Vojna a mier

Úvodný diel o dĺžke 125 min. na mňa pôsobil strašne rozťahane a fakt sa tu toho mnoho neudialo. Fungujú hypnotické scény s vnútornými monológmi o živote a smrti , ale celý čas som sa neubránil dojmu, že minimálne v tom prvom diely bolo rozhodne z čoho strihať a skracovať. Dobrý rozbor postáv i kvalitné akčné scény , to sú silné stránky filmu. Naopak rozťahanosť a z dnešného pohľadu dosť naivné dialógy medzi zaľúbencami mi dráždili oči aj uši. Bondarčuk to myslel dobre, len to chcelo menej hrania sa na filmových bohov. Akčné scény hlavne v 3. a 4. diely to je niečo neuveriteľné a v dnešnej dobe už nereálne. Tisícky komparzistov, obrovské a široké zábery, stovky koní, oheň, dym, chaos...Kurva kto by to dnes zaplatil? V bojových scénach je poznať skúsenosti, ktoré Bondarčuk zúročil pri podobnej téme - filme Woterloo. Množstvo hluchých miest a dĺžka filmu mi neumožňuje dať plný počet. Nanovo zostrihať, skrátiť, obraz zreštaurovať a bola by to bomba. Takto "iba" 80%. (09.05.2015)

Jeden z největších mezi největšími velkofilmy v celých dějinách kinematografie, podle počtu komparsistů možná úplně největší. To samo o sobě samozřejmě nezaručuje kvalitu, většinou tomu bývá spíš naopak, protože spousta podobných filmů skončí u sebeokouzlení výpravnými davovými scénami, skrz které se jim jaksi nedaří proniknout k podstatě tématu a psychologii protagonistů. Tohle se ale naštěstí Vojny a míru netýká. K ústřední trojici Andrej Bolkonskij, Nataša Rostovová a Pierre Bezuchov se přidává ještě maršál Kutuzov, hlavní postava bitvy u Borodina, a pro všechny čtyři přitom platí, že je věnována dostatečná pozornost tomu, aby byl jejich vnitřní svět zprostředkován divákovi ryze filmovými prostředky. Komorní scény vytvářejí působivý kontrast k výpravným, které jsou nejen řemeslně dokonale zvládnuté (obě bitvy, tj. Slavkov i Borodino), ale v mnoha případech vynikají i mimořádnou invenčností. Platí to hlavně pro první velký ples Nataši Rostovové, který i po padesáti letech působí obdivuhodně intenzivním dojmem: všechny ty nápadité rakursy a pohyby kamery jsou pak brilantně zhodnoceny ve střižně. Režisér se nevýhýbá žádným prostředkům filmové řeči, ať už jde o dvoj- a víceexpozice, krátké černobílé sekvence, nebojí se ani polyekranu. Málokterý z těchto postupů používá jako princip, spíš jen nahodile a klidně třeba jen jednou v celé epopeji - a ono to přitom vůbec nepůsobí jako formální neujasněnost, naopak, divák si v duchu říká, že přesně do toho kterého konkrétního místa se to které konkrétní řešení výborně hodí. Za zmínku stojí i práce se všemi zvukovými složkami. Hudba je vynikající sama o sobě, navíc je dobře propojena s výraznými ruchy, a obě tyto zvukové vrstvy nepopisným, ale o to emocionálně silnějším způsobem koexistují vedle roviny obrazové. - Pokud jde o srovnání s americkou adaptací Kinga Vidora z roku 1956, nemyslím si, že je špatná. Ale málo platné, vedle Bondarčukova veledíla působí asi jako paperback s hezky barevnou obálkou vedle po všech stránkách dokonale propracované bibliofilie. - Kdybych měl před pouhými několika týdny ohodnotit hvězdičkami tento film na základě toho, co ve mně zůstalo z předešlé, asi patnáct let staré divácké zkušenosti, dal bych za čtyři. Naštěstí ale přiděluju body zásadně podle aktuálního dojmu a díky tomu teď nemusím hodnocení měnit na dnešních pět hvězdiček. K některým uměleckým dílům holt asi musí člověk dozrát. (02.05.2015)

