Metoda

Kvalitní argentinsko-španělský film, odehrávající se v uzavřeném prostoru výběrového řízení v kapitalistické společnosti. Skupina lidí ucházejících se o místo, s nimiž si firma zahrává jak kočka s myší, až z toho člověku mrazí. Toto je obraz (nikoliv nereálný!) zotročených lidí bez Boha, věřících jen samým sobě, svým schopnostem rozumu a svým zásadám pragmatického jednání. Lidé tu jen vypadají jak lidé, ale ve skutečnosti se z nich již stali roboti, kteří jsou testováni jako výrobky. Naprosto vynikající herectví a skvělá gradace, jen ta dekadence začátku 21. století zůstává tak nějak beznadějná... (I když nedávám nejvyšší hodnocení, tento film patří mezi ty, které jsem sledoval se zatajeným dechem, a mohl bych je vidět víckrát, neb španělské a latinoamerické herectví zřejmě patří k absolutní špičce). (03.10.2013)

Česká televize překvapila a po delší době jsem našel na ní hodně dobrý film. Nápad skvělý a zpracování stejné. Po sledování mně napadlo srovnání s 12ti rozlobenými muží zkombinovanými s reality show. Film ve mně udržoval napětí až do konce, takže mě i v pozdních hodninách udržel vzhůru. Španělské filmy se mi líbí čím dál víc. Úplná srdcovka to není, ale silnější 4 hvězdičky si zaslouží. (28.09.2011)

Velmi dobré psychologické drama, které za využití minimálního prostoru nabízí vskutku zajímavý pohled na výběrové řízení nadnárodní firmy a zároveň i do mysli jednotlivých uchazečů. Všichni jsou bezesporu nadprůměrně inteligentní, všichni jsou přesvědčení, že jsou schopni zastávat nabízenou pozici, ale v konkurenci a dusivém protředí uzavřené místnosti není tak jednoduché prokázat, že právě vy jste ten nejvhodnější kandidiát. Film těží hlavně z výborného scénaře, netradičního a neokoukaného tématu (pokud tedy nejste personalista...) a ze solidních hereckých výkonů. Zasloužené lepší čtyři hvězdy. (07.05.2012)

Psychologická hříčka o sedmi kandidátech na post vysoké manažerské pozice uzavřených jednoho dne společně v jedné místnosti, kde se podrobují důmyslnému testu. Čím více mazaných fint na sebe vymýšlí, tím více se na povrch derou klady a zápory jednotlivých postav. Vítěz může být jen jeden - no a cesta ke zdárnému konci vede v tomto případě přes "mrtvoly". Chladné, cynické a studené tak jak to v dnešním odcizeném světě chodí. Závěrečný symbolický záběr na bordel v ulicích se ptá: "A k čemu to všecko?" (07.10.2011)

Film, který vás možná naučí nenávidět kapitalismus. Metoda, která ponižujícím způsobem vybírá člověka na post vrcholového manažera, nutí k zamýšlení nad tím, co všechno jsou lidé schopni vydržet a kam až zajít, aby dostali top místo bílého límečku a jak firma pohlíží na možné kandidáty. Celý děj se prakticky odehrává v jedné místnosti a na toaletě a působí jako dobrý materiál pro divadelní hru. To ale není na škodu, protože statičnost místa vyrovnává dynamičnost rozhovorů a zvyšující se napětí ve tváři zúčastněných. Ve filmu je možná náznak, kdo je hlavním hrdinou, ale ani jeden z nich není kladným hrdinou a k nikomu si tak nevytvoříte vztah. O postavách nevíme více, než o nich říkají jejich životopisy a co si o sobě řeknou navzájem. A tudíž se sami ocitáme v pozici vedoucího, který má ty stejné informace a s odstupem a bez převažujících sympatií ke komkoliv má střízlivě a objektivně kandidáty vytřídit. (22.12.2013)