Jana Eyrová

Snažím se pokud možno neporovnávat filmové příběhy s jejich knižními předlohami (v těch řídkých případech, kdy je znám), ale tentokrát mi prostě nic jiného nezbývá. Nezáleží na tom, že moje představy o osobnosti hlavní hrdinky splňovala Jana Eyrová jen v dětském věku (o panu Rochesterovi raději vůbec nehovořím). Jde čistě o příběh. Jakmile malá Jana dospěla, byl postupně víc a víc osekávaný a zjednodušovaný, až z něj nakonec nezbylo prakticky nic, co by stálo za zmínku. Zůstala jen podprůměrná romantika s hezkými záběry kamery a s několika citáty z knížky Charlotte Brontëové, které díky nepovedenému zpracování námětu ztratily hlubší význam. (19.04.2010)

Kdybych prvně nečetla knihu, tak bych asi kvůli tomuto filmu neměla moc velké výhrady. Ale protože jsem ji četla, tak mě velmi zklamal závěr filmu, protože byl brán ukrutnou rychlostí a hodně věcí, které se mi v knize obžvlášť líbily, byly vynechány... A tak napětí (jak to všechno dopadne), které jsem prožívala při čtení knihy, jakoby z filmu během chvíle vyprchalo. (17.11.2009)

Janu Eyrovou u nás známe hlavně ze stejnojmeného českého seriálu, který byl trochu dlouhý, roztahaný a oplýval spoustou mírně řečeno zbytečných scén. Knihy Charloty Bronteové si všiml i Zeffirelli, který má s adaptacemi bohaté zkušenosti (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie). A zase to dokázal. Film si užíváte, děj je celkem tajemný, jen hlavní dvojice se úplně nehodí, zkrátka to mezi nimi nejiskří jako kdysi mezi Burtonem a Taylorovou. Trošku mě zarazil happyendovský závěr. (19.06.2003)

Poněkud unylá adaptace, v níž se střídají docela milé momenty s těmi nudnými. Možná by se mi to líbilo i víc, kdyby si Zeffirelli nevzal až příliš k srdci tu Janinu údajnou ošklivost a neobsadil do hlavní role mrtvolně bledou Charlotte Gainsbourg. Kdyby alespoň uměla hrát, ale ona se celým filmem jen tak propotácí, a když promluví, zní to, jako by někdo škrtil gumovou kachničku. William Hurt je sice o poznání sympatičtější (vzhledem ke své roli možná až příliš), ale tu jeho vnitřní rozervanost si člověk musí hodně domýšlet. A co je nejhorší, o nějakém jiskření mezi oběma herci nemůže být ani řeč. Každopádně vidět se to dá, i když ten konec působí dojmem, že už to chtěl mít pan režisér co nejdříve za sebou. (06.11.2010)

Byla to dvouhodinová výuka angličtiny na konci upoceného školního roku a všichni milosrdný návrh profesorky, že se bude promítat, přijali s ulehčením. Na tu bezbřehou koninu, která následovala, mě však nemohlo připravit vůbec nic. Už ani nevím, kde začít, abych náležitě popsal, jak hrozná slátanina Jane Eyrová je. Pokud jste s to přeslechnout ty tuny plytké konverzační vaty, kterou postavy chrlí z úst, pokud myslíte, že přežijete tu neúnosnou záplavu kýčovité, věčně podzimní viktoriánské romance, pokud vám nevadí, že na každém druhém záběru poletují mračna oranžového listí a pokud jste schopni mávnout rukou nad kvílivým a slechy drásajícím hudebním doprovodem, za který by si jeho autor zasloužil projít Norimberským procesem za porušování základních práv lidské bytosti, pak pro vás snad Jane Eyrová představuje ideální náplň volného času. --- Obecně mezi studenty platí, že cokoliv je lepší, než přetrpět normální vyučování. Film formátu Jane Eyrové potvrzuje výjimku z pravidla. Úděsné. (20.06.2012)