Chvílemi je znát, že na režisérské židli sedí skutečný mistr, ale po většinu doby jsem se prostě zoufale nudil. 1) Sovětské historické filmy vždy čpěly patosem a umělohmotnou chutí a o tomto to platí obzvláště: umělý je i zvuk, což dabing ještě umocňuje. Postavy bez života se mátožně plouží před kamerou a bez nadšení recitují své repliky._____ 2) Opěvované bitevní scény jsou vskutku velkolepé, pokud tedy obdivujeme nákladnou produkci a nespornou schopnost režiséra ukočírovat tisíce vojáků a hromady zbraní. Dnes se podobné výjevy řeší ve studiu pomocí triků...a určitě to v těch povedených případech není horší. Na filmech mě nijak netankuje, že zobrazovaní vojáci jsou skuteční a pohled na pláň s 12 000 komparsisty (bitva u Borodina) je autentický._____ 3) Jistě, Bondarčukovi lze připsat mnohé zásluhy. Přenesl na plátno zřejmě největší bitvu ve filmové historii. Prosadil herce, kteří tehdy měli zákaz účinkování ve filmech. Za přibližně 8 300 000 rublů (velmi přibližný přepočet - asi jednu a čtvrt miliardy dnešních korun) nabídl na tehdejší dobu ohromující podívanou, při jejímž sledování se ale zoufale nudím. A to jsem, prosím, spokojeně přelouskal ty čtyři Tolstého knihy už někdy ve svých patnácti letech._____ 4) Už fakt, že francouzské rozhovory ruské šlechty byly doprovázeny francouzskými (!) titulky, mě měl varovat. (29.08.2017)

V niekoľkých komentároch som priznal averziu k herectvu Woodyho Allena, ale súčasne obdiv k jeho skvelým bonmotom. Tu je jeden vhodný na úvod ku komentáru: "Skončil som kurz rýchločítania a dokázal som prečítať Vojnu a mier za dvadsať minút. Je to o Rusku." Je to veľmi výstižné. Klasická literatúra je dnes okrajovou záležitosťou. Kedysi sa hovorilo, že klasika je všetko to, čo by človek chcel mať prečítané, ale do čoho sa mu vôbec nechce pustiť. Preto je Bondarčukova Vojna a mier akýmsi filmovým dinosaurom, ktorý má toto obrovské dielo sprostredkovať tým, ktorí nenájdu odvahu stráviť týždeň čítaním knihy. Preto boli na realizáciu tohto gigantického projektu uvoľnené také obrovské prostriedky o ktorých sa nikomu pred tým, ani potom nesnívalo. Veď krajina ktorá sa chválila, že aj trpaslíkov má najväčších na svete mohla ohromiť iba gigantickosťou projektu. A v tom vidím súčasne aj slabinu filmu. Keď Bondarčuk zistil, že môže prakticky všetko, tak si zaumienil, že vytvorí verný prepis Tolstého diela. Lenže román nie je možné použiť ako scenár. Film nie je vizualizáciou literárnej predlohy, ale samostatným druhom umenia. Preto je výsledok zmesou nudy, okázalosti a veľkoleposti. Preto nemám chuť sa zaoberať podrobnejšie týmto dielom. Preto iba tri hviezdičky. Pri porovnaní s americkou verziou si myslím, že aj americká verzia je primerane veľkolepá, Audrey Hepburn predstihuje Ljudmilu Saveljevu o pár konských dĺžok, ale súčasne táto verzia iba potvrdzuje, že filmy o Rusku by mali nakrúcať iba v Rusku. Zatiaľ nikto svojim dielom tento môj názor nevyvrátil. P.S. Je zaujímavé a charakteristické, že tento gigantický film hodnotilo iba 179 a komentovalo 18 užívateľov. To sú čísla zodpovedajúce nejakému alžírskemu filmu. Takže aj tých 89 % je treba vnímať z tohto hľadiska. P.S. 2019 Ani o štyri roky po pôvodnom hodnotení som názor nezmenil, naopak som jednu hviezdičku ubral. Tento gigantický trucpodnik dokázal, že aj za veľa peňazí sa dá vyprodukovať málo muziky. Tie peniaze mohli použiť na niečo zmysluplnejšie, než na porazenie americkej verzie. (15.03.2015)

