Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zlaté období italské renesance zachycené ve střetu titánů své doby – umělce Michelangela Buonarrotiho a papeže Julia II... Počátkem 16. století proslul během svého pontifikátu „papež válečník“ Julius II. (R. Harrison) zejména svou výbojnou politikou za účelem posílení pozice Papežského státu. Také však i jako mecenáš umění, který po sobě hodlal zanechat dílo velebící slávu Boha. K tomu mu měl posloužit geniální, ale vzpurný sochař Michelangelo Buonarroti, jemuž papež nařídil, aby se postaral o výmalbu stropu Sixtinské kaple. Umělec excelující zejména jako sochař sice zakázku přijal a na freskách začal pracovat roku 1508, ale často se vůli papeže vzpouzel. To vyústilo v několikaletý spor dvou neústupných osobností… Historický snímek Carola Reeda nominovaný na pět Oscarů a natočený podle předlohy Irvinga Stonea "Agónie a extáze" nabídl vedle impozantní výpravy hlavně herecký koncert Charltona Hestona a Rexe Harrisona v úlohách zcela rozdílných individualit, jejichž náhled na svět se často různil. Jako poctu velkému sochaři, architektovi, malíři a básníkovi Michelangelovi také tvůrci natočili krátký prolog o jeho díle, který předchází vlastnímu filmovému příběhu. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (127)

Marci 

všetky recenzie používateľa

Hrdost, pokora, úcta. Tahle tři slova mě napadla po shlédnutí tohoto skvostného filmu. Dvě silné osobnosti, dva světy, dva odlišné názory, které se respektují, ale i doplňují. Herecký koncert Charltona Hestona a Rexe Harrisona. Film jsem viděla jen v českém znění, kde je ale neméně excelentní dabing v podání pánů Munzara a Adamíry. ()

italka63 

všetky recenzie používateľa

Úplně perfektní. Drama dvou silných individualit, Michelangela Buonarrotiho s papežem. Víra a umění, inteligence, talent a tvrdohlavost. Skvělý, vyhublý Charlton Heston, tak jako pravý Michelangelo, který měl výzdoby kaple plné zuby. Pořád jsem hloubala, proč si nedal sakra to prkno pod stropem o dvě špricličky níže, aby u malování neležel jako idiot na zádech, ale mohl si kleknout s polštářkem pod kolena a úhel pohledu byl totožný. Inu, chlap... Každopádně zlí jazykové tvrdí, že Michelangelo maloval i ženy jako chlapy jen s tím rozdílem, že měly prsa navíc. Vážení, je to pravda. Když v Sixtinské kapli vzhížíte vzhůru do těch skoro 21 metrů, opravdu to tak je, mužatky to jsou. Ale ten celek s Bohem a stvořením Adama je tak fenomenální, že to zkrátka tvůrci odpustíte, neboť to byla jeho vize a náročné dílo jeho rukou, u kterého zdravotně zkolaboval tenhle geniální sochař a charakterní chlap. Papež, ten bojovný ochránce víry, tenhle měl mozek, cit a lásku, což se skoro o jiném papeži říci nedá. Zkrátka, tenhle film byl skvělý a Charltona Hestona a Rexe Harrisona lze jen pochválit, včetně režiséra Carola Ferda. ()

