Shake Hands with the Devil

Nabízející se srovnání s Hotelem Rwanda není v tomto případě vůbec na místě. Kanadská verze je pohledem z druhé strany, pohledem člověka, který je zcela bezmocný, jeho osobní zpovědí, zpovědí ze zklamání sebou samým - svým vnitřním neúspěchem. Shake Hands with the Devil rozhodně nehraje a nijak neútočí na city, právě proto snad navozuje mnohem autentičtější a hlubší atmosféru než již zmiňovaný HR. Roy Dupuis zde navíc podává vynikající výkon. Celý snímek je doplněn úžasnou hudbou, která téměř nepostřehnutelně splývá s dějem v jeden dokonale fungující celek. (09.02.2009)

Stále šokující, pravdivé a nepochopitelné. Našla jsem si pár dokumentů a informací a jsem přesvědčená, že tenhle snímek má svou neocenitelnou hodnotu a chápu, proč Romeo Dallaire usiloval o jeho natočení. Hodně mně přípomínal film Válečníci, kde museli vojáci zaujmout také pouze postoj neangažované policie, která má zasáhnout pouze v případě ohrožení jejich života. I tam to skončilo podobně smutným dopadem na psychiku takových bezmocně přihlížejících vojáků. Shake Hands with the Devil byl možná ještě působivější než Hotel Rwanda, jestli se to vůbec takhle dá napsat o tak děsivé události, kterou je genocida a válka vůbec. (24.10.2013)

zpověď člověka, který sledoval rwandskou genocidu z první řady a hrozně moc chtěl nějak zasáhnout, jenže měl svázané ruce.. divák se zde sice kvůli nízkorozpočtovosti filmu nesetká s detailním vyobrazováním násilí a válečných hrůz, ale to vůbec neovlivňuje dokumentární hodnotu snímku, která je dle mého daleko větší než například v Hotelu Rwanda, jelikož Shake Hands with the Devil nahlíží na celý konflikt daleko komplexněji.. celý film tak na jedné straně sděluje, co že se tehdy vlastně přesně událo, zatímco na straně druhé se ve velké míře soustředí na ústřední postavu Romea Dallaira, a to zejména v souvislosti s jeho vyrovnáváním se s celou tou nezáviděníhodnou situací.. z tohoto úhlu pohledu mrazí během závěrečných scén v zádech jednoznačně nejvíce.. silné 4* (20.04.2013)

Výpověď kanadského generálporučíka Dallaira, který byl součástí OSN jednotek ve Rwandě v 90. letech a zažil genocidu mezi kmeny Tutsiu a Hutu ( jako u nás Češi a Slováci ). Film je natočen hlavně jako svědectví a upozornění na masakry ve válce. Masakry, které se něměly nikdy stát. Popravy mačetami, znásilňování, zabíjení dětí, vláda lidu. Svět to ale nezajímalo a nechtěl se do toho míchat. (12.12.2010)

Z každého záberu sála obrovské úsilie ukázať svetu, aké zverstvá sa v Rwande diali, koľko obetí si to vyžiadalo a aká hŕstka odvážlivcov, vedených hrdinským generálom menom Roméo Dallaire, proti tomu bojovala. Bol to nerovný boj nenabitých zbraní a mierového úsilia, voči guľkám a mačetám plných vražednej nenávisti. Neskutočne intenzívny zážitok. Ľahšie by sa tu snáď počítali "obyčajné" scény než tie plné naliehavého zobrazovania atmosféry genocídy. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (21.04.2015)