Giallo a Venezia

Italskej název filmu Giallo a Venezia je naprosto zavádějící. Tohle má s čistokrevným giallem jen pramálo společnýho. Film se určitě nebojí nahoty. Nahota mi nevadí a nahý ženy už vůbec ne. Tady ty erotický hrátky nebyly ani sexy ani vzrušující a hlavně bylo jich tam moc a byly zbytečně dlouhý. Co se týče vražd tak ty jsou celkem drsný(na rok vzniku určitě) ale není jich moc. Celkem mě pobavil i komisař "vejcožrout". průměr. (31.03.2023)

Tak musím uznat, že po dlouhém shánění tohoto až často diskutovaného kontroverzního gialla, jsem mohl zhodnotit, jak se to s tímto italským nechvalně známým filmečkem vlastně má ... Název filmu je v podstatě zavádějící, nejedná se o klasické giallo. Giallo je to maximálně tak v uvozovkách. Spíše bych to zařadil do drsných explotation thrillerů 70. let. Každopádně ve své podstatě je film svým provedením a obsahem tak jedinečný (nezaměňovat s pojmem vyjímečný!), že mu můžu těžko něco připodobnit. Pak se mi film obtížněji popisuje. V podstatě jde o drsný, extra drsný explotation trash, který obsahuje hromadu nahoty, sexu (a to v podobě "softcore", žádné muchlování pod duchnou se nekoná, tady se pěkně přiráží, honí, masturbuje atd. ... ale mimo kameru, a to dlouhé minuty), k tomu přilepené násilí, zneužívání, znásilnění dvěma hovadama a k tomu pak ještě přiložené brutální vraždy. A ty jsou opravdu detailní a dost hnusné ... v podstatě se útočí v detailu na intimní místa, ale také střílí a upaluje. Tohle je základ filmu a proto ho osobně považuji za (hodně) krutý exploťák. Ale aby to nebyla jen snůška prasáren ( i když ve skutečnosti je ...), musíme sem přidat detektiva, který se snaží vyšetřit, kdo je vrahem. Detektiv mi přišel vůbec zábavný, na rozdíl od všech detektivů, které jsem kdy v giallech a kriminálkách viděl, tento ne aby rozvážně a decentně vystupoval, ale pořád pobíhá sem a tam, ze všeho si dělá srandu a je tak jaksi nad věcí. Prostě jako by vyšetřoval krádež v samoobsluze jen ho štve, že nedokáže případ vyřešit do konce. Mám takový pocit, že ne vrah, ale detektiv (tedy herec, který ho hrál) si trochu frčel na kokainu při natáčení, protože jeho vystupování bylo pro tuhle v Itálii oblíbenou drogu naprosto typické... Ale to jsem odbočil, chtěl jsem tím říci, že detektiv je sympaťák, je s ním sranda a tak nějak je až moc velký optimista, ale v rámci toho, co se ve filmu děje, vystupuje totálně nereálně. Film je technicky velmi špatně zvládnut, hlavně střih apod. Jako giallo naprosto propadá, ale v rámci brutálního erotického thrilleru ze 70. let mu jako příznivce těchto žánrů ty 4* dám... Každopádně tohle není pro nikoho, kdo nemá rád brutalitu a násilí ve filmech... (21.01.2009)

Dokonalý příklad toho, že giallo není jen o krásných ženách v lechtivým scénách a o hrátkách s výraznými barvami. Gore in Venice je neuvěřitelně špinavý trash, trochu giallo, trochu sexploitation. Divákovi ukazuje totiž abnormální množství nahoty a pyšní se nebývale perverzním obsahem, v němž veškeré sexuální násilí putuje na adresu hlavní hrdinky: sadomaso, voyerismus, ale i znásilňování a masturbace. Všechny tyhle hrátky zastupují dobrou polovinu filmu, v té druhé je to o klasické hře detektiva s vrahem a vyšetřování extrémně brutálních vražd. Ty jsou zvláště perličkami, ale o nich se už dostatečně zmínili "kolegové z branže". Škoda, že chybí i sebemenší náznak napětí, většinou je to hlavně nuda. (27.02.2012)

