Hlas divočiny

"Když má chlap tohle, víc nepotřebuje..." říká John uprostřed zasněžených hor a v objetí přitom nesvírá Angeliku, nýbrž Bucka. Souhlasím s ním a dodávám; když má člověk dobrodružnou povahu, víc ani od filmu nepotřebuje. Třebaže je to jinak taková vlažná polívčička, láska k přírodě (stejně jako láska k psům) z ní dělá chutnou večeři. (17.08.2012)

Já musím bohužel konstatovat, že tento film, pokud byl míněn jako adaptace knihy, se nepovedl. Zatímco pes Buck je v knize hlavním hrdinou a příběh je vyprávěn i z jeho pohledu, tady hraje po celou dobu druhé housle, někdy možná i třetí, a ke slovu se více dostane až v poslední třetině filmu. A to je podle mne velký problém. Připouštím, že pro toho, kdo původního Londona nečetl, to může být dobrý film, ale mně to vadí. (18.02.2010)

Sympatický přepis Jacka Londona svedl dohromady Charltona Hestona a Michèle Mercier, pro kterou tahle produkce znamenala poslední práci na filmu po intenzivních letech od roku 1957, kdy debutovala. Po té se ještě několikrát vrátila před kameru, ale nikdy už ne na dlouho. Uvidíme, jestli jí její současný seriál o něčem přesvědčí. Ve Volání divočiny dodržela kodex svých filmových předchůdkyň, které se tak často ve zlomu vlastní kariéry ocitaly se svými příběhy na Divokém západě. (06.02.2009)

Klasický dobrodružný film, vhodný pro všechny diváky od starších dětí až po tu nejstarší generaci dědečků a babiček pamatujících si první vydání románů Jacka Londona. Myslím, že "rukopis" spisovatele je ze způsobu natočení jasně znát, i když se scénář tak docela přesně nedrží knižní předlohy. Pro mě osobně bylo překvapením obsazení jedné z hlavních rolí herečkou Michèle Mercier, kterou máme ve svých myslích zapsanou spíše jako "Angeliku, krásnou markýzu". Pokud máte ve svém okolí ohledně filmů někoho přespříliš vybíravého, výběrem tohoto filmu k projekci se pravděpodobně vyhnete jeho kritice vašeho filmového vkusu. Věřte nebo ne, mě se to podařilo. Manželka na můj třetí pokus snímek přijala, aby vzápětí po 20 minutách v klidu na pohovce usnula. :-) .. ale nebojte, nuda to zcela jistě není. (21.03.2010)

Zvolené legendistické vyprávění je místy uspěchané (prodej Bucka – surovost při jeho „krocení“ je pochopitelná, ale ten krotitel si počíná tak, že se obávám, že by to tak zřízený pes nepřežil). Krásné záběry na krajinu, na stáda sobů. Základní myšlenka týkající se zlatokopectví, vztahů mezi lidmi samými a mezi lidmi a přírodou je podána přesvědčivě. Bucka v tomto příběhu určitě nehrál kavkazský ovčák, ale německý ovčák. (05.02.2010)