John a Mary

Intimní a křehký proces sbližování, který film sleduje a jehož přirozená krása v dnešní době až bolí, neboť vzbuzuje prastarý a prazákladní stesk po skutečném sblížení a důvěrné blízkosti u vědomí, že k takovému klidnému vymanění se s druhým, ještě málo známým, člověkem okolnímu běhu času, ruchu událostí, povrchní naléhavosti a tlaku okolností se dnes nedokáže už možná vůbec nikdo dostatečně uvolnit - ani v nitru, ani z vnějších pout. Při opravdové vůli a upřímné citlivosti, bez odhlížení, bez touhy to sobě nebo druhému ulehčit a raději si něco - cokoli - namlouvat, ať už by to pak znamenalo, že spolu zůstanou, nebo se naopak raději znovu neuvidí, to lze zvládnout na ploše jediného víkendu - a pondělí, které přijde, už je zastihne nerozlučně propojené, ať k nim vtrhne s čímkoli. *** Je to poctivý proces rezonančního rozpoznání tělem, hlavou i srdcem, něžný a klidný protiklad všech těch rychlokvaškových, zkusmých vztahů, kdy lidé zamilovaní do svých sobeckých představ využívají jeden druhého, a pak se postupně neochotně v narážkách a kolizích probouzejí, celé měsíce či roky či desetiletí, do vzájemného rozčarování a zpětně nahlédnutých paralelních samot a ignorancí a hořkých křivd a zmarněného potenciálu - a skutečné pouto založené na vnímavém okouzlení a překvapivém souznění, byť třeba i bylo možné, mezi nimi nikdy nevznikne. *** Film je nádherně vybudovaný i zahraný, vnitřní hlasy i představy, jež pomáhají reflektovat vlastní nitro obou postav i vzájemnou přitažlivost a přirozeně proměňují, selektují možnosti a uvolňují další spění a odvíjení vzájemné skutečnosti, to vše je tak důvěrně známé, až člověku srdce usedá, když může sledovat, jak si dva krásní lidé v tomhle vycházejí vstříc. *** Souměrnost filmu je zároveň odrazem souměrnosti jich dvou a přirozeně, uvolněně rozvinutého prožití jejich prvních chvil ve společném prostoru a čase, v nichž k sobě prorostou. *~ (22.09.2017)

Čarovné na tomto príbehu dvoch obyčajných ľudí je, že ich románik nemal prežiť jednu spoločnú noc... a stalo sa z toho viac. Vnútorné monológy obohacujú príbeh o nepoznané, ale tušené ( aspoň pre tých, ktorí takú noc prežili ). Mia Farrow i Dustin Hoffman ( predovšetkým ) získavajú diváka svojou civilnosťou a obyčajnosťou. Priznávam, že svoje hodnotenie zvyšujem o jednu hviezdičku, ale to je len preto, že som videl film opäť po štvrťstoročí a moje životné skúsenosti sa trošku posunuli ďalej. (18.02.2009)

Mladí ľudia chodia vo veľkomeste večer do podnikov za účelom strávenia noci s niekým na byte v posteli. Niektorí možno ale hľadajú viac a možno im bude trvať nejaký čas, kým si to vzájomne, pred okolím a aj vnútorne sami sebe priznajú. Je nesmierne ťažké nájsť spriaznenú dušu v takejto džungli a bol by v tom čert, ak by Vám ešte pred nájdením toho pravého šťastia "New York havent break your heart". Menší, ale o to úprimnejší film, kde hĺbka charakterov hlavných hrdinov je podtrhnutá plytkosťou ich predchádzajúcich partnerov a väčšiny postáv vo filme. Zase sa mi potvrdzuje vďaka kinematografii, že ľudia sú všade a v akejkoľvek dobe v podstate rovnakí. Dnes by si režisér v takomto type filmu neodpustil množstvo potenciálne kultových hlášok, Yates najviac boduje vnútornými komentármi Johna a Mary. (10.08.2013)

Skoro se ani nedá uvěřit na jak malém prostoru se dá vytvořit zajímavý projekt. Rozhodně nejsem příznivcem romantického žánru, ale tohle komorní představení na mě zapůsobilo natolik, že jsem musel oběma hrdinům držet palce, aby to nakonec mezi nimi dobře dopadlo. Nesmírně realistický snímek o mezilidských vztazích (ale jsou zde zmíněna i dobová témata, např. politika, Vietnam atd.) je postaven výhradně na výtečně napsaném scénáři a hereckých výkonech Hoffmana a Farrowové. (10.01.2012)

Rozosmievala ma skutočnosť, že pri pohľade na čudáckeho Hoffmana sa mi v predstavách vyrojil Elvis Presley so svojím originálnym imageom, drásajúcimi pohybmi a zvodným pohľadom, preto som túto dramatickú podpásovku nedokázala vnímať vážne, pričom to komický presleyovský doplnok ani nemohol zachrániť. Dvaja ľudia, v jednom byte, v jednu noc - odhalia si trpké pravdy minulého života a očakávajú, že divák im za to divadlo bude vďačný. Postavy - nie herci - mi boli vyslovene proti srsti, scenár to isté a, bohužiaľ, nudila som sa k zblázneniu. Nečakala som, že mi môj milovaný žáner či duchaplné conversations urobia za hodinu a pol zo života vyslovené peklo. (17.01.2010)