Raňajky na Plute

Herecky složité natolik, že už si musel na konci natáčení plést, čím vůbec je. Párkrát jsem se pobavila, akorát mě neskutečně vytáčela ta jeho ufňukanost a hysterická ukníkanost. Postava Patrika je jiná, opravdu hodně jiná a člověk nad ním může pociťovat akorát jistou formu lítosti, dokud nenajde sám sebe. (11.01.2015)

Jsem, kdo jsem. Orientován jinak. Poutem k vysokým podpatkům. Duhový šarm, magii dada, dar dam má poutník povahy slunce. Velkoměstský šatník zase hraje barvami a stíny. Cukrová panenka i madam vamp, opiát. Čáry máry čajů a nástrah. Nejlepší netuctové, "ženské" pusinky rozdává, vykračující si Cillian Murphy, a to od té doby, kdy kamera i pára vřele "přejely" přes nohy horkého dobrodružství dua Lemmon & Curtis. (03.04.2019)

Jak tu někdo trefně poznamenal, Snídaně na Plutu je irský Forrest Gump. Cillian Murphy si v roli sebevědomého transsexuála krade celý film pro sebe. Na rozdíl od Forresta je ale uvědomělý a i když dělá chyby, zůstává svůj. Ve filmu sledujeme Cilliana od raného dětství, kdy jej nechala matka na zápraží kostela, přes trable při dospívání s nošením ženských šatů, po jeho cestu za hledáním matky v Londýně, kde se v důsledku nedostatku peněz dostává do kontaktu s prostitucí. Celým příběhem se také táhne jakýsi konflikt Irska, jestli jsem správně pochopil, tak boj za osvobození. Ve filmu to není řečeno a souvislosti pochopí jen ti znalí. Faktem pro mě zůstává, že i když za první hodinu bych jasně dal čtyři hvězdy, začal jsem se postupně nudit, jak se příběh natahoval. Takhle je to pro mě těsně, ale za 6/10. (07.08.2014)

Křehký film poskládaný z krátkých, ale kouzelných epizod - o ztraceném koťátku, které bylo jiné než ostatní, přesto šlo životem s revoltou v duši, s odzbrojující naivitou i neuvěřitelnou statečností. Nemělo problém se svou identitou ani se světem - hledalo si své místo na slunci a nebylo pro něj důležité, jestli značně nedokonalý svět má nebo nemá problém s ním. (09.03.2010)

Příběh excentrického transsexuála začíná skvěle, hned jsem si vzpomněl na mého oblíbeného Forresta Gumpa, nicméně pak se děj roztříští na spoustu střípků, které jsou tu výborné, tu méně a na závěr jsem si jen řekl: Hmm, to je vše ? Od Jordana jsem viděl zatím jen Hru na pláč, Jaye Davidson byl teda hezčí kost a příběh měl mnohem větší sílu. Hudba však byla přímo božská a za červenky půjdu až ke třem hvězdám. (12.01.2012)