Labyrint: Smrteľná liečba

Ahojky! Jmenuju se Dylin OuBukva a slizkej nesympatickej řiťopich jsem byl už před Apokalypsou. Než přišla, předstíral jsem zpěv v chlapeckým multikulti homokvartetu Ásdajrekšn, kde se mnou na pódiu zatínali břišáky i další tři budoucí hrdinové patovlny, jmenovitě teda ňuňavej ťaman Blaf – Ni Miho, kůl negr Lishme Chocowoco no a Láďa, znáte to, takovej ten malej, na první pohled sice rádoby sympatickej týpek, u kterýho ale při bližším zadívání se nevíte, jestli mu čumíte do xichtu nebo na prdel, a nasazujou ho mezi nás s touhle zmutovanou tlamou jen proto, abychom my, progelovaní fešáci, řádně vynikli. A tak jsme si jen jezdili po turné, dělali s těma kolotočářskejma vodrhovačkama na téma „kolik dementních, existenciálně lyrických kombinací lze vytvořit ze slov lavjů, misjů, kráj, forevr a majhárt“ hustokrutopřísný borečky, až se z nás vypatlanejm dvanáctkám lepily chlupy na plyšovejch hračkách. A pak to přišlo. Zpočátku plíživě. To se takhle pár v mládí šikanovahejch zakřiknutejch šerednejch starejch paniců a hnusnejch otylejch prasnic, na který by nikdo nehráb ani tyčí na dobytek, rozhodlo neumětelsky ventilovat si svý mindráky v postapokalyptický brakový patotvorbě. Vznikl tak retardotvornej metrix přechytřelejch superdětí, který sveřepě a uvědoměle zachraňujou chcípající svět, ať už o to stojí či nikoliv. A najednou bác ho! Pandemie celosvětový debility, všichni rozumní dospělí zdechli, než bys řekl „kulturní degenerace“, zbyli jsme jen my s klukama, pár vyrachtanejch pypek, voliči ANO a Babiš. Ta morálně pokřivená maďarská hrabivá kunda se celou dobu schovávala v Pičím hnízdě, skákala šipky do miliard z evropských fondů a cákala kolem sebe pesticidy, aby to nechytla. Pak vylezla, zjistila, že už ji nikdo nezabrání to tu totálně vyplundrovat a dojebat, a hned zřídila ještě nepřátelštější sebeobohacující teroristickej establišment než předtím, EET i když doma vytáhnete prachy z prasátka a padesátiprocentní dépeháčko na vzduch, protože předtím nekalými machinacemi násilně ovládla První atmosférickou a.s.. A to už se člověk dvakrát rozmyslí před každým nádechem. A navíc nás Endy začal s klukama dost brutálně honit, protože záviděl, že my máme díky mentálnímu statutu přirozenou imunitu a on musí spoléhat na asociální demokrady a rudé zrůdy. No vopruz, to vám povím. Furt dokola běhat jak čůrák ňákýma neinventivníma pojebanýma labyrintama v řepce se zmutovaným ministrem spravedlnosti a kohortou lidožravejch stranickejch náměstků za prdelí, tvářit se při tom děsně kůl a odhodlaně, být za všech okolností dokonale vystajlovanej a s leskle napomádovaným hárem, zásadně nekrvácet z ran a až na žužu flíček na namejkapovaný držce nebejt ani trochu zasviněnej vod toho žlutýho bordelu, to jednoho za chvíli fuckt votráví. No a tak jsme si s klukama řekli jakože dost, že teda už potisícáte vokamžitě předčasně dospějem, zatnem bříšáky, pořádně se nagelujem a vymyslíme fuckt fikanej a děsně uvědomělej plán, poplatnej naší nový přemoudřelý dospělosti, kterej spočívá v tom, že do toho hnízda nekalejch rejdů prostě naběhnem a navzdory všem léčkám, nástrahám a křivejm zradám zase vyhrajem a ten svět teda zachráníme. Načež budem předstírat, že jsme děsně hetero a necháme se při zapadajícím slunci nafotit s partičkou těch vypatlanejch nezletilejch pičinek, který z nás beztak budou úpa hotový a při naší akci nadšeně pištět. Jsme prostě borečci. Se vsadím, že o nás jednou i natočej film, stejně debilní, nudnej, od Hangrgejsů tisíckrát vomletej a zbytečnej jako miliontá špatně napsaná předloha vo tom samým hovně, ale naštěstí přežilo dost mongoloidních dětí, který to nakonec zaplatěj a ještě budou chtít nášup. Co na tom, že ve čtvrtým díle už budem starý třicetiletý buzny, vo který by náctiletá kravka nevopřela ani Brávíčko, pár filtrů a žužumejkap jako kráva z nás ty sedmnáctiletý šviháky v poho znova udělaj. (21.07.2018) (menej) (viac)