Reklama

Shadwell 

všetky recenzie používateľa

Primární otázka je u každého filmu pokaždé stejná: o čem film je a jakým způsobem toho dosahuje, jinak řečeno obsah a forma. Mohlo by se zdát, že na tom není nic extra složitého, jenže desítky různých interpretací, které se vytvářejí kolem některých filmů, a debat, co tím chtěl autor říci, ukazují, že zjistit, o čem vlastně přesně film je, není úplně snadné. Totéž se týká formy, poněvadž každý film v sobě kombinuje kostýmy, architekturu, hudbu, divadlo či výtvarné umění, a vypíchnout z toho všeho ten nejklíčovější prvek, který má vyšší váhu než ostatní (nějaký hlavní formální princip), rovněž není dvakrát snadné. Na obě stěžejní otázky nicméně existuje až překvapivě snadná odpověď: obsah nám odhaluje název filmu, zatímco formální dominanty různé ceny, které film získá, ale i neproměněné nominace. ____ (i) Konkrétně tady u tohohle filmu máme pět oscarových nominací, které nám dávají vskutku přesnou odpověď na to, kde tkví jeho nejsilnější formální stránky: dekorace, kamera, kostýmy, hudba a zvuk. Víc vědět netřeba. Ne že by bylo jakékoliv další nebo zpřesňující pátrání zcela kontraproduktivní, nicméně není od věci i přes zákulisní lobby a subjektivitu každého soudu akademikům někdy i věřit. ____ (ii) Co se týče obsahu filmů, na nějž dává odpověď jejich název: o čem je T2? O soudném dni. Hory mají oči? O horách, které mají oči, respektive nevyzpytatelnosti přírody. Tarkovského Nostalgie? O nostalgii. Americký gangster? O americkém gangsterovi (sám tento název je velmi uvědomělý). Nejlépe tuto skutečnost vystihuje přísloví pod svícnem největší tma: někteří lidé se zaobírají hledáním významu filmu desítky hodiny a přitom ho mají neustále před nosem přímo v jeho názvu. V tom mimochodem spočívá velká, ale nakonec typická ironie bratří Coenů, jelikož Big Lebowski není jménem hlavního hrdiny Jeffa Bridgese, ale jeho „ctihodného“ jmenovce. Big Lebowski je vystavěn na stejném principu jako většina dosavadních filmů bratří Coenů, principu neustálého napětí mezi zdáním a skutečností. Jinými slovy nic není, jak se zdá: Jeff Lebowski je jiný Jeff Lebowski, jeho židovsky přítel Walter Sobchaky (John Goodman) je vlastně polský katolík, filantropický milionář není ani filantrop, ani milionář, jeho unesená žena nebyla unesena a není milovaná, v kufříku s výkupným není výkupné a tak dále. Ale zpět k filmu Ve službách papeže. Ten sice možná mazaným způsobem prohazuje role obou postav, jelikož vypráví o sochaři, který maloval, a válečníkovi, který byl papežem, nicméně jeho stěžejní pointa je opět skrytá v názvu, nikoliv však v názvu českém, nýbrž původním: The Agony and the Ecstasy. Tento název ve spojitosti s hlavní postavou filmu, kterou je nepochybně Michelangelo (papež není než mecenášem), nám dokonce na postavě geniálního Michelangela dává odpověď na jednu z největších otázek dějin lidstva: co je to umění? Definice umění údajně neexistuje, je to jedna z těch velkých záhad, kterou zatím nikdo nerozlouskl. Až doteď. Umění = práce + krása, jinak řečeno agonie (utrpení a námaha) + extáze (vytržení člověka z průměru, potažmo talent schopný tuto krásu vytvořit). Nesmírně nadaný Michelangelo, který se roky lopotil na lešení s výzdobou Sixtinské kaple, velice přesně ukazuje, že každé velké umělecké dílo vzniká ze součtu práce a talentu. Einstein to řekl jednoznačně: 99% je píle, 1% talent, jedno bez druhého však nefunguje. Umění bez estetiky připomíná vůli bez talentu a uměním nikdy není, naopak umění bez práce má blízko k dnešním postmoderním rychlokvaškám, kdy někdo skočí ze střechy, rozplácne se na plachtě a tu vystaví v galerii, nebo během minuty naplácá barvy na zeď, což ale rovněž není uměním. Tento vzorec umění = práce + krása dokáže také zodpovědět některé známé otázky, jestli je komiks uměním (ano), proč můžeme prohlásit válečnou loď za umělecké dílo (spájí-li se v ní při stavbě práce s talentem lidí schopných té lodi vtisknout krásu, proč ne), a rovněž otázku, která je už dnes jasná, ale vždy tomu tak nebylo: je film uměním? Jistě, protože natočení jednoho filmu zabere včetně příprav a postprodukce měsíce a podílí se na něm desítky talentovaných lidí. Dokonce je odsud zřejmé, proč není film ohrožován různými mediálními fasádami, videomappingem, instalacemi v galeriích, videoartem nebo greenawayovskými výtvarnými stylizacemi a proč film není jen jednou z mnoha dílčích jednotek na obrovské mapě vizuální kultury, jak si někteří lidé, prorokující filmu dokonce zánik, dnes myslí – film možná nevyžaduje o mnoho víc talentu než tyto jeho konkurenti, ale o tolik víc práce, úsilí a času, že možná není nejdůležitější uměním, jak říkával Lenin, ale určitě nejumělečtějším. () (menej) (viac)

