Sekai no čúšin de, ai wo sakebu

Neobvykle smutný príbeh o vyrovnávaní sa so stratou blízkeho človeka a následnej schopnosti žiť ďalej bez výčitiek voči tomu druhému. Prelínajú sa tu dve roviny ostro kontrastujúce, kde jedna je naplnená nežnou láskou dvoch mladých nepoznačených ľudí nemajúcich čo stratiť a omnoho menej farbistého a naivného sveta ranených duší, ktoré vyfarbil do siva sám život so svojími úskaliami. Je to taká variácia na Christmas in august, My live without me a Il mare v smutnom kabáte, kombinujúc všetko čo na nich bolo dobré . Len musím zase raz smutne skonštatovať, že sa nejedná o nič preborné len o využitie osvedčených princípov, len ma mrzí, že túto vetu som na konci môjho komentára musel už po ntý krát vysloviť pri Ázijskej produkcii. 4,5* (28.01.2007)

Vzhledem k popisu a některým komentářů, jsem si myslela, že to bude větší doják. Ne, že by jím nebyl. Občas z toho filmu cítíte ty palčivě bolestivé scény, můžete uronit slzičku, ale film pokračuje. A končí, jak by měl. Rozhodně doporučuji ke zhlédnutí. Výkony Mirae Morijama, Masami Nagasawy a Takaa Osawavi byl skvělé, alespoň pro mě - vážně mě to s nimi bavilo. (20.02.2010)

Asijská romantika v neopakovatelném pojetí. Všechny emoce jsou řečeny bez nadbytečných frází a nejněžnějších scén je dosaženo třeba jen jediným gestem či pohledem. Dokonalost tentokrát zůstala za dveřmi, protože scénář se do všech nálad rozmachuje až příliš zeširoka, ale romantické duše budou hledat kapesníky tak jako tak. (20.05.2007)

Tento film u mě překročil hranici citového vydírání. Středobodem snad všech korejských romantických dramat je něčí smrt, ale i tak se ve filmech vyskytuje sposuta světlých, pozitivně laděných chvilek. V Crying... se bohužel snad jenom umírá, pláče a vzpomíná. Je to poněkud těžká nálož. Ve velice krátké romantické části jsem nedokázal navázat s titulními postavami patřičný vztah, což je myslím největší chyba filmu. V rozjezdu mu chybí energie. Většinu jí vyplýtvá v slzoplodné, značně natahované druhé části. Vůbec nechci zlehčovat téma filmu, ale nemohl jsem si tento film užít jako dojemný a sněhem zaprášený Maundy Thursday. (30.11.2007)

Chtěli byste umět čarovat? Chtěli? Jedno kouzlo Vás naučím... Řeknu Vám, jak očarovat člověka, aby na Vás dlouho nezapomněl. Pošlete mu tenhle film. Ten večer, kdy si ho pustí, se asi moc nevyspí. Nejdřív bude zvědavý, nebude vědět co čekat. Postupně ho ale film strhne tak, že přestane vnímat vše ostatní. Chudák bude nejspíš hodně plakat. Bude přemítat o životě. Bude smutný... ale i šťastný. Vzpomene si i na Vás a na to, co jste mu provedli. Bude Vás chvíli nenávidět. A dlouho milovat. (10.03.2006)