Transamerika

Z časti komédia, z časti road-movie a hlavne by som to asi nazval psychologickou drámou o problémoch transexuála a jeho syna. Felicity Huffman si nomináciu na Oscara vcelku zaslúžila, lebo jej herecký výkon je jednoznačne asi najzaujímavejší z celého filmu. Správnu otázku tu už niekto položil a to, "čo by to spravilo z Bree, keby ju hral nejaký muž...?" Ale ani táto hypotetická otázka neznižuje kvality tohto nenáročného filmu, ktorého príbeh je síce jednoduchý, ale problematika naopak dosť komplikovaná. (07.08.2008)

Poněkud méně uvěřitelný příběh, který psala patrně kočička s pejskem (transexuál, který má homosexuálního syna - narkomana a prostituta, sestru - (bývalou) alkoholičku a matku zmalovanou hůř jak velikonoční vajíčko) s poněkud více neuvěřitelnými dialogy, jako např. "močopudné - to znamená, že lítáš na záchod, a né na velkou". Zajímavosti: V epizodní roli podlého kradače aut se ve filmu mihla i Lucka Vondráčková, a dokonce ukázala i své vypracované tělo. Herečka hlavní role Felicity Hoffman prokázala velkou oběť filmovému umění. Kvůli jedné jediné scéně, kdy za autem vykonává malou potřebu, si neváhala nechat přišít penis od neznámého dárce, který měl dva, a tak jí jeden věnoval. Po skončení natáčení pak dlouho váhala, jestli se má této chlouby zbavit. Ale nakonec po dvou týdnech, kdy vůbec nevycházela ven z domu, si uvědomila, že musí dělat i užitečnější věci, než si jen pořád hrát, takže si ho zase nechala odoperovat. (28.03.2013)

S nadhledem natočená road movie, která převážně s humorem sleduje vývoj opravdu netypického vztahu. Spíše než hluboká psychologická sonda do problémů transseksualů je Transamerika film o vyrovnání se s rodičovstvím v tak trochu obtížnější situaci. Transseksual Bree má krátce před operací, která dokončí jeho přeměnu v ženu. Dozvídá se však, že má syna ve vězení a vydávající se za misionářku ho jede vysvobodit. "Otec“ se synem se poté vydávají na cestu. Jenže ze synem hledaného otce se postupně stává žena. (10.08.2008)

No, co mám z tohoto filmu za pocity? Jsem fakt na rozpacích. Jasný, že za to může on(a), ta mužská žena. Né že by mě to nějak zneklidňovalo - člověk už viděl všelicos - ale prostě dívat se celou dobu na ten její mužatkovitej obličej, to bylo jako dívat se na egzém na varleti (jako že je to nepříjemný). Felicity Huffman byla totiž tak moc uvěřitelná, že byste ekli, že je fakt tranďák. Naopak musím přiznat, že i přes moje čistě heterosexuální sklony na mě zapůsobil ten synek (Kevin Zegers), kterej měl jak dobrou roli, tak i dobře zahranou (a s těma blond vlasama mi hodně přiomínal Kurta Cobaina). Co mi ještě šlo vyloženě na nerv, byla ta její(jeho) odporná matka (příšerně zmalovaná, příšerně oblíkaná, s příšernejma kecama, vlasama i názorama), ale ona tak asi měla působit. Každopádně to bylo na vraždu kovadlinou do hlavy. Místama se tam objevoval i humor, ale vcelku to působilo jako další z mnoha nezávislejch filmů, který už nikdy nebudete chtít vidět. (08.08.2007)

Tohle je vyprávění o transpakárně a zranitelnosti,o touze a potřebě být někdo - nikoliv něco. O nechuti být otcem a neschopnosti být matkou a především o neovlivnitelné funkčnosti tzv. vlastní krve. Odvyprávěno s milým humorem, šarmem, lehkostí a nenuceností - a právě proto tak úderné. Ještě nikdy jsem neviděla tolik lidský film, to vím jistě. (08.08.2008)