Réžia:
Roger SpottiswoodeKamera:
Miroslaw BaszakHudba:
David HirschfelderHrajú:
Roy Dupuis, Deborah Kara Unger, Jean-Hugues Anglade, Tom McCamus, Patrice Faye, Akin Omotoso, John Matshikiza, Philip Akin, Justin Craig, David Calderisi (viac)Obsahy(1)
Filmová adaptácia autobiografie bývalého kanadského generálporučíka mierových vojsk OSN (UNIMAR) v Rwande Romea Dallaira. Film vznikol z iniciatívy samotného (súčasného kanadského senátora) Romea Dallaira, ktorý sa podľa jeho slov rozhodol radšej natočiť nízkorozpočtový televízny film, ako ísť do Hollywoodu a nechať sa prekvapiť konečným produktom upraveným pre masy. Dallaire sa snažil v roku 1994 upozorniť svet na prebiehajúcu genocídu, aby zachránil čo najviac životov. Dnes ju pripomína, aby sa svet zo svojich chýb poučil. (DöN)
(viac)Videá (1)
Recenzie (239)
Nabízející se srovnání s Hotelem Rwanda není v tomto případě vůbec na místě. Kanadská verze je pohledem z druhé strany, pohledem člověka, který je zcela bezmocný, jeho osobní zpovědí, zpovědí ze zklamání sebou samým - svým vnitřním neúspěchem. Shake Hands with the Devil rozhodně nehraje a nijak neútočí na city, právě proto snad navozuje mnohem autentičtější a hlubší atmosféru než již zmiňovaný HR. Roy Dupuis zde navíc podává vynikající výkon. Celý snímek je doplněn úžasnou hudbou, která téměř nepostřehnutelně splývá s dějem v jeden dokonale fungující celek. ()
Neuvěřitelně silný snímek, ze kterého to poselství skryté za obrazem sálá každou sekundou. To že kolos jménem OSN nejde ukočírovát a politici si v Radě jen honí své ego a prospěch pro svou zemičku je jasné snad už všem. Ovšem ta bezmoc, která se pak přenáší na vojáky při konkrétní misi... To je to co ukazuje Shake Hands with the Devil a to tou nejlepší formou - bez obalu. Tleskám Spottiswoodovi a hlavně Dupuisovy, tohle je za pět hvězd jak vystřižených. We're going to stay to bear witness to what the rest of the world doesn't want to see. ()
Nepodávej ruku ďáblu, celkem příznačný název pro tento film. Film, který umožňuje po Hotelu Rwanda, další pohled na genocidu, probíhající po více než 3 měsíce ve Rwandě. Svět hrál mrtvého brouka, modré přilby zase statisty a na místě zatím umřelo milión lidí. Nahnal bych tam všechny ty pohlaváry, kteří tohle dopouštěli a nechal jim zakusit chladné ostří mačety. To by to potom mělo úplně jiný průběh. Vždy rozhodoval vyšší zájem, lidský život byl bezcený, hlavní bylo zůstat nestraný a nikoho si nerozlobit. Tohle mne vždy vytočí, tak jako v Bosně, kde byli pro změnu za kašpary Britové a jejich mírový kontingent. Jak slyším pozorovací mise, tak je mi z nich na blití... ()
Jak já se hrozně těším, až někdo natočí neslzopudné rwandské drama! Anebo jinak, protože ryze o slzičkách to tentokrát není - ono by možná prostě jen stačilo, kdyby se ubralo na té rádoby dojemné hudbě, která doprovází brutální děj. Jsem rád, že tyhle snímky vznikají a svět je potřebuje jako sůl, jenomže já se chci u bedny kromě vzdělávání nadchnout i pro nezaujatou vyprávěcí linii..! ()
Film, který má jednoznačně co nabídnout. Ukazuje Rwandu, tak jak jsme ji mohli vidět a nebo ani ještě neviděli. Ukazuje ji nám autenticky a to je přeci skvělé ne? Ale je to nudné. Film je natočený v celku dobře, ale jde o to, že divák jako já ztratí po půl hodinu náladu to sledovat. Kanada bez pomoci Britů a Amíků natočila hezký film. But not good enough. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (6)
- Autobiografická kniha Roméa Dallairea, která byla předlohou pro film, vyšla v češtině v roce 2014 pod názvem „Podat ruku ďáblovi“. (bl.e.cha)
- Roméo Dallaire se skutečně po návratu z Rwandy pokusil o sebevraždu, ovšem přežil a znovu se „postavil na nohy“. Poté se dal na dráhu politika a v roce 2005 se stal senátorem. (walmezak)
- Uniforma, vrátane medailí, ktorú má herec Roy Dupuis vo filme, je tá istá, ktorú nosil Roméo Dallaire v Rwande v roku 1994. Dupuis sa o tom dozvedel v deň premiéry filmu v Kanade od samotného Dallairea, ktorého vo filme stvárnil. Obaja sa spriatelili už počas príprav filmovania. (DöN)
Reklama