noriaki 

všetky recenzie používateľa

Strhující historický epos ze staré školy. Nepříliš známý, ale vysoce kvalitní režisér Carol Reed si vybral adaptaci románu Irvinga Stona a na stříbrném plátně rozehrál dechberoucí partii mezi dvěma osobnostmi renesanční Itálie, Michelangelem Buonarrotim a papežem válečníkem Juliem II. Jejich zpočátku nesnadný vztah prošel složitým vývojem, od zloby, přes porozumění, uznání, respekt, až ke křehkému a nepřiznanému přátelství. V hlavních rolích excelují Charlton Heston a Rex Harrison, vše je podbarvené bohatou výpravou a nádhernou hudbou, jak se na velkofilm sluší. ()

elle 

všetky recenzie používateľa

Film, který patří mezi ty, které čím víckrát vidím, tím více se mi líbí. Film disponuje opravdu úžasnými herci v hlavních rolích, ale velmi šťastně jsou obydlené i menší postavy. Papež Julius II nebyl pravděpodobně příliš dobrý duchovní vůdce a jeho odkaz patří spíš k těm stránkám historie papežství, které značně oslabují duchovní autoritu tohoto úřadu, ale jako válečník, dobyvatel a milovník umění byl velmi zručný a prospěšný. Pro Michellangela byl dokonalým partnerem. Provokujícím, zneklidňujícím tyranem. Rex Harrison ale propůjčuje svému Juliovi II (kromě zalepenosti, dětinskosti, umanutosti, ješitnosti) chmurně laskavý humor, životní nadhled a nostalgii (zvlášť v nádherné závěrečné pasáži filmu). Michelangelo je jaký Michelangelo umělecky byl - téměř nadlidsky nadaný a navíc zde disponuje tak značnou dávkou charismatu (charisma propůjčené Hestonem se téměř dá vážit a prodávat na kila), nicméně jeho sebestřednost a téměř naprostá nepoužitelnost kdekoliv jinde v životě, ho činí sama sobě nebezpečným. Lekce, kterou si oba titáni udělují je však překvapivě přívětivá a příznivá a připomíná tu chvíli, kdy lidé objevili, že úderem dvou kamenů lze ...někdy....vykřesat oheň. Obě pyšné osobnosti vycházejí ze svého souboje se svou vlastní lekcí pokory a víry, která je možná ještě větším zázrakem než strop Sixtinské kaple (a že se mi nějak líbí!!!!) Příběh je ozdoben velmi velmi dobrým scénářem, který si vystačí s nemnoha postavami, s nemnoha lokacemi, s nemnoha složitostmi v ději. Vše, co a kdo se ve filmu objeví má svou funkci a objasňuje motivaci hlavních dvou postav. ()

Galéria (40)

Zaujímavosti (18)

  • Doly, které ve filmu využívá Michelangelo (Charlton Heston) jako zdroj mramoru pro své sochy, byly stejné doly, které využíval skutečný Michelangelo. (liquido26)
  • Film byl nominován na Zlatý Globus v kategorii nejlepší scénář za rok 1965. Původně však byl nominován snímek Bitva v Ardenách (1965), jenže to se stalo omylem a porota na poslední chvíli oznámila jako oficiálně nominovaný právě Ve službách papeže. (Ruuzha)
  • Rex Harrison si odmítl nechat narůst plnovous, přestože ho skutečný papež Julius II. nosil. (liquido26)

Reklama

Reklama