Shake Hands with the Devil

"Musíte ma udržať na žive, to je rozkaz!", hovorí v závere generál, ktorému dochádza, že napriek nezáujmu, musí svetu povedať svoj príbeh. Kľudne by mohol začať tým, ako sa v Rwande pod mostom, dali nájsť zaujímavé veci, ale zlato ani drahé kamene to neboli. Približne 10. miliónovú krajinu mali všetky silné mocnosti na čele s USA a Anglickom v riti. Konflikt v bývalej Juhoslávii bol pre nich zaujímavejší a ani v najmenšom nechceli počuť slová ako Rwanda a genocída. Koho by zaujímala Afrika, zvlášť po zbabranej akcii v Somálskom Mogadišo, kde prišlo o život niekoľko amerických vojakov. Väčšina krajín začala po začínajúcich nepokojoch sťahovať svojich vojakov a tí, čo tam ostali, toho veľa nezmohli. Takmer bez streliva, s prísnym zákazom strieľať a zasahovať do sporu, ich velenie postavilo do úlohy gumených panákov. Napriek tomu dokázal generál, ktorého výborne stvárnil pre mňa neznámy Roy Dupuis zachrániť niekoľko tisíc životov. Scéna odmietnutia rozkazu je z ľudského hľadiska veľmi silná. Film kladie veľký dôraz na citové a psychické rozpoloženie hlavnej postavy. Nejde nespomenúť film Hotel Rwanda, ktorého porovnávanie sa s týmto filmom samo ponúka. Shake Hands with Devil ponúka omnoho komplexnejší a širší pohľad na túto situáciu a aj preto je z môjho pohľadu o niečo lepším filmom. Na mňa urobil veľký dojem a to hlavne preto, že som sa v generálovi videl. Ako jeden z mála robil to, čo káže zdravý ľudský rozum. Smutný záber zvýrazňuje dojímavá hudba a po chvíľke ticha som si vyhľadal záverečnú skladbu na you tube. this is it . Je tam v angličtine zaujímavý príspevok, ktorý veľa napovie o dnešnom svete. Prečo má pekná baba v obtiahnutom tričku milióny kliknutí a genocída v Rwande iba päť??? Film, ktorý donúti zamyslieť sa.... Záhadou mi ostáva ako tento film obišli na oscaroch. 100%. (10.07.2011)

Vynikající válečný drama, fascinující výpověď generála Dallaira, nekompromisní kritika fatálního selhání OSN. Shake Hands with the Devil jde oproti Hotelu Rwanda daleko víc do hloubky samotnýho konfliktu a přináší tak ještě víc znepokojující pohled na rwandskou genocidu, přitom je však neustále objektivní a vyhíbá se zbytečnýmu sentimentu. Napětí, nejistota a strach tu jsou cítit téměř v každý scéně a film vás tak nenechá ani na okamžik vydechnout. Neschopnost vedení OSN a alibismus západního světa se táhne od začátku až do konce, nejvíc jsou ale vidět při scéně, kdy je mírová jednotka rebelama donucená složit zbraně a bez možnosti jakýhokoli zásahu sledovat počátek genocidy. Západ tak do značný míry nese zodpovědnost za tisíce životů, který měl a mohl zachránit, sebeobviňování generála Dallaira není vzhledem k jeho omezenejm možnostem na místě. Co se týče samotnýho filmu, Roger Spottiswoode zprostředkoval světu rwandskou tragédii víc než dobře a stejně tak Roy Dupuis je v roli generála Dallaira velmi přesvědčivej a dokázal na plátno přenést jeho lidskost, odvahu a odhodlání. Filmu v podstatě nemám co vytknout, pro mě osobně je velmi příjemným překvapením a jedním z nejlepších novodobejch válečnejch kousků. Z dvojice nejznámějších filmů o rwandský genocidě rozhodně číslo jedna. (18.04.2011)

Po Hotelu Rwanda napůl dokumentární film o tom samém z trochu jiného pohledu. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo lehce amatérské zpracování. Jinak je z toho ale cítit strašlivá atmosféra a člověk věří, že se všechno stalo tak, jak je to popsáno. Scéna u potoka je jednou z nejdrsnějších věcí, co jsem kdy viděl. 90% (10.07.2017)

Pohled na rwandskou genocidu tentokrát přímo očima generála Dallaira, velitele tamějších "mírových" vojsk OSN. Na rozdíl od ostatních filmů o Rwandě se autobiografický pohled na tragédii tolik nezaměřuje na masakry Tutsiů a mírumilovných Hutuů, ale přímo na situaci a pocity kanadského generála krok za krokem. Po zákazu zasahovat do vraždění nevinných, který mu udělilo jeho velitelství a vedení OSN, byl vlastně jen bezmocnou loutkou. Zklamal tisíce místních, kteří doufali v jeho pomoc a věřili mu. Přesto se pokusil vzdorovat. Vnímavý divák zde uvidí špinavou mezinárodní (?) politiku zcela zblízka. (12.08.2012)

Roye Dupuise jsem měl fixlého jako agenta-máničku Michaela ze seriálu Brutální Nikita. Poznal jsem ho hned při prvním pohledu na generála OSN UNIMAR Romera Dallaira. A rovnou říkám, kanadského generála zahrál skvěle! Ano, to co jsme v Hotelu Rwanda viděli jen z pohledu hotelu a jeho nejbližšího okolí, tady máme tu krutou možnost vidět v celém městě... Jakákoliv intervence zahraničních nebo mírových sil v zaostalé zemičce je přímo úměrná zájmům intervenujících a to primárně ekonomickým. O peníze se jedná vždycky až na prvním místě. Dodržování lidských práv jde případně na řadu až pak. Navíc Afrika se svými kmeny je i dnes pro západní svět se svými etnickými konflikty stále nesrozumitelná... Stále si říkám, jestly ty kolonie neměly něco do sebe. A nejhorší na tom je, že se bavíme genocidě probíhající v roce 1994..! Navíc už mnohokrát se potvrdilo, že modrá vlajka OSN nejednou ze stožáru shlížela v různých částech světa na naprosto šílené masakry. K čemu jsou vojáci bez mandátu střílet, k čemu mají zbraně bez nábojů, k čemu mají generála? Generál Romero Dalladier byl frajer. - ,,Mírové mise bývají ze všech ty nejtěžší" * * * * * (01.02.2012)