Shake Hands with the Devil

....a to si říkáme civilizovaný národ. Je smutné, že se něco takového ve 20st. může stát. Nejhorší na tom všem je, že se to děje stále, pouze Rwandu vystřídala " demokratická republika Kongo " (býv. Zair). Snímek líčí události z r. 1993 (kdy během pouhých 90dní bylo zavražděno na 1 milion lidí a kdy za tichého přihlížení celého zbytku světa (včetně OSN) docházelo k masovým vraždám.). Je odporné (nechce se tomu ani věřit), že celý svět zavíral před konfilktem obě oči, zuby nehty se bránil označení genocida, aby nemusel automaticky zasahovat. Tentokrát (narozdíl od snímku hotel Rwanda) to není viděno (vyprávěno) z pohledu “obyčejného” člověka, managera hotelu Paula Russesabaginy, nýbrž pohledem přímého účastníka, který měl “vše na starost” generála Romea Dallaira, díky jehož iniciativě bylo zachráněno přes 35 000 lidí ( životů). Syrové, drsné, téměř dokumentární, velice autentické, ve výsledku nesmírně působivé. R. Dupuis (coby general Romeo Dallair) ušel od Brutální Nikity pořádný kus cesty (myšleno her. projevem i vizáží) a podává naprosto strhující výkon. Umírněný, civilní, bez zbytečných patetických gest, ve výsledku nesmírně působivý. V roce 2004 na mě v kině při sledování snímku Hotel Rwanda padly nesmírně skličující pocity. Nemyslel jsem si, že by to mohlo jentak něco překonat. Stačilo 7 let a stalo se! Shake hands with the devil je pro mě osobně jeden z NEJpůsobivějších snímků (dokumentů), co jsem měl možnost shlédnout. 95% p.s. na závěr mi dovolte lehké zamyšlení. Američané to nemají jednoduché. Když nezasáhnou, je jim vždy vyčítána naprostá pasivita a bezohlednost. Když zasáhnou, je jim vyčítáno vměšování se do záležitostí, o kterých zhola nic neví a do kterých jim nic není. Na druhou stranu ( ruku na srdce) byla by válka v Iráku, kdyby nedisponoval ložiskami ropy?! Nebyla, to je myslím odpověď na mnohé….. (28.02.2011)

Všechno vystihla zoufalá žena, hledající u generála Dallaira pomoc: "Vy nemáte zbraně? A k čemu tady jste?" Hotel Rwanda byl výborně zpracovaný, ale tohle na mě zapůsobilo mnohem silněji a třeba scéna odklízení mrtvých ze silnice se mi zaryla hluboko do paměti. Roy Dupuis byl fantastický a zaslouží si absolutorium, ale kdo si zaslouží největší obdiv je skutečný generál Dallaire a jeho tým, kteří dokázali téměř nemožné. 95% (26.04.2010)

Vynikající válečný drama, fascinující výpověď generála Dallaira, nekompromisní kritika fatálního selhání OSN. Shake Hands with the Devil jde oproti Hotelu Rwanda daleko víc do hloubky samotnýho konfliktu a přináší tak ještě víc znepokojující pohled na rwandskou genocidu, přitom je však neustále objektivní a vyhíbá se zbytečnýmu sentimentu. Napětí, nejistota a strach tu jsou cítit téměř v každý scéně a film vás tak nenechá ani na okamžik vydechnout. Neschopnost vedení OSN a alibismus západního světa se táhne od začátku až do konce, nejvíc jsou ale vidět při scéně, kdy je mírová jednotka rebelama donucená složit zbraně a bez možnosti jakýhokoli zásahu sledovat počátek genocidy. Západ tak do značný míry nese zodpovědnost za tisíce životů, který měl a mohl zachránit, sebeobviňování generála Dallaira není vzhledem k jeho omezenejm možnostem na místě. Co se týče samotnýho filmu, Roger Spottiswoode zprostředkoval světu rwandskou tragédii víc než dobře a stejně tak Roy Dupuis je v roli generála Dallaira velmi přesvědčivej a dokázal na plátno přenést jeho lidskost, odvahu a odhodlání. Filmu v podstatě nemám co vytknout, pro mě osobně je velmi příjemným překvapením a jedním z nejlepších novodobejch válečnejch kousků. Z dvojice nejznámějších filmů o rwandský genocidě rozhodně číslo jedna. (18.04.2011)

Filmů o genocidě ve Rwandě bylo natočeno už několik a všechny pojímaly tuto událost jinak. "Shake Hands with the Devil" se zaměřuje hlavně na politické dění a vše pojímá jako celek oproti -asi nejznámnějšímu filmu o Rwandě- filmu "Hotel Rwanda". Jedná se o zajímavou rekonstrukci, která však na mě působí jako "malý film" o velkých věcech a chyběly mi zde nějaké silné nebo pamětihodné scény, které by si takové silné téma zasloužilo. Možná to je jen tím, že mě toto téma tolik nezajímá ale věřím tomu, že zkušenější režisér by si s tím určitě poradil mnohem lépe. (27.03.2011)

Nabízející se srovnání s Hotelem Rwanda není v tomto případě vůbec na místě. Kanadská verze je pohledem z druhé strany, pohledem člověka, který je zcela bezmocný, jeho osobní zpovědí, zpovědí ze zklamání sebou samým - svým vnitřním neúspěchem. Shake Hands with the Devil rozhodně nehraje a nijak neútočí na city, právě proto snad navozuje mnohem autentičtější a hlubší atmosféru než již zmiňovaný HR. Roy Dupuis zde navíc podává vynikající výkon. Celý snímek je doplněn úžasnou hudbou, která téměř nepostřehnutelně splývá s dějem v jeden dokonale fungující celek. (09.02.2009)