Střelba na psy

Srovnávání Střelby na psy s tématicky spjatým, nicméně na několik Oscarů nominovaným a hvězdně obsazeným Hotelem Rwanda je zavádějící. Tohle je nízkorozpočtový, v podstatě televizní film. Zachycuje situaci ve Rwandě na jaře roku 1994 z pohledu zúčastněných bělochů (a nehledejte v tom žádný rasistický podtext). Místní kněz, učitel, televizní reportérka – stávají se svědky největšího etnického masakru (slovo genocida JE na místě) novodobých dějin. Celkem kolem jednoho milionu Tutsiů bylo vyvražděno (povětšinou rozsekáno mačetami) zfanatizovanými Hutui. Pokud vás zajímá, proč se tolik nenáviděli, doporučuji zhlédnout výtečný dokument Poslední spravedlivý. Podobně závažné téma stačí zpracovat průměrně a na působivosti výsledného filmu se to moc neprojeví, Střelba na psy opravdu není zrežírovaná nikterak ohromně. V těch nejvypjatějších momentech začne hrát hluboce procítěná africká hudba, úporná snaha nezobrazovat žádné explicitní násilí působí skoro směšně (Terry George se s tím vypořádal mnohem obratněji) a rozpačitý doslov „po pěti letech“ z filmu druhý Schindlerův seznam opravdu neudělá. Je patrné, že se tvůrci snažili co nejdůsledněji držet reality (mj. natáčeli přímo ve Rwandě) a tato větev se nakonec také ukázala být tou nejjistější. Jako hraný dokument „made by BBC“ patří totiž Střelba na psy k jasnému nadprůměru. 80% Zajímavý komentář: Shushika (20.01.2007)

Téma rwandské genocidy, které v roce 2004 ukázal úspěný "Hotel Rwanda" zkoušel k úspěchu využít i režisér Michael Caton-Jones, který natočil pár slušných snímků ale do diváckého podvědomí se nedostal žádným. Oproti zmíněnému "hotelu" však toto téma podává pomaleji, méně velkolepěji ale hlavně zbtečně násilně. Ne, že by film hýřil krvavě natočenými masakry ale velice násilnou formou ukazuje, co, že se to tam vlastně dělo za svinstva a přitom se tváří maximálně reálně. Bohužel se mu však nedaří z diváka vyždímat jakékoliv emoce a převážně v druhé části se tak nehorázným způsobem odkazuje na boha a víru, že by se nejednomu ateistovi udělalo zle. (07.10.2009)

Nejdřív jsem se bránil srovnávání s Hotelem Rwanda, ale po delším uvážení jsem přeci jen musel připustit, že srovnávat lze a je to skoro nutné, protože filmy jsou si velice podobné... Nezdá se mi, že by byl nějaký výrazný rozdíl v tom, že v Hotelu Rwanda 1200 lidí přežije, zatímco "zde" 800 tisíc umře, jak jsem se od režiséra dočetl ve festivalovém deníku. Ve výsledku tedy nutno uznat, že Shooting Dogs má povedené scény, stejně tak ale i dost hluchých míst, nebýt "Hotelu", asi bych oči přihmouřil a dal 5*, ale takhle je to "pouze" za velice silné 4*... (09.07.2006)

Nejhorší je na filmu, že vše se tak stalo. Pozor, možný spoiler! Scéna, kdy prosí Roland (Steve Toussaint) belgického velitele jednotky OSN Charlese Delona o zastřelení dětí, protože smrt mačetou bolí. Snad ani nemusím dodávat, že je to emocionálně působivější, než naznačené explicitní násilí ve filmu. Byla to věru hrozná situace, pánové z OSN styďte se, opět jste selhali a neměli jste žádný pocit trapna? K čemu takové podivné konference OSN vlastně jsou? Klasický případ temné zbabělosti civilizovaného světa. Bez mučení přiznám, že jsem rád, že žiji v v naší krásné zemi a můžu se prostě těšit ze života. (25.09.2011)

Takže ještě jednou - Hotel Rwanda je podle mě jeden z nejpřeceňovanějších filmů poslední doby, považuji ho za hollywoodské divadélko parazitující na příšernostech rwandské genocidy. Proto přes všechny technické chyby tleskám "Shooting Dogs", filmu přirozenému a syrovému. Co víc - technická jednoduchost a kompaktnost mi připadaly mnohem výstižnější, než rozmach H.R., kde mi vlastně vadilo všechno od uměle roztřesených záběrů, přes syntetickou hudbu, po práci maskérů, kteří zcela evidentně nikdy neviděli tvář skutečné smrti. V Shooting Dogs je celý masakr samozřejmě také tlumen, aby se polovina hlediště nepozvracela ještě před závěrečnými titulky, jinak šli ale tvůrci až na kost, některé scény a masky jsou - na rozdíl od nechutně uhlazené Rwandy - hrůzně realistické. Samozřejmě ale nejde jen o fyzické násilí - snímek mnohem lépe než zmíněný Hotel dokázal předat pocit bezmoci, paniku, chaos a naprostou nahodilost a cynismus, s jakým si smrt nachází jedince v obrovském davu trpících. Trochu mi vadil náboženský prvek, ale stejně - prozatím je to snímek, který rwandský masakr představil nejlépe a nejvěrohodněji. (28.07.2009)