show, která zabíjí a zbytečně upozaďuje ostatní postavy tím, že veškerou pozornost strhává pouze a jen na sebe. Což je špatně. Pokud nevěříte, tak zkuste adaptaci stejné hry v podání jiného souboru či i nějakou jinou od Goldoniho. (12.11.2007)

Těžko se hodnotí divadelní hra, kterou vidíte na svém notebooku. V tom divadle by to mělo stoprocentně mnohem větší grády. Ale byla jsem nadšená i tak - Miroslav Donutil mě většinou svých výroků, grimas a pohybů rozesmál a rozhodně bych ho nenazývala estrádním umělcem jako někteří zdejší uživatelé. Jeho Truffaldino je neodolatelný. Je pravda, že první polovina mi přišla trošku lepší, druhá opravdu malinko ztrácela na dechu a navíc mi místy přišlo, že herci trošku přehrávají. Ale jinak jsem moc ráda, že jsem tento komediální dell´arte skvost objevila:-). "Já nevím jak to tady všechno rozprostřu a ty mi cpeš nějakej pudlik!" (16.09.2015)