John a Mary

Náhodní milenci z baru se ráno probouzejí vedle sebe jako "tabula rasa." Až při společném brunchi opatrně a zlehounka vybrušují svou vlastní tvář prostřednictvím několika klíčových střípků, vzájemného a nesmělého oťukávání. Dějová linka naplněna střihovým dialogem vchází do mysli pomocí vzpomínkových útržků, bloudí v přemýšlení o uvadlých snech a kotrmelcích svých dřívějších životů v odlehčeném partu, vnitřní konverzace mapuje možné argumenty přítomnosti, obrysy budoucnosti se vydávají do končin hodných fantazijní filozofie. Nezávazné důvěrnosti ostražitě hlídají onu pověstnou jiskru, která nevyprchala ani s ranním kuropěním. Oba, ač by se vyslovili nahlas, chtějí z lásky na jednu noc, udělat daleko více. Ani malá roztržka mezi nimi však nezabrání tomu, aby polibek na rozloučenou, byl tím posledním. Jména mladého páru jsou odtajněna jeden druhému až v těsném závěru, jak příjemná, symbolická tečka sladkého happy endu. Komorně rozkošné, obyčejně vytříbené, kaskádovitě zkoumavé, křehce čisté. Á propos hnědovlasý Dustin Hoffman ve svém ateliérovém "mezonetu" je tak gentlemansky roztomilý a kouzelně šarmantní. (10.08.2013)

Dustinovi Hoffmanovi som milovníka a prešpekulovaného zvodcu opäť neuveril, sedel by mi skôr na čudáckejšie postavy. V tomto filme plnom dejových časových (ne)súvislostí a vzťahového chaosu je ťažké sa zorientovať, čiastočne sa mi to snáď podarilo aj vďaka načúvaniu myšlienok a občasnému úplnému zastaveniu času na usporiadanie si videného. Len tie politické vsuvky ma dosť vyrušovali, celkovo postavy ich (ne)vlastných partnerov boli obťažujúce, ale to bol asi aj zámer. –––– ...stojící hodiny, kde na ulici rostou stromy a děje se nanejvýš jedno dvě ubodání týdně. (10.08.2013)

Konverzační, slušně obsazený a zahraný vtipný "romantický" film (schválně nepíšu komedie), který těží ze své obyčejnosti. Je o dvou lidech, kteří se vedle sebe ráno probudí a neví o sobě vůbec nic. Postupně o sobě začnou zjišťovat různé věci, které by za jiných okolností vyšuměly v průměrný romantický výplach, ale zde jsou vyprávěny originalním způsobem. Konverzace je proložena flashbacky a flashforwardy navíc okořeněná trefným a vtipným vnitřním monologem hlavních představitelů. Takhle z toho vzniká obyčejná, leč vtipná variace na "Poznej bližního svého". V závěru sami poznáte, že začáteční scéna v ložnici dostala díky jednodennímu vývoji postav zcela jiný, ne-li opačný rozměr. Roztomile přirozené. (18.02.2009)

Skoro se ani nedá uvěřit na jak malém prostoru se dá vytvořit zajímavý projekt. Rozhodně nejsem příznivcem romantického žánru, ale tohle komorní představení na mě zapůsobilo natolik, že jsem musel oběma hrdinům držet palce, aby to nakonec mezi nimi dobře dopadlo. Nesmírně realistický snímek o mezilidských vztazích (ale jsou zde zmíněna i dobová témata, např. politika, Vietnam atd.) je postaven výhradně na výtečně napsaném scénáři a hereckých výkonech Hoffmana a Farrowové. (10.01.2012)

Tento film, jehož celý děj je v podstatě založen na konfrontaci dvou osob, je sám o sobě docela průměrný, avšak Dustin Hoffman a Mia Farrow ho povznášejí o stupínek výše. Je zajímavě zpracován, prolínají se zde vzpomínky, reálné dialogy a scény, s fantazijními představami a nevyřknutými myšlenkami obou hlavních hrdinů. Nejvíce se mi líbila závěrečná scéna, kdy Dustin jezdí po městě v taxíku a hledá "tu klidnou ulici, kde se děje tak nejvýše jedno ubodání týdně." "Kámo, přiznej se, že ty vlastně nevíš, kam chceš jet? Tak pojedem domů, jo?" (19.02.2009)