,,PREČO VŠETKY ŽENY ODIŠLI?" ,,KEBY PRIŠLI RUSI DO PARÍŽA, OSTALI BY AJ VAŠE?" __ O Bondarčukovej verzii slávneho Tolstého diela viem roky rokúce. V roku 2010 sa mi podarilo vidieť "Waterloo" a predovšetkým z jeho ústrednej časti som bol absolútne ohromený. Vždy si rád pozriem veľké davové a bojové scény v starších filmoch, ak sú dobre spracované. Potom prišla jeseň 2011 kedy sa mi podarilo natrafiť na všetky štyri diely "Vojny a mier" a na základe predchádzajúcich dobrých skúseností som sa tešil, ako si postupne tento uznávaný kolos, majúci ešte viac pochvalnejšie referencie ako Waterloo, vychutnám. Ach... Jedným slovom: des. Hrozne nezaujímavé, mdlé, nerozumel som postavám a dej ma absolútne ničím neupútal. Prvý diel bol vtedy v mojich očiach na 2* , ktoré som mu vtedy neudelil, keďže som nevidel zvyšok, aj keď akékoľvek ďalšie sledovanie bolo v nedohľadne. Veď prečo by som sa mal pozerať celé hodiny na niečo, čo ma nebaví? Ubehlo niekoľko rokov, prišla jar 2015 a ČT lákala divákov na sledovanie ,,jedného z najvýpravnejších filmov všetkých čias". Keďže sa mal film vysielať v akomsi pôvodnom dabingu niekedy zo 70. rokov, vravel som si, že tento raz mu dám opravnú šancu, nakoľko z viacerých predchádzajúcich skúseností viem, že dabing staršieho dáta má, aspoň pre mňa, punc akejsi výnimočnosti a ak je dobre spracovaný, vie vyzdvihnúť aj kvalitou slabšie dielo. Dabing je však iba dabing a ak je raz film celý zle nakrútený, má nevyrovnanú réžiu, prapodivné dialógy, nedá sa mu v tejto oblasti nijako pomôcť. Priznám sa, že ani v tomto prípade som od začiatku do konca nevidel všetky štyri časti Bondarčukovho gigantického diela, trúfam si však napísať, že aj z toho si viem utvoriť definitívny obraz. "Vojna a mier" je strašne patetická, pretože sme takmer neustále svedkami silného hereckého prehrávania takmer všetkých zúčastnených. Kedy nebolo tých veľkolepých scén, sledovanie by bolo absolútne neznesiteľným. Vnútorné monológy postáv typu: ,,Tak toto je smrť? Ale ja ešte nechcem zomrieť." často mierené priamo tvárou do kamery k divákovi sú za prispenia dramatického chorálu otravné. Navyše sa tento hrozný nešvár preniesol aj do tých monumentálnych bojových sekvencií, čím si aspoň podľa mňa absolútne rozbité. V boji sa má podľa mňa bojovať, rozmýšľať vtedy nad smrťou nie je čas a nad niečím takým majú postavy uvažovať večer pred bitkou. Viem, že všetky tieto myšlienky čerpajú z literárnej predlohy, museli byť však tak prvoplánovo prebrané? Niekedy, tuším v roku 2003 som videl iba 2. diel americkej verzie nakrútenej v 50. rokoch (aj na základe toho, že ich Američania predbehli chceli mať Rusi svoju vlastnú verziu tohto diela) a nebola až taká zlá, trúfam si povedať minimálne o jednu hviezdičku lepšia. Na základe uvedeného preto nehodnotím jednotlivé diely zvlášť, ale takto ako celok, nakoľko sú v mojich očiach svojou (ne)kvalitou rovnocenné. (248. hodnotenie, 24. komentár k filmu) (26.04.2015)