Raňajky na Plute

Verdikt: Film jsem viděl s českým dabingem, což NIKOMU NEDOPORUČUJI, již tak (záměrně) přehrávajícího Murphyho totiž doplňuje nesnesitelný hlásek, který vydrží do konce poslouchat snad jen masochista, díky tomu byl hlavní hrdina nesnesitelný, chápal jsem jeho rodinu, která ho vyhodila, nechápal jsem ty, kteří ho nezastřelili, když mohli atd., což výrazně ovlivnilo mé hodnocení. Ale stejně Cillian umí! (09.07.2007)

Začínám věřit, že s Neilem Jordanem se vlním na stejné myšlenkové kmitací frekvenci. Jeho Interview s upírem je jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděla, a o Snídani na Plutu se dá říci totéž. Na film jsem se velmi těšila, neboť jsem toužila zahlédnouti svého oblíbence Cilliana Murphyho v netypické roli transsexuála, a výsledkem jsem byla tolik ohromena, že jsem se skoro nemohla zvednout ze sedačky (v téměř prázdném kině - nechápu). Jednotlivé epizody byly tak silné, že jsem div nekřičela, slzičky se dostavily několikrát - ale za tyhle jsem se vůbec nestyděla. O hlavní postavu Patrika jsem se celou dobu nevýslovně bála - zkrátka to vypadalo, že to s ním nijak dobře dopadnout nemůže. Cillian ze sebe opravdu dostal, co jen mohl, a vyčítat mu přehrávání v případě této role je myslím nemožné - vždyť onen způsob vyjadřování a jednání by byl myslím pro tento typ postavy "nutný". Ostatní epizodní roličky zahrané taky skvěle, byť v Cillianově stínu, ale musím zmínit aspoň Gavina Fridaye, jež mě velmi pobavil svým podáním zpěváka Billyho Hatcheta. (29.03.2007)

Je to jeden z těch bizarnějších filmových kousků, kterému nechybí kouzlo a půvab. Bez předsudků se dívá na svět kolem sebe a nesnaží se vnucovat, vychovávat, či poučovat. Dívá se očima, které jsou zalité radostí ze života a nesmírnou touhou, která žene stále vpřed a na všem dokáže najít i pozitivní stránku. Irsko, to jsou i tři zápory v jedné větě. Irsko, to byla IRA a jejich nacionalistické nahlížení k anglické rozpínavosti. Irsko, to je těžkopádná a prudérní katolická církev. A nad vším ční město měst, které dokáže pohltit, brát, vydírat, ale i dávat. A to vše sledují pozorné oči s lehkým nadhledem veselých a švitořivých červenek. Svoboda, sex, transvestitismus, transsexualismus, hledání, ideologický boj krve, potírání, zloba, msta, netolerance, laskavost, těhotenství, útěky, nalézání. Toho všeho a ještě mnoha dalšího se dotýká, aby to nechával proplouvat zvolna mezi prsty, občas se něčeho lekne, sem tam něco vyzdvihne. A přesto stále opěvuje především tu rozmanitou krásu života, který může přinést i nevšední zážitky, pokud jsme jim otevřeni. Hlavním průvodcem je Patrick 'Kitten' Braden (skvělý Cillian Murphy, jako malý Conor McEvoy), který stále hledá. Sám sebe, svět kolem sebe, lásku, svou matku, bezpečí, život, aby nakonec našel otce. Jeho bezprostřednost vyráží dech, nebojí se provokovat i pomáhat. Z dalších rolí: katolický otec s nově naleznutou cestou Liam (dobrý Liam Neeson), Patrickova nejlepší kamarádka Charlie (zajímavá Ruth Negga, jako malá Bianca O'Connor), Patrickův kamarád s osvobozeneckou cestou Irwin (Laurence Kinlan, jako malý Emmet Lawlor McHugh), přísná pěstounka Ma Braden (Ruth McCabe), její ukřičená dcera Caroline (Charlene McKenna), přízračná žena Eily Bergin (elegantní Eva Birthistle), řídící katolické školy (sám autor knižní předlohy Pat McCabe), frontman kapely Mohawks se slabostí pro Patricka a boj Billy Hatchett (zajímavý Gavin Friday), vzteklý mužík z pohádky John Joe Kenny (Brendan Gleeson), hravý iluzionista Bertie (dobrý Stephen Rea), policejní vyšetřovatelé atentátu Wallis (Ian Hart) a Routledge (Steven Waddington), či malý zvídavý Patrick (Sid Young). Život může přinášet mnohá překvapení, strasti i příkoří. Ale kráčet přes něj se má s hlavou vztyčenou a s radostnou veselostí v srdci. Pak nám nabídne i velice nevšední až absurdní zážitky a tolik nám toho dá. (09.05.2016)

Ten film zdaleka není dokonalý a já sám mám jisté výhrady, ale nechci a ani nebudu poukazovat na chyby, protože těch dobrých důvodů proč se nakonec přikláním k maximálnímu hodnocení, je více než dost. Ať už pestrý písničkový doprovod, který pomohl krásně navodit atmosféru té doby či výborný výkon představitele hlavní role (Cillian Murphy), ale hlavně množství tak kouzelných a těžko popsatelných momentů, které zapříčinily, že jsem film sledoval s lehkým úsměvem na tváři a bylo mi fajn. (29.07.2006)

Originální již tím, že hlavní hrdina nehledá otce, nýbrž matku (a sebe samého). K tomu preferuje ženské šaty, nadužívá zdrobněliny a volí zásadně nenásilné řešení konfliktů. Logicky tak padá srovnání se všemi těmi drsnými filmy o severoirské problematice (Ve jménu otce, Zvedá se vítr). Snídani na Plutu oproti nim nechybí také hravost a nadsázka, obsažená už v názvech jednotlivých kapitol (a dovedena ad absurdum závěrečným citátem Oscara Wildea). Ony a výběr songů kontrastujících s děním nejlépe vypovídá o Patrickově bezelstném vnímání světa. Ze strany režiséra šlo o velmi šikovný tah, neboť není třeba vnitřního monologu, k němuž každá adaptace knihy psané ich formou svádí. Být celý film našlapaný jako začátek a konec, možná bych z něj měl nejen chvilkovou radost, ale dlouhodobě dobrý pocit. Třeba dojem vylepší druhé zhlédnutí bez odfláknutého českého dabingu. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Morien, Mahalik, dzej dzej (29.06.2010)