Biely sob

„Bílý sob" je první finský film, uváděný u nás po druhé světové válce. Představitelka titulní role, finská herečka Mirjami Kuosmanen, byla přítomna na VIII. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v r. 1954. Otiskujeme výňatky z jejího projevu před uvedením filmu „Bílý sob" ve festivalovém pořadu a z tiskové konference, na níž hovořila jako delegátka finské kinematografie: „Má rodná země — Finsko, je velmi bohatá na staré lidové ságy, které byly tradovány od úst k ústům po dlouhá staletí. Film „Bílý sob" čerpá svůj námět z prastaré pověsti Laponska, nejsevernější části Finska. Představte si zemi, pokrytou sněhem a ledem, ležící za polárním kruhem, kde vládne zima po devět měsíců v roce. Tu je prostředí jako stvořené pro vytváření balad a pověr. Tento film je ságou o ženě a síle osudu, síle čar a kouzel nad lidskou bytostí. Přípravné práce trvaly dva roky, samotný film však byl natočen za 6 týdnů. Je to velmi krátká doba, vezmeme-li v úvahu, že všechny scény byly natáčeny za polárním kruhem. Práce byla velmi těžká. Vstávali jsme ve 3 hodiny ráno a odjížděli na lyžích na exteriéry. — Napsala jsem scénář k filmu „Bílý sob", před tím jsem však nebyla nijak literárně činná; připravila jsem jen několik scénářů k dokumentárním filmům. Jako herečka jsem působila pouze krátkou dobu u divadla, hrála jsem však asi ve 20 filmech." — O situaci finské kinematografie Mirjami Kuosmanen informovala: „Finsko vyrábí ročně asi 25 dlouhých hraných filmů. (Finsko má asi 4 miliony obyvatel — pozn. red.) Thematikou těchto filmů jsou většinou příběhy ze života selského lidu, vážného i humorného rázu. Finsko nevyváží téměř žádné filmy do zahraničí. Snad je možné mluvit jen o filmu „Bílý sob" a o několika filmech, které byly uvedeny ve Švédsku. Z cizích filmů jsou ve Finsku nejvíce zastoupeny filmy americké. Pokud jde o sovětské filmy, byla v Helsinkách na sovětské náklady zřízena 3 kina, kde se promítají všechny sovětské filmy." Filmový přehled 3/1955 (24.07.2009)

Magický a mytický příběh, prostě vyprávění ze Starých pověstí laponských, takže horor je to asi takový jako příběh o bitvě na Tursku ze Starých pověstí českých. Na rok 1952 vypadá ten film staře, klidně by to mohl být němý film z dvacátých let, i ta poetika a expresivní herecký výraz hlavní hrdinky tomu odpovídá. Nicméně je to příběh velmi působivý, s krásnou kamerou a nádhernými exteriéry. Působivá je hudba s ženským vokálem na počátku a konci, zní také pradávně, škoda, že nebyla využita více. (18.01.2015)

Panenská zasnežená krajina, sugestívna hudobná zložka a čaro laponského folklóru sú silnými stránkami Bieleho soba. Mal to však byť príbeh o mladých ľuďoch a Mirjami Kuosmanen, ktorá stvárňuje hlavnú postavu mala v tom čase už 37 rokov, Kalervo Nissilä, predstavujúci jej milého dokonca 39 rokov... Vyšší vek ústredných protagonistov je v niektorých fázach filmu citeľný a ich vizáž akosi nekorešpondovala s mojimi diváckymi predstavami o tom, ako by mali Pirita a Aslak vyzerať. (21.12.2017)

Poetiku to má, ako staré dobré nemé filmy ruskej ( sovietskej ) kinematografie ( veď z Fínska tam nieje ďaleko ). Má to primeranú minutáž k svojmu príbehu a niekoľko scén má atmosféru temného hororu. Takže dielo, ktoré by každý fanúšik filmu nemal opomenúť. Je len škoda ( teda pre mňa ), že sa to v každej zo spomenutých rovín nevyvinulo v niečo spektakulárnejšie. (16.07.2018)

Nemôžem si pomôcť, ale film nemôžem ohodnotiť viac ako troma hviezdami. Vcelku sa jedná o zaujímavý snímok, na motívy starej laponskej povesti, silnou stránkou je aj kamera či zasnežená krajina. No aj napriek tomu, že film má viacej kladných stránok než tých záporných a film vďaka svojej minutáži ubehne rýchlo, som sa nudil a dopozeral čisto len zo zvedavosti. Film je určite dobrý, no nie je to mojou šálkou kávy. (10.02.2018)