Pripútajte sa, prosím!

S téměř každou klasickou komedií 80. let se vracím do svého dětství. I když tam spíš dominuje druhý díl, první (viděný až později) je stejně kvalitní. Trio Zucker-Abrahams-Zuckers opět odvedlo skvělou práci, na kterou už se jim bohužel v dnešní době nepovedlo navázat (viz. Milionový závod). Film je dělaný pro pobavení, máte se u něj smát a jen když budete hlouběji prozkoumávat děj, možná dojdete k nějakým těm nepřesnostem... ale asi jako u každé praštěné komedie. (07.03.2005)

Tohle je poměrně vytříbená podoba Nielsenovsky dětinského, sračkoidního humoru. (Laciné) Parodování se objevuje jen zřídka, takže si divák může vychutnat spíše sarkastické gagy a ironické narážky na témata všech druhů. které mi přišly opravdu více vkusné, než-li trapné. I po letech s přehledem koukatelné. 75% (27.04.2014)

Pohodová parodie, která těží z toho, že konvence v žánru katastrofických filmů zůstávají po léta stejné, čili jejich parodie nestárne. Pravda, některé narážky na dobovou kinematografii už moc nechytám, ale parodie Horečky sobotní noci je prostě lahůdková. Připoutejte se, prosím! nabízí slušnou paletu gagů a uspokojivě zčernalého humoru, plus dobré "přehrávání" jednotlivých aktérů. Svěží i po letech! (27.02.2004)

Stále svěží a vtipná parodie s řadou geniálních gagů a slovních hříček (bohužel často dabingem zabitých), brilantně se vyhýbající trapnostem a křečovitosti v níž uvízly pozdější filmů tohoto specifického subžánru. Co by za to dnešní filmaři dali, kdyby se jim podařilo natočit něco alespoň z poloviny tak skvělého zábavného. (18.08.2009)

Když parodie ještě byly zábavné a když je točili lidé, kteří si je opravdu užívali. Na připoutejte se prosím jsem se poprvý díval jako malej kluk, někdy v jednadevadesátým na chatě, zakrytej i s hlavou a malou dírou mezi peřinou a matrací jsem koukal. Taťka se mě sice tehdy snažil přesvědčit, abych usnul, a to třeba tím, že mi na tu peřinu dával nohu, abych neviděl, ale já byl obratnej a dokoukal jsem to až do konce, aniž si to vlastně uvědomil. No a tehdy mě bavila stejně, jako dnes. Vlastně jsem si nikdy ani tu spoustu odkazů na starší válečný a katastrofický filmy neuvědomil, jen občas když dnes v nějakým dramatickým filmu vidím něco, co tihle kluci parodovali, tak se nedokážu neusmát. Například klasické rozloučení před akcí, když spolu leží v příboji (jasný Odtud až na věčnost). Nejlepší parodie, která navíc objevila komediální talent Leslie Nielsena a zničila mu tak na starý kolena jeho docela dobře vzešlou dramatickou kariéru. Dnes už chudák nemůže hrát nic, co není komedie. Přitom před Připoutejte se prosím hrál málokdy něco jinýho, než dramata. (20.01.2006)