Planéta opíc

„Zošedivel si. Ale na človeka, ktorý má 2300 rokov, stále nevyzeráš zle.“ Prvý raz som Planétu opíc videl ako dieťa chodiace na základku a bola to vtedy dobrá výhovorka, prečo z rodinnej návštevy odísť skôr. Aby malý stihol Planétu opíc v televízii. Hoci ale otec žhavil bledomodrú Škodu 100 (tzv. „kilečko“) čo to dalo, včas sme prísť domov nedokázali. I tak som ale zachytil dosť na to, aby ma film bavil. Predsa len, hovoriace opice s puškami a na koňoch, čo mohlo byť lepšie? Následne som sa dostal k útlej knižnej predlohe (jej autor napísal aj Most cez rieku Kwai), ktorá končila tiež šokujúco, ale zároveň úplne inak, ako film (knižný koniec neskôr čiastočne prebral Tim Burton v reboote z roku 2001). V nasledujúcich cca dvadsiatich rokoch som sa s fenoménom Planéty opíc stretával často (ale neviem, ktoré z pokračovaní bolo najhoršie, dobré každopádne nebolo ani jedno) a legendárny originál s (veľmi nesympatickým mizantropom) Hestonom som znova uvidel až vo februári 2011. A musím povedať, že je to stále dobrý film, ktorý po technickej stránke príliš nezostarol. Naopak, veľkolepá odvážna kamera s psychedelickou hudbou mi dokonca v niekoľkých scénach pripadali takmer nadčasové (krúženie okolo stroskotaného korábu). Sem-tam to nemá logiku (hovoriace opice majú súdy, ale nedokázali zostrojiť papierové lietadielko, pozoruhodná je i funkčnosť pušiek po X tisícročiach), no po audiovizuálnej stránke ma to bavilo i 43 (!) rokov od vzniku a vôbec by mi neprekážalo, ak by sa planéta objavovala ešte dlhšie a opice by nastúpili dajme tomu až po hodine deja (alebo aj vôbec, to putovanie vyľudnenou apokalyptickou planétou je fakt mrazivé). Pretože len čo sa zaangažujú do príbehu, ten paradoxne stráca údernosť a zo sci-fi udalosti sa stáva maskérska báchorka. Našťastie, nudnej návšteve opičieho mestečka patrí len prostriedok; úvodné a finálne putovanie pustou Zakázanou zónou tomu vracajú kvalitu z úvodu. (28.05.2011)

Film, který v sobě má velké ponaučení, děsivou pointu a obrovské varování. A tak to možná jednou dopadne. Celý snímek je od samého začátku takřka geniální ve všech směrech a posledních několik minut je nepopsatelně mrazivých a sugestivních. Jeden z těch filmů, které v divákovi musí zanechat stopu. (04.12.2006)

Jeden z mých nejoblíbenějších sci-fi filmů, který ukazuje svět, našemu podobný, ale přitom tolik vzdálený... Viděl jsem ho jako malý a do teď jsem pořádně nepřišel na to, v čem všem tkví jeho síla. Následující díly dokázaly pouze rozvinout myšlenku a kvalitou se snažit přiblížit prvnímu filmu, ale většinou se to nepovedlo. Velká síla tkví nejen v maskách, oceněných oscarem, ale také v Charletonu Hestonovi a Franklinu Shaffnerovi. Pointa desetiletí, která je extrémně důležitá pro vyznění filmu a dá se označit za předobraz filmů postavených na pointě jako Šestý smysl.... (26.11.2004)

Vynikající film, který ani po tolika letech neztratil ze své myšlenkové, či obrazové působivosti téměř nic. Už od prvních sekund zdárně navozuje transcendentní a tajemnou atmosféru nutící člověka přemýšlet o maličkosti a pomíjivosti své existence, ale také zároveň o síle společenství. Jako satira na společnost slouží samozřejmě celý film, byť geniální úplně v každém detailu není... PS: Něco k zamyšlení - Připustíme-li pravidlo věčného návratu (~ že vše co se děje, tu už bylo předtím a bude se nesčetněkrát opakovat), nemuselo by z pohledu "ruky osudu" ani vadit, pokud by úlohu člověka přejaly opice... 8/10 (06.12.2009)

Dětská neznalost mě kdysi připravila o pointu, protože jsem o ní jednoduše nevěděl. V komunistických slabikářích moc obrázků z imperialistických zemí nebylo. Po letech ale splácím další filmový (a především skladatelský) dluh. A po shlédnutí trailerů na ostatní díly myslím, že matné vzpomínky na ně nechám klidně spát. (30.10.2007)