Pani pomsta

Ve všech třech filmech náležících do Parkovy trilogie o pomstě režisér vychází z pojetí odplaty jakožto prostředku, kterým oběť doufá do svého světa navrátit racionální řád. Uchýlením se k odplatě však zasahuje do životního řádu druhých osob, čímž zákonitě uvádí do chodu tragický řetězec příčin a následků. Parka zajímá dualita pomsty přinášející zároveň destrukci i sebedestrukci. Jeho hrdinové proto nikdy nejsou heroičtí, nýbrž jsou vždy ubozí a tragičtí, a vykonáváním vendety se opětovně stávají oběťmi. ___ Více v recenzi na Rejže.cz. (24.02.2013)

Po technické a vizuální stránce velmi podmanivá podívaná, ale ani příběh nijak zvlášť nezaostává. Téma pomsty na mě působilo přitažlivě, ke konci však trochu natahovaně. A nevím, jestli to byl jen můj problém, ale dost dlouho jsem se nebyl schopen vyznat v postavách, stejně tak v ději, než se trochu ustálil. Zajímavá je i jistá dávka černého, cynického humoru (např. u scény, kde v řadě stojí pozůstalí a dívají se před sebe, mě ze srandy napadlo, teď jen udělat fotku jako z nějakého veselého zájezdu. Ta hned poté přišla…). Škoda té určité zmatenosti a polevení tempa směrem ke konci, proto „pouze“ silné 4*. (01.12.2012)

Stala sa mi jedna krasna vec. Do mestecka menom Cadca sa zrejme omilom dostali filmove kotuce nesuce nazov Sympathy for Lady Vengeance. Tazko opisat ake prijemne a radostne prekvapenie to bolo. Navsteva kina je pre mna skor sviatocnou udalostou, avsak takuto prilezitost som s proste nemohol nechat ujst. Zazitok to bol proste skvely. Prazdne kino (8 ludi), podpriemerna reproduktorova sustava a zaverecny diel Parkovej vengeance trilogie. Prvy krat som zazil to, co sa opisuje ako navsteva kinoklubu. K filmu len tolko, ze to bol vynimocny zazitok a skvele uzavretie trilogie, ktore si musim pozriet este minimalne jeden krat, aby som sa dokazal konkretnejsie vyjadrit. (10/10) (13.02.2008)

„Do You Speak English?“ Nakonec to nejlepší. Černá komedie? Thriller? Rodinné drama? Podobenství? Sympathy for Lady Vengeance nelze nikam zaškatulkovat a je to jenom dobře. Každé její (jejich?) sledování může být zcela odlišným zážitkem. Záleží na náladě, očekáváních, ochotě akceptovat zdánlivě neakceptovatelné. Park Chan-wook nabízí třetí a opět originální pohled na různé podoby pomsty: hlavní hrdinka po třinácti letech opouští vězení, kam byla zavřena pro vraždu malého chlapce. Postupně vychází najevo, proč ho zabila a proč má nyní pádný důvod zabít někoho dalšího. Není snadné propracovat se přes spoustu zbytečných informací, majících během úvodních čtyřiceti minut takřka lavinový charakter. Skutečně jsme museli poznat všechny Geum-ja Leeiny (prosím, nekamenujte mě za to skloňování) spoluvězeňkyně, jakkoliv (ne)důležité pro její plán? Hrdinka, mstitelka, je opravdovou „bohyní“, do kůže oděná, s charakteristickými červenými očními stíny, s obvázaným prstem (který pár minut nebyl součástí zbytku těla), s vymazleným dvojhlavňovým koltem. Jakoby utekla z nějakého komiksu. Vlastně by ani nemusela utíkat, ona se v něm přímo nachází, veškerá podobnost tohoto extrémně stylizovaného světa s realitou by jenom podrývala důležitou nezařaditelnost celého snímku. Kdyby například posledních cca třicet minut bylo pojato s větším důrazem na realističnost, scéna samozvaného rodičovského soudu by ztratila ze své poetiky. Je to právě jedna z těch scén, kdy jsem s němým úžasem a mrazením v zátylku přihlížel ohňostroji morbidního humoru („Táto, nejsme poslední“). Možná to vtipné být nemělo, možná mi to příště ani vtipné připadat nebude, ale na dlouhou dobu si ji v paměti uchovám jako nejneotřelejší pojetí tématu „rodiče, jejich děti a zodpovědnost k nim“. Lady Vengeance má krom zmíněných také spoustu jiných předností. Opět například ukazuje výplody Parkovy nadprůměrné a konkrétním cílům vyhovující imaginace. Opět ale nebude po chuti všem divákům. Těm, kteří neradi experimentují sami se sebou, bych doporučil Tarantinova Kill Billa, především jeho druhou část, která je něčím hodně podobným, ale zároveň mnohem konzumovatelnějším, pardon, konzumnějším. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, Marius, Tyler, Silas, kikuka, numi (21.12.2007)

Poslední - a pro mě asi nejslabší - díl trilogie o Pomstě. Chan-wook Park rozjíždí sice slibné drama, které se však až ke svému závěru poměrně vleče, přestože na konci vrcholí zcela neskutečně. Chápu, že nám režisér musel nejdříve všechny nitky nabídnout, aby za ně mohl následně tahat, přesto zůstanu u tohoto slabšího hodnocení, předchozím dvěma tématicky laděným filmům se tento svou originalitou nerovná. (06.04.2010)