Kancl

Přestože Michael se dost často k druhým chová jako hovado, v tomto díle jsem ho po většinu stopáže litovala tak moc, až si to nezasloužil a až jsem z toho byla sama trochu překvapená. Zvláštní, do největších extrémů vyhnaná a nenápadně, avšak pečlivě vygradovaná epizoda, místy zábavná, ale hlavně (neobvykle proti většině dosavadních dílů) temně, syrově hluboká. Člověku z té večeře, co skoro neexistovala, bylo skoro až fyzicky blbě... (15.07.2024)

Takové, během jednoho dílu několikrát zopakované, sdělení, že je něco nevhodné, z úst mistra etikety a šarmu Michaela Scotta, může být někdy lepší a vtipnější než dvacet nejšílenějších vtipů:D (19.07.2024)

A mně se to líbilo! Protože ona taková rekapitulace taky někdy není na škodu (a to říkám jako člověk, který sleduje The Office poprvé až teď a může si tak dát - a dělá to, neb se nemůže odtrhnout - klidně deset dílů v kuse:D). Střípky z minulosti, ať už na téma kancl love stories, obtěžování nebo úrazů na pracovišti se podařilo poskládat tak zdařile, že si člověk nejen zavzpomínal, zasmál se nebo dojal, ale viděl v tom či si někdy až překvapeně uvědomil mnohé věci, které napoprvé tolik nevnímal. (22.07.2024)

Poté, co ostatní Michaela přesvědčili, aby pro jednou upustil od svých až moc šílených nápadů, jsme se v tomto díle dočkali té snad nejlepší, nejromantičtější žádosti, jakou si lze vůbec představit. Sice nám Michael trochu vypadl z role a většinu času se choval skoro jako normální člověk, ale co už, tohle byla prostě dokonalost! Přece jen to ale mělo trochu hořkou pachuť v podobě toho závěrečného oznámení - věděla jsem, že to přijde, ale v tomto díle jsem si zase o něco více uvědomila, že si moc nedokážu představit, jak může tenhle seriál ve zbývajících řadách jakkoli obstojně pokračovat. Chtěla bych více Mika, zvlášť té jeho citem polepšené, ač stále dostatečně svérázné verze, kterou jsme mohli sledovat v posledních dílech... Zamilovaný roztomilý nejlepší šéf na světe forever! (06.08.2024)

Jeden by si možná odchod postavy Michaelova formátu představoval trochu jinak. Šílenější, hlučnější, plný blbých vtipů a urážek, absurdnější. Prostě jako byl mnohdy Michael sám. Tvůrci se ale rozhodli dát více vyniknout jeho světlejším stránkám, které u něj koneckonců poslední dobou začínaly čím dál častěji převažovat nad zbytkem. A tak mohly zase o něco více vylézt při všech těch větších i menších loučeních hlubší emoce. A přenést se na diváka. Ono kolikrát stačilo jen se podívat na milého hlavního hrdinu (Michaela nebo spíše Stevea Carella?), jak stěží zadržuje slzy, jak zjevně nemusí nic hrát a člověku se už jen z toho začalo trošku stahovat hrdlo. Konec jedné velké slavné éry Dunder Mifflin, po které se mi rozhodně bude stýskat. Na tu novou se popravdě zatím moc netěším... (07.08.2024)