Bozk pavúčej ženy

Väzenská cela, dve rozličné osudy. Jeden silný jedinec, ktorý na konci zmäkne a jeden precitlivený homosexuál, z ktorého sa na konci stáva aspoň trošičku chlap. Tieto opozičné paralely, sa pomaličky, postupne počas celého filmu rozvíjajú do svojho prekvapivého konca. Majstrovský herecký koncert s vtieravou kamerou a aj napriek na dialógoch postavenej premise, s dramatickou atmosférou. (12.06.2024)

Do tohto filmu som sa pustila s pomerne vysokými očakávaniami a zvedavosťou. Od začiatku na mňa veľmi nezapôsobil, no zaujala ma forma dvoch prepletajúcich sa línií, skutočnej a imaginárnej, a tak som mu počas celých 120 minút dávala jednu šancu za druhou. Po čase však i sprvu zaujímavá forma začala nudiť a príbeh na mňa pôsobiť čím ďalej, tým menej uveriteľne. Nezaujal ma ani William Hurt v hlavnej úlohe, za ktorú dokonca získal i Oscara (ale poznáme predsa Akadémiu...).Napriek tomu musím povedať, že ak nič iné, tak to vzhľadom na rok vzniku považujem za celkom odvážny filmársky počin. (31.03.2013)

Naladěno jsem měla ihned, Hector Babenco si mě vodil jako marionetku a já se vůbec nevzpouzela.. Komorní drama dvou mužů ve vězeňské cele mě zaujalo na první dobrou a pánové byli skvostní, William Hurt v roli homosexuála fantastický a Raul Julia jako politický vězeň mu zdatně sekundoval.. Přátelství, pochopení, přesvědčení, no a samozřejmě filmy - to všechno jsou i pro mě osobní záležitosti.. (09.02.2022)

Jak plyne čas tak stísněná vězeňská cela, kdesi v Brazílii přestává být tolik stísněná díky Molinovým fantaskním únikům z reality. Jejich společná kobka se stává tím více útulnější, čím více se její dva obyvatelé začínají sbližovat. Škoda nataženější stopáže, protože svižnější tempo by filmu rozhodně prospělo. "It taste like dog piss." 3,5/5 (08.04.2012)

Snímek s pozoruhodnou atmosférou. Zároveň velmi drsný i velmi jemný, velmi ošklivý i velmi krásný, velmi smutný i velmi vtipný. S tímto filmem je to vlastně stejné jako s výkonem Williama Hurta - nevíte, co si myslet; zda ho odsoudit nebo politovat, odkopnout nebo obejmout... To, jakým způsobem Hurt vytvořil komplexní postavu, která vás v každém svém gestu zároveň irituje a zároveň vybízí k soucitu, se dá skutečně nazvat hereckým mistrovstvím. S filmem mám jediný problém, a to je mé příliš vysoké očekávání. Když jsem slyšel, že jde o legendární brazilský snímek s queer tématikou, který se jmenuje Polibek pavoučí ženy, obsahuje snové sekvence a byl podle něj vytvořen muzikál od fantastické dvojice Kander - Ebb, čekal jsem, že půjde o nekonvenční surrealistickou podívanou; něco mezi Timem Burtonem a Priscillou, královnou pouště. Trochu mě tedy zklamalo, že jde vlastně o dost klasicky vystavěné konverzační vězeňské drama, kde se 90% stopáže odehrává v jedné místnosti. I přesto jde ale o výjimečný a dojemný film o těch nejbizarnějších podobách lásky. (09.11.2015)