Mildred Pierceová

Svěže působící snímek. Spíš se mi nechce věřit, že byl natočen už v roce 1945. Skvěle funguje i dnes, žádná poválečná zatuchlina, které se u nás v té době běžně točily. V Americe už se dávno dělal těžký byznys, a v tomto případě těžce vydřený nápaditou Mildred, která je své dceři ochotná snést modré z nebe - což jí moc štěstí nepřinese. Lepí se to na ní náramě. A gentleman v nedohlednu. Životní role Joan Crawford, i když pro mě zářila v jiných rolích. Ale na její hraní se kouká krásně. Je to jak sledovat malíře když maluje dokonalý obraz. (03.03.2022)

Víc než noirové krimi spíš čekejte intenzivní, temné drama. Joan Crawford brilantně vykreslila postavu ženy, která je roztržena mezi plány ambiciozní businesswoman a touhou po soukromém klidu a štěstí. Mildred je sice rázná a sebevědomá, ale taky romanticky důvěřivá - což se lidé v jejím okolí nebojí zneužít. Rozmazlená dceruška Veda tady funguje jako filmový ekvivalent antikoncepce, tak krásnou zápornou postavu už jsem dlouho neviděl. Vřele doporučuju. (09.11.2012)

Noir filmy mám rád, ale tenhle mě spíše zklamal. Postava starostlivé matky, která své dceři dává všechno, co vyžaduje a potom se diví, že je rozmazlená, mi nepřišla nijak moc zajímavá. Neposedná dceruška byla ale povedená a dobře zahraná, stejně jako mi byla sympatická postava obchodníka Wally Faye (Jack Carson). Možná bych čekal, že mě příběh jakožto noir vice vtáhne, ale tíživá atmosféra se nekonala. Od Curtize mám radši Casablancu. 3,5* (24.02.2008)

Netradičný žánrový vzorec podobný Laure (i keď bez voice-overu s odlišný časopriestorom) a ďalším variáciam femme fatale svojej doby. Curtizovi hĺbkovitosť charakterov nikdy nechýbala, skôr ma zarážal taký jeho nezáväzný profile-look postáv s výraznými melodramatickými seansami. Nehodili sa tam skrátka. (04.02.2015)

Nezvyklý noir (vracení se do minulosti, voice over, vražda, chiaroscuro), který jde v rozkladu harmonické rodiny tak daleko, že proti sobě staví dceru (femme fatale) a matku, která se provinila svou snahou dosáhnout amerického snu na vlastní pěst. Sdělení je jasné a stejně jako u jiných noir filmů k osobám něžného pohlaví nepříliš milostivé: během války opuštěné ženy by měly přestat blbnout a vrátit ke svým mužům. Oproti Cainově předloze není akcentován sociální rozměr Mildrediny situace – děj byl z období hospodářské krize přesunut do 40. let a spíše než ženu beznadějnou představuje ženu dravou, ženu vamp, u které jsme po většinu vyprávění na pochybách, zda spáchala, či nespáchala vraždu, jež film otevírá. Rozuzlení nemění nic na tom, kdo je vinný, nýbrž pouze, čím se kdo provinil. Tradiční noirová nezvratnost výchozího stavu je dvakrát podtržena. Náš soucit film nežádá, melodramatická idylka je v něm vždy jenom zdánlivá a vyztužená postranními zájmy, přesto můžeme Mildred Pierce, ženský film noir, brát jako ukázku neuchopitelnosti tohoto žánru (žánru?) poválečné americké kinematografie. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, Radek99 (27.09.2011)