Sorstalanság
Fateless
Fateless
Lelo goral
Réžia:
Lajos KoltaiKamera:
Gyula PadosHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Marcell Nagy, Béla Dóra, Bálint Péntek, Áron Dimény, Péter Fancsikai, Zsolt Dér, András M. Kecskés, Dániel Szabó, Péter Vida, Endre Harkányi, Márton Brezina (viac)Obsahy(1)
Novela maďarského spisovatele Imreho Kertésze, původně vydaná bez povšimnutí v roce 1975 v kádárovském Maďarsku, byla čtenářskou obcí znovuobjevena v 90. letech a způsobila senzaci, na jejímž konci stála Nobelova cena za literaturu. Bylo tak jen otázkou času, kdy se tématu chopí i film. Citlivé a neobvykle pojaté vyprávění židovského chlapce Gyuriho, který se postupně propadá soukolím nacistické vyhlazovací mašinerie, staví na kontrastu děsivosti života v táborech a nezúčastněného, zdánlivě racionálně odtažitého vyprávění dospívajícího teenagera, který se snaží vyrovnat s nenormálními podmínkami tím, že se na ně snaží pohlížet očima normality. Po návratu zjišťuje, že jeho zkušenost je nesdělitelná a musí se s ní vyrovnat sám nepomůže mu ani jeho židovství, ke kterému postupně ztratil pouta, ani jeho příslušnost k maďarskému národu, mezi jehož příslušníky se setkává spíše s lhostejností až nepřátelstvím než s pochopením a empatií. Jaký je tedy jeho osud? A má vůbec nějaký? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (128)
Musím říct, že jsem byla trochu v napjatém očekávání, protože knížku Imreho Kertésze jsem před nějakou dobou přečetla jedním dechem a já to mám většinou tak, že raději knížky než filmy podle nich... to bývám hodně často i zklamaná. Tady se ale žádné zklamání nekonalo, zážitek veliký a znovu obrovský nápor na moje vnitřní rozpoložení, protože se mě nejspíš díky tátovi, s nímž jsme hodně často verbálně "bojovali", protože pro něho byla 2.sv.válka obdobím dětství a tedy i jakýmsi životním tématem, ke kterému jsem se nechávala hodně často a ráda strhnout. Takže i pro mě je to citlivé téma, na které nedokáži reagovat necitlivě. ()
Povedenější mi přišla první část, ještě v Pešti. Úvahy o tom, co se asi děje a co se s nimi se všemi stane. I cesta do Polska a začátek života v lágrech. Pak to ale začne být trochu stejné. Možná to není chyba filmu, ale tyhle situace byly už ztvárněné tolikrát... Je to celkově dobrý film o mladém klukovi v mezní situaci, jen prostě není něčím zásadně výjimečný a holt filmy z vyloženě vyhlazovacích táborů prostě člověka zasáhnou víc. ()
Každý člověk má nějaký osud. Gyuriho vytáhli z autobusu, hodili do lidmi přeplněného vagonu, nechali jej několik dní bez vody a nakonec jej zavřeli do koncentračního tábora. Číslo, pruhované pyžamo, nedostatek jídla, svrab, špína, bití, smrt. Tohle všechno chlapci nahradilo Budapešť, kráčení po Pomněnkové ulici, chození do školy nebo společný oběd s rodiči. A přestože se to zdá jako daleká nebo neuskutečnitelná vyhlídka, i Gyuri má nějaký osud..V životě bych neřekla, že tak nádherný sépiově podtržený vizuál budou mít na svědomí Maďaři, ale očividně to tak je. To se mi pravděpodobně na filmu líbilo nejvíc. Veškeré dění v lágru tak vypadalo hrozivě přesně jak mělo. Každopádně i když bych ráda dala kvůli samotnému tématu větší hodnocení, svědomí mi to nedovolí. Začátek bych úplně osekala, nudně a pomalu se vlekl. Zato události v táboře byly....no když už člověk čekal, že se přihodí nějaká akce, obrazovka se setměla. Určitě by se našly situace, jejichž zobrazení by bylo daleko zajímavější, než jen neustálý nástup a podobné věci.V tomhle ohledu mě příběh vážně zklamal, bylo to takové odtažité a bohužel nudné. Ale poselství filmu je jasné a přestože dávám jen tři *, doporučuji zhlédnout.. ()
Silný film, ale to dá říct prakticky o každém snímku, ve kterém hraje šoa titulní úlohu. Co se týče doby před odjezdem do koncentráků a samotného pobytu v lágru, není co vytknout, ale na druhou stranu není to nic, co bych neviděl někde jinde. Ty nejintenzivnější momenty přišly podle mě až v samotném závěru, kdy se hlavní hrdina vrací do rozbombardovaného domova a zjišťuje, jak moc ho doba strávená v lágru od ostatních odlišuje. Nicméně i přes jistou šablonovitost hodnotím nadprůměrně, protože tohle téma má pořád co říct. 80% ()
Za pět, nemůžu jinak. Téma, herecké výkony (Otík János Bán), kamera, hudba a zase to téma. Film na který nikdy nezapomenu. Jsem ráda, že jsem ho viděla, ale už ho vidět nechci. Hrozně tyhle filmy prožívám, protože vím, že skutečnost byla ještě stokrát horší. Dívám se na ně, protože to považuji za svou povinnost, člověk před tou hrůzou nemůže utéct. Vydržela jsem i Šoa, ale někdy se nedodívám (Sofiina volba, Život je krásný). To vědomí, že k něčemu takovému mohlo v civilizované Evropě ve dvacátém století a po zkušenostech s 1. světovou válkou dojít, je strašné. Na to nemá žádný sebemorbidnější horror....Obdivuji všechny, kdo se do tématiky koncentráků pustí. Novelu si určitě přečtu. Teď čtu, lépe řečeno trpím, knížku Laskavé bohyně od Jonathana Littella, francouzsky píšícího Američana. Získal za ni Goncourtovu cenu. Je to fiktivní zpověď fiktivního důstojníka SS, nyní ctihodného francouzského občana, psaná, jak sám říká pro pořádek, ne na omluvu. Suchá, téměř bez emocí, občasná slabost tváří v tvář brutálnímu střílení nevinných lidí včetně dětí je stírána cynismem. "Hrdina" popisuje svou kariéru, zatím už asi na sto stránkách vraždí židy na Ukrajině, popisuje to se všemi technickými detaily. Z přebalu a recenze vím, že "nás provede...na frontu, do okupovaných oblastí i zázemí". Autor se inspiroval právě filmem Šoa, kde kolečka v soukolí typu vyhýbkář popisují svou práci a nikdo necítí vinu. ()
Reklama