Sjezdař

Velmi zajímavý snímek z ne zcela obvyklého sportovního odvětví. Hlavní postavou je David, závodní lyžař z malého města, který spoléhá na budoucnost slavného sjezdového lyžaře. Je ovšem velmi nevyrovnaný, především ve vztahu ke svým blízkým, trenérovy, kolegům s týmu, ženám obecně. Film se pohybuje od vyloženě sportovních pasáží a po psychologicky napjaté scény. Filmu by se dalo vytknout opravdu nevyvážené ztvárnění ženských postav, naivní a promiskuitní kamarádka z rodného městečka, chladná přítelkyně z Evropy, úplně pitomá reportérka. Až mi přišlo že si režisér nebo scenáristi řeší nějaké komplexy vůči ženám. (26.11.2012)

Dle mého názoru jen lehce nadprůměrný film ze sportovního prostředí jak jinak, než inspirovaný skutečnou událostí. Chybělo především více dramatických momentů, ten nejvýraznější v závěru byl nahlodán nevěrohodností situace a vyzněl trochu amatérsky. Sjezd z pohledu lyžaře byl rozhodně nevšední zážitek a jedna z nejlepších scén filmu. Vynikající herecké představení egoistického Roberta Redforda, ale ještě více se mi líbil Gene Hackman v roli trenéra, který musí zvládnout americký lyžařský tým plný individualit, z nich každý chce uspět. Věta „Nikdo nepojede, dokud já neřeknu“ jeho postavu vystihovala dokonale. Musím též souhlasit se zde již jinými zmíněnou myšlenkou, že tehdy (nejen) lyžování připomínalo sport více než dnes a bylo to ještě takové zdravé a romantické soupeření. (02.12.2012)

Klasická, poctivá redfordovina, s kvalitním, realistickým zpracováním světa sjezdového lyžování ( nechybí Wengen ani Hahnenkamm), v dobách kdy byly lyže z dubu a vyhrávalo se především pro slávu a přízeň sličných, vypočítavých slečinek, které jezdí v žlutém sportáčku:) Povedených filmů ze světa sportu je jako šafránu a proto musím dát za 5. Zdejší neznalost sjezdaře pravděpodobně vysvětluje fakt, že v dobách vzniku tohoto snímku, neshledali naši cenzoři TV zábavy příliš výchovným pouštět do vysílání namachrované američany, kteří vyhrávají olympiádu levou zadní a přitom mají styl, který by jim mohl závidět i samotný Kája Gott:) (08.05.2008)

´Bosé nohy v parku´ lehce naťukly jeho hvězdný rozjezd, Sundance Kid ho katapultoval na herecký Olymp a mezitím si můj oblíbenec Redford střihl tuhle ničím zajímavou, nevzrušivě natočenou storku o arogantovi, který ke štěstí přišel. K jeho postavě nemáme šanci si vybudovat nějaký kladný vztah, protože svůj příběh začíná jako namyšlený cápek a končí stejně, po nějakém prozření ani známky. Navíc to není ani moc dobře zrežírováno, o zkratkovitém vyprávění ani nemluvě. V závěru se přitom nabízela nechtěná paralela na nedávný nečekaný olympijský triumf Ledecké ve sjezdu (tady v postavě německého sjedaře), ale ani tady tvůrci srabácky nevyjeli za zajetých očekávatelných kolejí. Zajímavé to bylo snad jen kvůli srovnání a ujištění, jak obrovský technologický a kvalitativní skok od té doby zimní sport, potažmo sjezdování, udělalo. (16.06.2022)

Kitzbühel, Wengen. Vždy mě zajímalo jak se asi cítí sjezdař, když poprvé v kariéře stojí na startu těchto legend a musí v sobě najít sílu se odrazit a spustit se dolů ze svahu, na kterém ho spíše než cíl čeká zmrzačení. A Ritchie tyto pocity předkládá na zlatém podnose. Vsadil vše na "niterní" atmosféru (pokud patříte k těm, na které silně zapůsobila scéna s pohledem do očí šelmy v Collateral, tak víte co tím myslím). Což u sportovního filmu může vypadat podivně, ale funguje to. A to tak, že hodně. Na druhou stranu je to díky tomu silně nedivácké, čemuž napomáhá i fakt, že zde zcela absentují žánrová klišé a Redford hraje (výborně, nutno podotknout) možná vůbec nejnesympatičtější postavu své kariéry. (21.02.2010)