Pani pomsta

Čekal jsem něco velkého. A. Skoro nic. Vizuálně a hudebně dokonalé. Ale ten příběh. Co To bylo? Celkem prostinká cesta za pomstou a ta myšlenka s předáváním práva na pomstu tu už také byla. Stačí si vzpomenout na jednu slavnou poirotovku. Režisér si hodně hraje se symboly, jejichž smysl mi dost unikal. Nemám asi ten správný cit pro některé asijské kulturní a sociální a možná i historické a náboženské odkazy. Nicméně jedna silná scéna mě skoro dojala k slzám. Aby pak byla následně vystřídána totální fraškou (pláštěnky a chladné zbraně). Pro mě jasně nejhorší díl trilogie. 55 % (22.03.2006)

Opět film Park Chan-wooka, který tematizuje pomstu a transformuje ji z tradičního McGuffina žánrových filmů do morálně extrémně problematické otázky. Je mnohem méně evidentní, kdo a zač se komu mstí, hrdinové si vzájemně právo na pomstu nikoliv uzurpují, ale předávají. Hrdinkou filmu je tentokrát žena a její silný mateřský cit, které se snaží přijmout poté, co jí byl před mnoha lety "násilně vzat". Kvůli unesené dceři se dostala do vězení a odpykala si dlouhý trest. Po návratu si není jistá, co chce dříve - najít svou dceru a ztracený vztah k ní, nebo se pomstít muži, který to všechno způsobil? __ Park Chan-wook zvolil složitou vyprávěcí strukturu plnou flashbacků, ve kterých se postupně odhaluje minulost a pravé motivace jednání postav, takže si často nemůžeme být vůbec jisti, zda jsou naše hypotézy založeny na důvěryhodných indiciích. Forma se soustředí na postavy, jejichž klíčovost a vztah s ústřední dějovou linií se objeví až posléze. Hrdinka si každý krok pečlivě promýšlí, ale na rozdíl od podobně uvažujícího "mstitele" (jednoho z vícera) z režisérova předchozího filmu Oldboy však má i pro co žít. Její vztah s dcerou je mnohem čistší (a očistnější) než v případě incestu ze zmíněného Oldboye. __ Nejzajímavější na celém filmu je Parkova práce se stylem. Kdykoliv se zdá, že už nemůže zajít dál a že film upadne do samoúčelného manýrizmu, snímek zcela plynně a systematicky přejde do úplně jiné podoby, přičemž v závěru místo velkolepé katarze navíc zákeřně změní žánr. Jako východisko z emocionálně vygradované situace používá typicky jihokorejský zlý černý humor, díky němuž si však může dovolit inscenovat závěrečnou katarzi jako křehký a veskrze intimní moment sebeočištění. Mou analýzu celé "trilogie pomsty" najdete tady. (13.01.2006)

Pomsta nebyla nikdy tak sladká jako v trilogii Chan-wook Parka a hlavně posledním dílu s názvem Nebohá paní Pomsta, který si na nic nehraje, je na něm znát, že se snaží inovovat myšlenku pomsty, ale stejnak se táhne za stejným cílem jako každý díl z trilogie o pomstě, proto mě trošku unavuje stále dokola sledovat to samé, spíš se těším na samotný závěr, který by vždy všecko měl rozlomit, protože za tím se většinou hlavní postava táhne, no prakticky pokaždé. Ten prostředek by měl diváka samotného rozčílit a víc si hlavní postavu znenávidět, jenže tady jsem ani u závěru nebyl příliš spokojený, možná už jsem těma pomstama tolik nacucaný, že mě nedokáže žádná další natolik překvapit jako ty předtím. Film je to určitě slušný, zajímavý, ale o originalitě bych tady už moc nemluvil, spíš bych to viděl jako nutnost natočenou do trilogie z pohledu ženského. (08.05.2009)

Po technické a vizuální stránce velmi podmanivá podívaná, ale ani příběh nijak zvlášť nezaostává. Téma pomsty na mě působilo přitažlivě, ke konci však trochu natahovaně. A nevím, jestli to byl jen můj problém, ale dost dlouho jsem se nebyl schopen vyznat v postavách, stejně tak v ději, než se trochu ustálil. Zajímavá je i jistá dávka černého, cynického humoru (např. u scény, kde v řadě stojí pozůstalí a dívají se před sebe, mě ze srandy napadlo, teď jen udělat fotku jako z nějakého veselého zájezdu. Ta hned poté přišla…). Škoda té určité zmatenosti a polevení tempa směrem ke konci, proto „pouze“ silné 4*. (01.12.2012)

Filmy o pomste mám obzvlášť v obľube, ale hádam nikoho neurazím, ak tento film Chan-wook Parka po skvelom a nezabudnuteľnom Oldboyovi označím za prudké sklamanie. Do 50-tej minúty som sa nemal čoho chytiť, hlavne preto, že dej skákal od desiatim k piatim. Nie žeby nebolo jasné o čo ide, ale forma akú režisér zvolil bola až príliš umelecká, chladná a zbytočne rozhádzaná. Ak by bol dej v prvej polovici filmu i všetky scény z väzenia radené chronologicky s minimálnymi prestrihmi, tak by to filmu iba prospelo. Vrcholom filmu je samozrejme dolapenie vraha, rovnako ako scéna "čo s ním", so všetkými najbližšími príbuznými vrahových obetí. V druhej polovici už síce režisér zaradil chronologický chod, no okrem spomínanej scény ma film už nedokázal strhnúť, zaujať ani dojať. Veľký podiel na tom má aj chladné a občas i divné správanie hlavnej hrdinky. Rovnako chladno ako cit k hlavnej hrdinke vyzneje i celkový dojem z filmu. Jedno z mála kórejských sklamaní, vzhľadom na kvalitu, akú v posledných rokoch produkujú. Pre mňa na jedno pozretie a ani netušíte ako som sa na tento film tešil. 60%. (26.12.2011)