El método
El método
Il metodo
The Method
Réžia:
Marcelo PiñeyroKamera:
Alfredo MayoHudba:
Pascal GaigneHrajú:
Eduardo Noriega, Najwa Nimri, Eduard Fernández, Pablo Echarri, Ernesto Alterio, Natalia Verbeke, Carmelo Gómez, Adriana OzoresObsahy(1)
Madrid. Tisíce lidí demonstrují proti zasedání Mezinárodního měnového fondu. V této napjaté atmosféře probíhá v mrakodrapu nadnárodní finanční společnosti konkurz na obsazení vysoké manažerské pozice. Sedm kandidátů prochází výběrovým řízením, spočívajícím v aplikaci tzv. Gronholmovy metody: vylučovací metody na základě psychologických testů, kterým byli po 1. světové válce podrobováni důstojníci německé armády. Nakonec ji převzaly i nadnárodní společnosti... Po absolvování nesmyslného byrokratického labyrintu je principem testu rafinovaně stupňované drama vzájemné podezřívavosti a lámání charakterů, vytváření aliancí a ponižující manipulace, alibisticky se zaštiťující heslem „Nikdo tě nenutí“. Někteří z kandidátů by nakonec raději stáli na ulici mezi demonstranty, ale nemají odvahu si to přiznat... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (213)
Jedna zasedačka, sedm lidí a pytel plný proradných fíglů. Mám rád tenhle typ filmů, jež dokáží z minima vytřískat naprosté maximum. Jak vyjít coby vítěz? S cynickým úšklebem přehopsat přes mrtvoly, jít stále dál a dál a neohlížet se zpět, dle hesla „po nás potopa!“?. Poslední symbolický záběr jakoby se skepticky ptal „a k čemu to celé vede?“. Ano, k čemu to celé vede… jenže – koho to zajímá? 90% Zajímavý komentář: Aiax ()
Zajímavý psychologický film o metodách výběru top managerů aneb Ten náš kapitalismus střediskový. 1) 52letý režisér angažoval typově i herecky výborné představitele (zvláště bych se zmínil o přitažlivém 32letém Eduardu Noriegovi - Carlos a o 36letém rovněž velice přitažlivém Pablu Echarriovi - Ricardo). 2) Film ukazuje v podstatě morálně bezvýchodnou situaci. Chtělo by se odsoudit zobrazované postupy jako nehumánní, typicky kapitalistické (background protestů proti MMF je čitelný). Na druhé straně však skutečně nikdo nenutí účastníky na hru přistoupit. Konec konců jde tedy více o individuální volbu mezi alternativami, které se v životě víceméně vylučují - být morální, čestný, poctivý anebo být špičkový manager. Že toto dilema je reálné, ukazuje praxe socialismu, který právě na popírání takovýchto modelů lidského chování dojel. 3) Spoiler. Rozhodnutí vyřadit Anu vzhledem k jejímu věku je naprostý nesmysl a pro mě by bylo dostatečným důvodem, proč takto hlasujícího manažera nebrat. Ale tvůrci zřejmě nechtěli racionální a rozumná rozhodnutí. Spíše jim šlo o to ukázat kapitalistický vlčí manažerský svět, kde nerozhodují argumenty, ale prostě to, jak je kdo silný nebo slabý. A nesporně Ana byla momentálně nejslabší hráčkou. 4) Gronholmská metoda, ačkoli jen fiktivní, je zřejmě dostatečně účinná a jasně pomůže vybrat nejvhodnějšího kandidáta - takového, který upřednostňuje kariéristické zájmy nad vším ostatním. Takových lidí je spousta. Ne vždy však je na ně tak dobře vidět, jako v tomto filmu. ()
Máte svědomí? Jste příliš stará? Máte nevyhraněné ideály ohledně loajálnosti? Jste sice bez jazykových znalostí, ale zato upřímný? Disponujete empatii a citem? Zastavíte se před mrtvolami? Pokud na všechno odpovíte ne, jste přijati.. Konverzační dramata, v nichž se skupina lidí dusí ve vlastních šťávách ve hranatém hrnci (čti místnosti), musí přijít s chytrým vývojem, nejednoznačností charakterů, podněty k zamyšlení a momentem překvapení. Tohle všechno Piňeyro ve svém preludiu k Margin Call má a názorně předvedl, jak se těží z minima maximum. Když se nad tím do důsledků zamyslíte, podobná metoda výběrového řízení je pro manažerské funkce jakékoliv výše naprosto dokonalá. Princip survivalové reality show, akorát s tím rozdílem, že čím dřív vypadnete, tím více jste člověk, ale to je vítězi jaksi u prdele. Ostatně jak říkal Jackie Cogan v Killing Them Softly, každý v tom jede sám.. ()
Dokonale vybroušený a promyšlený filmový klenot, fungující snad na všech úrovních kinematografie - jednak jako parádní zábava, komorní psychologické drámo ve stylu 12 rozhněvaných mužů, napínavé jak malé trenky na velké prdeli, druhak jako skvělý exemplář jihoamerické filmařiny s perfektním zvládnutím všech stránek, od scénáře a režii až po výborné herce, treťjak jako znamenitá studie lidských charakterů, čtvrťjak jako znamenitá studie psychologických testů, které "assessují" lidské charaktery, a paterjak coby jedinečný podnět k zamyšlení nad tím, jací lidé jsou na ty nejvyšší manažerské posty vlastně nejžádanější, tzn. jaké povahy takto nastavený filtr nejspíše pouští dál. Možná že jsou v tomto skvělém filmu ještě další roviny, ale mně těchhle pět na udělení pěti hvězdiček bohatě stačí. ()
Nesympatičtí herci, nesympatické a velmi hloupé postavy... žádný děj a nulové vyvrcholení nebo jakýkoli wow efekt... Konverzačka, kde se řeší rádoby hustě, v globálu to ale je celý takový odnikud nikam, o něčem a ničem, museli tam nacpat šukání a ani jsem se nijak moc nebavil, natož aby mě zajímalo kam to dospěje, koho vyberou, proč, nebo snad dokonce na jakou vlastně práci. Z celý metody nakonec zůstává jen její název a dojem, že jde o blbost a stupidní firmu, co hledá nejvykriplenějšího managera pod sluncem... Sorry, ale to už je lepší Big Brother... ()
Reklama