Do vnútra Planéty opíc

Berte to jako takový doplněk k 1.filmu,páč bez něj by vám to moc smyslu nedávalo. Pro mě (jelikož další 3 filmy ignoruji ve smyslu, příběhové linie) je to celkem důstojné zakončení s definitivním koncem, na který se prostě navázati logicky nedá i v př., že by jste se na hlavu stavěli. Tyto 2 filmy za to stojí a další (byť se stále kupodivu jedná o relativně zdařilé počiny) pokud jste schopni existovati ve dvou alternativních liniích současně. ,,Vy zatracení blázni! Vy jste ji fakt a teď už na po2. definitivně, rozmetali!´´ díky bombě soudného dne, která je schopná zničiti, celou planetu. :))) Musím pochváliti hudbu od skělého Leonarda Rosenmana, který v podstatě dokonale navázal stylově (i když ne tak experimentálně) tam, kde Goldsmith skončil. Když samoz. pominu 3.film,  který má skladatelsky na svědomí opět pan Goldsmith. A čím tak asi trumfnouti Sochu of Liberty? No přece, skvělými výjevy zbytků NY metra a dalších slavných budov ve městě, které nikdy nespí, ale v r.3995, už chrní pěkně dlouho. Na autobus zatavený žárem radiace do stěny/skály, jen tak nezapomenu. Ano, pevně věřím, že se nám to jednou opravdu...povede. Bohužel ale přitom ona socha fakt ´´nepřežije´´. Takže budoucí astronauti, mají pech a musejí hledati...jinde. Jako Brent, který nic nehledal a našel vše (kromě lááásky) včetně Taylora, kvůli kterému vlastně též spadl (na této planetě se zřejmě nedá přistáti normálně či běžným způsobem, haha) na Planetě Opic a telepatických podzemních krasavců a krasotinek. Je mi líto.:( Ale při atomové devastaci takového rozsahu jako zde, nemůže objekt, vyrobený z obyčejné mědi, prostě za žádných okolností, existovati dalších 2000 let. Checht. V tomto mají amíci, fakt smůlu. To by musela býti jedině v podzemí. Ale na povrchu?:) A už dost. (12.08.2019)

"Pane Bože, my jsme ten svět opravdu zničili !! Nakonec k tomu vážně došlo.." Škoda, že při svém objevu je Brent, jehož si užil James Franciscus, už zřejmě poslední, kdo netušil, o co jde, zvlášť když oproti divákovi zaostává o víc než jeden biják.. Holt blondýn !! Velký, tentokrát ovšem zcela bosý..;) Další Ted Post(apokalyptický), tentokrát ovšem o poznání pravidlo sequelů potvrzujíce slabší než v případě přímé adaptace Boulleho bestselleru.. Jinak ovšem mistrně atmosférické.. (15.08.2016)

S tímhle filmem to jde z kopce a to doslova. Začne to dobře, pokračujeme tam, kde první díl skončil, ale pak se začnou dít věci… především mi nejde do hlavy jedna věc - proč posílali záchranu někomu, kdo letěl na misi? Myslím tím ospravedlní faktu, že tam není Heston ale nějaký James. Tohle mi prostě nesedí, pošlete někoho na výzkumnou misi, o které se vědělo, že bude trvat delší čas (jak o tom v jedničce mluví) a najednou museli někoho poslat? Je mi jasné, že museli divákům vysvětlit, proč tam je levnější verze Charltona Hestona, ale takhle blbě? To scenáristy nenapadlo něco lepšího? A právě od tohoto momentu jde vše dolů - sice potěší návrat pár známých tváří a úplný fatální konec, ale vše mezi tím je hodně zvláštní. Přesto si myslím, že tenhle díl není zas TAK špatný, jak by se podle zdejšího hodnocení mohlo zdát. Je to sice hodně na hraně, ale těch 70 % druhému dílu přeci jen dám. A jsem zvědavý, jaké budou zbývající tři díly, které mě ještě čekají. (20.10.2011)

Ještě hodně dobrý pokračování prvního filmu s Charltonem Hestonem. Těží to hlavně z rozvedení motivu a společnosti opic. Na tom další díly hodně tratily. Kdyby taky byly z katastrofické budoucnosti, byly by lepší a líp přijatý. Škoda, že to později tak prznili. Ale tenhle díl je ještě dobrej. A kdyby byl první, tak by byl mnohem líp hodnocenej. A ani zisky nebyly tak špatné, ve srovnání s prvním dílem (stál 6 mio a vydělal 32) tenhle stál 3 mio a vydělal 18 mio. Vlastně se vyplácely všechny díly, protože přinejmenším čtyřnásobek vkladu vždycky vydělaly. (10.02.2006)

Oceňuji aspoň částečně návaznost na bezvýchodnou atmosféru původní Planety, ale celkově jsem byl víceméně rozčarován. Může za to "laciná náhrada" Charltona Hestona novým atronautem, který ho má evidentně připomínat, ale chybí mu charisma, sympatie a Taylorova osobnost. Korunu filmu nasazuje závěr se sice zajímavou myšlenkou přeživších lidí a ještě zajímavější atomovkou, ale celé je to zobrazeno tak směšně, že jsem si chvílemi připadal jak v italské parodii ze 70. let. Díky tomu i razantní a krutě chmutný závěr vyznívá do ztracena. (24.12.2012)