Příběh dušičkový

Mno jo, zase sa nestotoznim s entuziazmom miestnych mentalov ohladom tohoto "kultu". Rozvod je primitivna tema na film, nic sa dohromady nedeje a dialogy sa az nedaju pocuvat. ZaplatGanesha vsak som spoznal legendy svetovej kinematografie /Antonioni, Tarkovskij, Yngmar Bergman, Fellini, Carlos Saura/ a tak dlhodobo odolavam caru tohoto "genialneho snimku a kultovej komedii". Do priemeru film potiahli : Stella Zazvorkova, Marvan, Medricka D. a Jirina Sejbalova. 56 % (07.07.2015)

Film je postavený na vesměs výborných hereckých výkonech. Platí to i pro hlavní roli, která ale mohla vyjít ještě podstatně líp, kdyby Jan Pivec prokázal větší cit pro míru a nepřeháněl to se svým „ježíšmarjá...“, které by i při poloviční frekvenci výskytu bylo pořád ještě dost otravné. V tomhle směru měl být důslednější i režisér František Filip, který měl Pivce usměrnit. -------- V titulcích filmu uvedeno: název Příběh dušičkový čili kterak se paní Petronila Konopková choti svému Vavřincovi a krbu domácímu zpronevěřila. (15.08.2020)

Kdybych měla hodnotit jen uměleckou stránku filmu, vyšel by z takového hodnocení Příběh dušičkový velmi dobře. Ale bohužel je tu i obsah, poselství filmu k divákovi - a to už je o mnoho horší. Co vlastně tenhle film chce říci, s čím divák odejde od obrazovky? Že když se výběr životního druha nepovede, když je manželka satórie nebo manžel grobián, rozvod problém vyřeší a může se začít znovu a lépe? Obávám se, že tuhle radu nikdo nepotřebuje. Ta je praktikována dnes a denně, katolíky bohužel nevyjímaje. Že je film velmi krásně udělaný, že humor Ignáta Herrmanna je chápavý a laskavý, jeho jazyk vytříbený a staropražský život a prostředí jsou skvěle vystižené? Jako by to, že jablko je krásné, voňavé a láká k nakousnutí, eliminovalo "zanedbatelnou" skutečnost, že uvnitř je kapka jedu. - - - My katolíci k takovému filmu své ANO říci nemůžeme. (10.10.2018)

Když hovoříme o Janu Pivcovi, tak se mi zdá Láska jako trám krapánek lepší. Není ovšem divu, že ho televize nabídla Československému státnímu filmu do projekce v kinech, třebaže právě tam by asi byl poněkud cítit nádech televizní inscenace. Postava pněkud ušlápnutého Vavřince Konopky je tu postavena proti rozšafnému revidentu Koláčovi. Vavřrincovi uprchla jeho Petronila a začala mu sloužit hospodyně Trpalová, s níž se nakonec tak sbléížil, že spolu čekali děcko. Narodilo se ovšem v den, kdy se domů vrací Petronila... Čas dušičkový, čas nostalgický, ten má s příběhem mnoho společného... (03.05.2021)

Poněkud papírová adaptace novely Ignáta Herrmanna. Grotesknost, založenou míšením komického a tragického, zeslabuje již zvolený rámec, který proměňuje prožívané ve vyprávěné, a vzdaluje tak diváka od příběhu a snižuje drama na anekdotu. Týž účinek má i důraz na nepatřičně idealizovanou staropražskou idyličnost. V jejím divadelním koloritu se zdá být všechno včetně lidských (po)citů jen zdánlivé. Přitom snad právě ty všeobecná teatrálnost nepostihovala. Feuilleton. (20.12.2015)