Cesta hlubokým lesem

Náhled na kolektivizaci z druhé strany, než jsme tomu zvyklí z trezorových snímků, tedy ze strany komoušů. Do toho zamilovanej příběh a otřesnej hlavní hrdina, zapálený komunistický junák Cyril (toporné pometlo Mojmír Fašung), který se zamiluje do dcery kulaka Baltazara (výbornej Ilja Prachař) Aničky (krásná Marie Drahokoupilová) a chce ve vesnici jako agitátor pomoci s kolektivizací. Naproti němu jeho kamarád Rudolf (přesvědčivý Jan Kačer), který jako funkcionář chce kolektivizací dosáhnout hlavně svého prospěchu ve straně a lidi na vesnici poštvat proti sobě. Určitě zajímavý pohled na tehdejší poválečnou dobu a opět kvalitní soundtrack Zdeňka Lišky (je možné, aby byl někdy nekvalitní?). (09.03.2018)

No a pak že tu nebyla kontrarevoluce, když si filmaři dovolili točit takovéhle filmy ! Na rok 1963 hodně zajímavá věc. Zjišťuji, že k pozvolným svobdnějším nádechům a kritice režimu docházelo už mnohem dříve než jsem si myslel. Samozřejmě ne na tvrdo, vše je tu jen v náznacích, nicméně i ty se obzvláště tehdy musely rovnat revoluci! Bohužel to ale byli většinou komunisté co v té době kritizovali komunisty. A tak dobrý, odsoudily se kulty Stalina, Klémy, Ruda Slánský, Margolius ad.. se pomalu uznali jako nespravedlivě popravení, ale třeba řada vojáků západního odboje hnila v kriminálech dál. A soudruh to tu chtěl mít stále pod vedením strany... Cesta hlubokým lesem zaujme z mnoha ohledů. Jednak je to kamera, pak zvláštně geniální místy až psychidelická hudba Lišky a nakonec je to herecké obsazení. Hlavní role se zhostil Mojmír Fašung, jehož neherectví skvěle zapadlo do jeho role. Von je hloupej, ale silnej řekli by jste o něm... Skvělý je tu Kačer, který po zaškolení v Praze se vrací do pohraničí konečně zatočit s kulaky a kolektivizovat. Perfektní je sedlák Prachař, to byl vážně úžesný herecký výkon a perfektně ukazuje čím vším si museli drobní sedláci, statkáři atd... projít. ,,Mně to tu vzít nemůžeš, já jsem na svým'' ... To je prostě přesné. Pokud jim bodrý komunista ještě odvedl fešnou dcerku, která se nechala zblbnout, museli otci zůstat oči opravdu jen pro pláč. Film končí na začátku padesátých let, kdy si soudruzi v rámci čistek začali jít po krku a kdy i oni sami poznali co je strach a jakou sílu má ta obluda, kterou do vítězného února vší silou stavěli na nohy často s dobrými úmysly. Doporučuji vidět ! Dávám za 4 schované pytle pšenice. * * * * (05.02.2020)

Film o počátcích budování socialismu v naší zemi, o násilné kolektivizaci zemědělství a o likvidaci třídních nepřátel. Doba, kdy proti sobě byli stavěni členové rodiny, příbuzní, sousedé, kamarádi. Tak jako ve filmu, dva kamarádi na život a na smrt se nakonec rozešli ve zlém a stali se z nich nepřátelé. Proč? Protože jeden z nich dal přednost Straně a kariéře. Na svou dobu velmi otevřený snímek, který ukazuje, že ne všechno bylo v budování světlých zítřků růžové. Ba ne všechno bylo čisté, čestné, spravedlivé. Jan Kačer v roli fanatického soudruha vynikající, stejně tak Ilja Prachař, jakožto zatvrzelý kulak. (25.05.2020)

Jedna z prvých lastovičiek, keď sa náš film začal kriticky pohrávať s kolektivizáciou družstiev v našej spoločnosti v 50-tych rokoch. Dietlov scenár je vyzretý, poctivo napísaný a dobre odpozorovaný. Ide tu predovšetkým o súboj dvoch tvárí socializmu, na jednej strane tej "ľudskej", na druhej tej odpudivej, ktorá sa stala napokon skutočnou... (12.10.2020)

Potřebujeme...vypořádat se s bolestmi a chybami minulosti... 1) Spoiler. Když se stranický funkcionář během kolektivizace zamiluje do dcery vesnického sedláka a začne se chovat byť i jen trochu lidsky, přestanou mu ostatní členové aparátu věřit._____ 2) Film dodržuje dobová ideologická schémata, i když se chvílemi tváří, že ne. Pojímá je tak nějak...s lidskou tváří. O důležitých věcech se mluví jen lehce (hospodářský úpadek nově vzniklého družstva) nebo jsou jen nenápadně naznačeny (nadcházející politické procesy). Stalinova teorie o zostřování třídního boje vládne._____ 3) Ve své době musel tento snímek se spoustou dnes pro širokou veřejnost jen nepříliš čitelných kritických až tvrdě žalujících detailů působit doslova jako zjevení...a asi i jako příznak nadcházejících lepších časů. Pojď za nima. V každým případě musíš jít za nima._____ 4) 44letý Štěpán Skalský natočil na scénář tehdy už značně zkušeného 34letého Jaroslava Dietla neobyčejně působivý snímek. Do hlavní role obsadil budoucího emigranta do NSR Mojmíra Fašunga (zamilovaný Cyril). 27letému Janu Kačerovi s účesem, s nímž by i dnes mohl směle vykročit do módních klubů, sedí fanatický stranický funkcionář více než rozhněvaní mladí muži intelektuálních šedesátých let nové vlny. (28.01.2014)