Vítejte v Sarajevu

Nádherný film, kterému ale chyběl větší spád, přesto jej považuji za nesmírně důležitý, těchto snímků je jak šafránu, a pokud se už něco natočí na téma bývalé Jugoslávie, absurdní války, která zde probíhala, jsou nespravedlivě opomíjeny, což je prostě špatně. Skvělý způsob jak se blíže seznámit s konfliktem, který se udál na starém vyspělém kontinentě a v nedávné době, konfliktem, kterému nikdo nechtěl věřit, že se zvrhne do takových zvěrstev, aneb střet civilizací na vlastní oči. (29.01.2011)

Opět se potýkám s rozpačitým dojmem a zřejmě budu souhlasit s názorem, že to mělo být buď pojaté celé jako dokumentární film a nebo jako příběh podle skutečné události, protože obojí by mohlo být silně emotivní i tak. Tahle mixáž autentických záběrů a zároveň určitého příběhu (i když podle skutečné události) na mě nepůsobila vůbec kompatibilně. Navíc některé scény z té příběhové linie bych úplně vynechala, protože byly naprosto zbytečné. Z této oblasti nemůžu nesrovnávat s filmem Válečníci, který mě svou atmosférou sednul daleko víc. Tím ovšem neříkám, že na mě autentické záběry nezapůsobily silně depresivně, protože taková krutost a lidská tragédie nemůže nechat klidným snad vůbec nikoho. (07.01.2013)

Vyborny film o masakrach a hrozach juhoslovanskych vojen, ktore vypukli po roku 1989. Sarajevo - to bolo najdlhsie obliehane mesto v Europe, ani Leningrad ani Stalingard, ne, ne. Obliehanie Sarajeva trvalo v case cca 2. 4. 1992 - 2/1996. Autenticke, surova atmosfera, vyborna rezia Michela Winterbottoma a vyborne dialogy - to su nesporne plusy filmu : 89 % (28.07.2015)

Hviezdne mená Woody Harrelson i Marisa Tomei tu hrajú až druhé husle, pretože najviac priestoru dostáva britský herec S. Dillane. Novinárov v nebezpečnom prostredí občianskej vojny v bývalej Juhoslávii sme mohli vidieť v podobne ladenom filme Harrisonove kvety s A. MacDowell. Atmosféra chaotickej situácie v Sarajeve je zobrazená výborne a ja mám pre tieto filmy slabosť. Do filmu sú nenápadne pridané aj skutočné zábery a poniektoré sú dosť drsné. Neviem čím to je, ale každý čo i len trošku kvalitný film z tohto obdobia v bývalej Juhoslávii si nenechám ujsť a zatiaľ som mal šťastie len na kvalitné filmy. 80%. (04.12.2011)

Úvodem, nelze neocenit netradiční formu, Vítejte v Sarajevu je snímkem zpola dokumentárním, zpola hraným, a už tím se vymyká ostatní produkci a už tím si říká o divákovu pozornost. Je tohle formální ozvláštnění v tomto konkrétním případě pouhá manýra? Neřekl bych, vypadá to, že tvůrci měli reálné záběry z válečného Sarajeva, a k těm inscenovali (tj. natočili) podmínky jejich vzniku (což mně zní hodně osobitě, průkopnický), vlastním tématem filmu se tak stávají podmínky práce válečných reportérů. Nejsilnější je film: a) v odsudku tzv. kolektivního Západě (země EU a USA), čímž mě připomněl reportážní knihu Jana Urbana Všem sráčům navzdory, b) a ve vystižení bezmoci novinářů. K bodu a) samozřejmě netuším, zda bych byl v l. 92-95 zástancem bombardování Bělehradu (bezprostředně po vpádu Ruska na Ukrajinu jsem si vnitřně říkal, že Západ by měl zdrženlivý, že by neměl vojenský zasáhnout - třeba v podobě vyhlášení bezletové zóny -, jevilo se mi to tehdy jako vyhlášení 3. sv. války jinými prostředky; tím, že tam ta bohužel válka stále trvá, tak je pro mě stále nemožné si tento postoj kriticky vyhodnotit...), ale to blábolení, spoiler že tu Západ není od toho, aby každého zachraňoval, že Sarajevo není v současnosti nejhorším místem k životu, že je až čtrnácté (wtf?!), ta neochota evakuovat jeden jediný sirotčinec spoiler, to se mi fakt poslouchalo těžce! Že zatím zním celkem nadšeně, tak proč pouze za 3*? Z dvojího důvodu: 1) Převodem z jednoho média (resp. dvou - televizní a novinová reportáž) do druhého ta látka ztrácí náboj. Číst si spoiler reportáž muže, který zachránil děvčátko ze sarajevského sirotčince tím, že se ji rozhodl adaptovat, číst si o průběhu této záchranné operace spoiler, tak automaticky volám: dejte mu Pulitzera! Když ale totéž vidím zpracováno filmově, tak Oscara nežádám. Proč? Má hypotéza zní, že za to zřejmě můžu to zprostředkování. 2) Používat autentické válečné záběry (kór když nejste jejich autory; nechce křivdit, třeba u toho Winterbottom byl) mně vždy přišlo dost laciné, že si tvůrce tímto dost zjednodušuje práci - kdo by se nerozhořčil (či nedojal) nad záběry rozstřílených civilistů? Opět nikomu nechci křivdit, ale i při nejlepších možných úmyslech (ukázat světu tu hrůzu) se vždy horko těžko zbavuju podezření, že se někdo snaží manipulovat mými emocemi. Nadto poslední dobou přemýšlím, jestli tyhle záběry, když jsou prostě vsázeny do jiného kontextu a jsou něčemu prostředkem (třeba tomu natočit co nejautentičtější film o válce v Bosně), paradoxně neotupují diváckou citlivost, jestli nepřenášejí jen obraz zbavený děsu a bolesti, pouhý němý výkřik? 65 % (23.08.2024)