Jana Eyrová

Protože jsem před filmem zhltla knižní předlohu, byla jsem z filmu lehce zklamaná. Spousta věcí v něm chybělo nebo bylo jinak, Jane byla ve filmu charakterově nedokreslená a chybělo mi tam větši rozpracování jejích vnitřních pocitů, o postavě Edwarda Rochestera nemluvě. Ale na druhou stranu musím říct, že mě potěšil zjev herečky Anny Paquin. Asi takhle nějak jsem si Jane Eyrovou představovala... (01.02.2007)

Romantické, nepřekrášlené, trochu i napínavé a tajemné × opět jen pohádka. Tento film, ač jsem ho tak čekala, nebyl podobný filmům "od J. Austenové". Tvrdá výchova sirotka, jak se z ledové dívky stala žena plná citů. Zajímavá byla zápletka s dcerou, nedcerou a manželkou zavřenou ve věži, to vyvrcholení jsem nečekala. Film byl pný citů, ať už vyřčených či nevyslovených. A šťastný happyend - bez toho by to nešlo. (10.09.2008)

Celou dobu si říkám, jak je to skvělá adaptace, ale půl hodiny před koncem to začíná pokulhávat a konec filmu je prostě zmršenej, poslední třetina příběhu (neméně důležitá, než ty předchozí dvě) by se dala redukovat mnohem vkusněji a pochopitelněji pro diváka neznalého předlohy. Přitom ani ta redukce by nebyla vyloženě nutná, myslím, že filmu by delší stopáž neuškodila... (31.03.2014)

Sice to bylo opět velmi náročné, ale díky Zeffirellimu jsem už lépe přežila i takového zkoušky trpělivosti jako Romea a Julii (1968), takže se pomalu takto dostávám i do nesmrtelného osudu Jany Eyrové. Velice mi pomohlo klasičtější vyprávění a nevšedně kouzelný casting. Této verzi určitě více věřím skutečné viktoriánské reálie, způsob myšlení hlavních postav a jejich jednání ve všech situacích, kteými procházejí. Malá Jana je fascinujícím výkonem tehdy čerstvě oscarové Anny Paquin, dospělou Janu pak hraje dnešní von Trierova oblíbenkyně Charlotte Gainsbourg s naprostou samozřejmostí, přirozeností a bez jakékoli strojenosti. Ideální je také Fiona Shaw jako Janina teta nebo Geraldina Chaplinová jako vychovatelka z Lowoodu. Zatím si ještě nejsem zcela jistá Williamem Hurtem, ale to přijde. Celý příběh o první manželce Rochestera tady není také nějakým totálním odtrženým fiaskem jako v poslední zfilmované verzi, ale jen logickou katarzí. A pokud Jana cestuje, neděje se tak zcela alogicky na základě hysterických úprků odnikud nikam, což také shledávám jako ryze pozitivní detail. (01.08.2012)

Tohle je ten způsob adaptování knihy, jakékoliv knihy, který z duše nenávidím. Tomuhle se říká zabít ducha knihy. Tomu se říká přistupovat ke knize tak, že žádného nemá. Tomu se říká --- já nevím jak se tomu říká, kniha a film je každé něco jiného a neměla bych to posuzovat vedle sebe. Tenhle film je strašný. Rochester vůbec nebyl protivný a to jim nikdy nezapomenu. Stejně jako to, že jsem neviděla ani ždibínek vášně. A ta hudba - ta je tak strašná! Mohu jenom s rozpaky připustit, že jakmile takovýhle film identifikuji, tak se na něj dodívám do konce jen proto, abych na něj mohla potom nadávat. --- No a taky jsem se podívala na pana režiséra a s hrůzou jsem zjistila, že to je ten, co má na svědomí otřesnou adaptaci Hamleta. Aspoň pro příště vím, že jeho filmům se mám zdaleka vyhýbat. Zkrocení zlé ženy od něj nebylo tak strašné, protože tam zase exhiboval někdo jiný. (12.01.2010)