Biely sob

Pozvolna se rozjíždějící film vyprávějící starodávnou laponskou legendu o ženě, která se převtěluje v bílého soba. Příběh je to prostinký, stejně tak jeho vyústění, v tomto směru se překvapení rozhodně nedočkáte. Tvůrcům se ale u mne rozhodně podařilo docílit pocitu sounáležitosti s lidmi, kteří celý svůj život tráví za polárním kruhem v nesnadných podmínkách. Rozhodně nevšední a zajímavý film. Nečekejte klasický horor, mohli byste být zklamaní. (26.04.2011)

Mám rád severskou tvorbu a především jejich nádhernou krajinu. Právě ono kouzelné prostředí nehostinného severu Finska mě zaujalo nejvíce. Všudypřítomný sníh a led kam až lidské oko dohlédne je skvělou příležitostí natočit i něco víc, než jen „ale i přesto krásné“ přírodopisné dokumenty. Laponsko se táhne napříč celým skandinávským územím za polárním kruhem a zasahuje kromě Finska také do Švédska a Norska. Podnebí je subarktické s řídkou vegetací, s výjimkou hustě zalesněné jižní části. Na sever od polárního kruhu panuje během zimní sezony polární noc a během letní sezony naopak polární den, jevy jenž bych chtěl někdy v životě zakusit na vlastní kůži. Každá z těchto zemí má kromě svých pověstí a bájí rovněž řadu zajímavých tradic. Zde máme šanci shlédnout velmi zajímavý závod v sobím spřežení, který může v klidu konkurovat koňským dostihům. Vraťme se ale zpátky k samotnému filmu, který nám kromě nádherné krajiny nabídl i docela zajímavý děj. Snímek povětšinu času vůbec nepřipomíná hororový film, ale spíše jakousi obdobu drama, kdy v první polovině sledujeme zamilovanou dvojici, kterak si užívá života po svatbě. Mirjami Kuosmanen byla opravdu kus pohledné ženské a tak není divu, že se po její filmové postavě otáčel nejen mužský kolega. Samotná Pirita však není tipem domácí puťky, která by seděla u plotny a čekala na návrat svého milovaného. Moc dobře si uvědomuje svůj půvab a pokusí se jej zúročit. I zde však platí, že zahrávat si s magií se nevyplácí. Zvláště když jsou k ní seveřané dost nedůvěřiví. Její touha po očarování každého muže se jí šeredně vymstí a její prokletí jí stáhne rovnou do samotného pekla… (24.04.2012)

Magický a mytický příběh, prostě vyprávění ze Starých pověstí laponských, takže horor je to asi takový jako příběh o bitvě na Tursku ze Starých pověstí českých. Na rok 1952 vypadá ten film staře, klidně by to mohl být němý film z dvacátých let, i ta poetika a expresivní herecký výraz hlavní hrdinky tomu odpovídá. Nicméně je to příběh velmi působivý, s krásnou kamerou a nádhernými exteriéry. Působivá je hudba s ženským vokálem na počátku a konci, zní také pradávně, škoda, že nebyla využita více. (18.01.2015)

Bílý sob – stařičký finský horor o jedném nemilosrdném prokletí. Film vypadá, jakoby vznikl mnohem dřív, než praví rok vzniku, v každém případě se však jedná o velice působivý umělecký (filmový) skvost ze severských končin. Na výrazy svým způsobem nevinných dívčí očí a úst nezapomenu stejně jako na poutavě zachycenou atmosféru dávného života v přírodě plné sněhu, čarodějníckých rituálů a mohutných sobů. 90% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (27.08.2019)

Nemôžem si pomôcť, ale film nemôžem ohodnotiť viac ako troma hviezdami. Vcelku sa jedná o zaujímavý snímok, na motívy starej laponskej povesti, silnou stránkou je aj kamera či zasnežená krajina. No aj napriek tomu, že film má viacej kladných stránok než tých záporných a film vďaka svojej minutáži ubehne rýchlo, som sa nudil a dopozeral čisto len zo zvedavosti. Film je určite dobrý, no nie je to mojou šálkou kávy. (10.02.2018)