"GIALLO A VENEZIA" je jedno z nejvíce ultra-sleazy-low-cost, ohavných, zkažených a šokujících giall, které jsem kdy viděl. Viz "New York Ripper" (82) a "L'assassino ? ancora tra noi" (86) i když do gialla spadá samotný film jen částečně, spíš jde o takový méně povedený softcore/gore erotický thriller s typicky taliánskými zvrácenostmi a špinavostmi všeho druhu. Celý skript byl opravdu nemocný a oplzlý od A až do Z. Pokud rády typické krásné romantické Benátky, město bohaté kultury a elegance, pak se tomuto filmu vyhněte velkým obloukem, tady vás krom romantického hudebního doprovodů, moc romantiky nečeká, spíše pak špíny a jednotvárnosti, které mění Benátky k nepoznání. Giallo Venezia je tedy především filmem, který měl za úkol nejspíš šokovat (kritiky na tento film v té době musely být opravdu veliké, a nešetří se jimi až dodnes), protože nic jiného tady moc dobře nefungovalo (neexistující nebo zmatený děj, neuspokojující tajemství, slabé napětí a spíše pak nesmyslné finále). Grafický sex a sexuální zvrácenosti všeho druhu (stupňující představy o sexuálním násilí, které vedou přes stále sexuální ponižování, různé S & M hrátky, voyeurismus, až po naprostou sexuální degradaci hlavní hrdinky, to vše tu máte, bohužel kolikrát ve velmi nemotorném a spíše pak nebo nudném provedení), nadměrné gore a explicitní násilí, na tomto poli film celkem bez problémů uspěje (opravdu nevídané a zcela bez zábran, občas to bylo fakt na horkou sprchu, film se honosí 2-3 velmi památnými scénami, které tu jsou naprosto mimo ale doslova šokují, zmiňovat se tu o nich už nebudu, ale stoprocentně jsem si jist tím, že jsou bezpochyby tím nejlepším co v této kategorii filmů v oné končící dekádě vzniklo). S tím dalším je to ale horší, za zmínku stála ještě parádní Pisaniho lahodná hudba, které se tu však trochu minula z účinkem, zaznít přeci jen v lepším filmu, tak to bude naprostý skvost. Velká nahá Fani v roli sexuálně ponižované ženy (její onanie byla docela šťavnatá a scéna v kině parádně zvrhlá), celkem dobrý maniakální Dei, dementní sexuální fanatik, závislý na drogách (oba ale šíleně patetičtí), a spíše pak slabší a nevýrazný komisař Blynn s jeho vařenými vejci. Deie pak doporučuji v o rok starším hororu "Patrick". Pro milovníky raritního eurotrash a eurosleazy (tento film dodnes nevyšel na officiální DVD), pro lidi se špatným vkusem doporučuji, u jiných může film zanechat velké znechucení a můžou se i nudit, film na mně působil mnohdy až amatérským dojmem, bohužel podobné kousky se už dnes netočí:-). 3,5/5* (2,5* za gore, 1* za hudbu). ps: Zrcadlovky jsou nezapomenutelné:-) (20.05.2011)

Režisér Mario Landi patřil mezi italské filmaře nejhrubšího zrna a jen rok předtím než načil fenomenální gore-horror Patrick vive ancora se pustil také do giallo vod. I zde se jeho rukopis opravdu nezapře a nebojím se označit právě tento kousek tím nejbrutálnější a nejnechutnějším, co na poli tohoto žánru vzniklo. Giallo a Venezia je v tomto ohledu opravdu pověstné a obklopuje ho až kultovní aura, kterou si rozhodně zaslouží. Příběh je vystaven okolo dvou hlavních postav, manželského páru Flávie a Fabia. Ti jsou hned v úvodu filmu zavražděni a komisař DePaul pak pomocí flashbacků rozpletá jejich příběh. A ten je opravdu peprný, divák se dočká hodně soft erotiky včetně masturbace, znásilnění, mučení atd. Zároveň se odvíjí druhá dějová linie, kdy sledujeme komaře DePaula, jak se snaží vraždícího maniaka zastavit. Tato linie je tvořena již zmiňovanými brutálními gore scénami a nebojím se tvrdit, že nejeden filmař se zde inspiroval (minimálně Lamberto Bava ve svém Macabre). Nelze se tak v tomto směru nezmínit o legendární amputaci nohy pilkou nebo "ledničkovou scénu". Giallo a Venezia je díky tomu nádherný giallo trash a to se vším všudy a pokud máte alepoň minimálně rádi italskou horrorovou školu, tak neváhejte vstoupit. PS: Vrámci žánru neblíže k Delirio Caldo, The New York Ripper. (21.04.2009)