Kakušiken: Oni to cume
The Hidden Blade
Réžia:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrajú:
Masatoši Nagase, Takako Macu, Hidetaka Jošioka, Jukijoši Ozawa, Tomoko Tabata, Čieko Baišó, Ken Ogata, Nendži Kobajaši, Min Tanaka, Reiko Takašima (viac)Obsahy(2)
Láska a čest chodívají spolu. Podlost a lež také.
Další samurajský příběh slavného japonského režiséra Jódžiho Jamady se odehrává znovu v polovině 19. století, v provincii daleko vzdálené od hlavního císařského města Edo. Místní samurajové mají právě za úkol naučit se základům západní vojenské techniky, kterou zde má předvést a nacvičit císařský zmocněnec. Holandská děla a způsob pochodu v řadách je pro samuraje takovým mučením jako pro rybu plavat na suchu. Samuraj Munezó žije po smrti otce sám s matkou a sestrou jako jediný muž v rodině. Je mezi svými ženami spokojený, zejména s Kie, veselou venkovskou dívkou, která jim v domácnosti pomáhá. Sestra se však nakonec vdá, matka umírá a Kie zdánlivě najde také štěstí sňatkem s šikovným obchodníkem. Jen náhodou se však Munezó po čase dozví, že Kie v rodině manžela trpí a doslova polomrtvou ji unese zpět do svého domu. Tam se Kie uzdraví a Munezóův život se znovu prosvětlí. Takovým jednáním však Munezó pobouří veřejné mínění a do hry vstoupí svazující pravidla společenských kast. Munezó i Kie budou muset podstoupit těžké zkoušky, než se jim podaří nalézt společnou cestu.
Podobně jako v předcházejícím snímku z roku Soumrak 2002, rovněž inspirovaným novelou Šóheie Fudžisawy, se Jamada vrací do poloviny 19. století, v němž staletá profese samuraje i feudální řád v Japonsku pomalu spěly k zániku. Portrét samuraje nikoliv jako nelítostného bojovníka, ale jako člověka s přirozenými lidskými city, se zcela vymyká tradičně pojatým samurajským příběhům a vypovídá tak mnohem více o skutečném životě v dlouho uzavřené, pravidly svázané japonské společnosti. Film získal velkou diváckou oblibu a několik cen doma i v zahraničí.
(oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (62)
,,KATAGIRI, SYN HANBEIE KATAGIRIHO JE STEJNĚ DRZÝ, JAKO JEHO OTEC“..... /// Samurajskej film o samurajech, v jejichž prackách, aby jeden katanu pohledal. Samuraj ji totiž tasí jen pro dobro! (a našli? Nenašli? No, malilinkatou…) Ale zato se tu dost povídá....a děje se taky furt něco: Kia je nemocná, tomu zase zdrhly slépky.... hmm, naštěstí Samon nese špatný zprávy.... (ale vám doporučuju zůstat v klidu...). Pomalý tempo, - není kam chvátat (,,celý dům znáš nazpaměť…“ – to víš, v klidu se vykecejte...) a příběh samurajský cti a lásky s jedním soubojem (a miliónem keců…). Jednomu by z toho mohlo hrábnout, ale mnozí ocení, že to jde v klasickejch šlépějích (např…) a dost dobře mapuje jednu historickou epochu. Stejně jako Soumrak. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Navštěvuju kurzy zdvořilosti. 2.) Zjistím, kdy mi bude ,,Ďáblův dráp“ na hovno (a kdy naopak). 3.) Nevím, jestli má větší strach samuraj ze smrti střelnou zbraní, nebo vegetarián z masovýho hrobu. 4.) Thx za titule ,,Petr Watzke“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ne ()
TV/// Obsazení 8/10 Děj 6/10 Hudba 6/10 Výprava 9/10/// +tvůrcům se povedlo vytvořit věrohodně prostředí, dobu, kulturu i postavy jako málokomu v jiném filmu, dívá se na to skvostně, obraz hýří barvami, výprava pestrostí -je to hodně dlouhé, občas moc upovídané, málo akční, prostě divácky náročné/// Tohle je v mnoha směrech dokonalí film. A ještě jsem snad neviděl, že by někdo tak věrně vykreslil Japonsko druhé poloviny 19. století. Srovnání s Posledním samurajem se nabízí, přesto že to jsou naprosto odlišné filmy a zároveň jsou i odlišně natočeny. Avšak pojednávají o stejné kultuře, jen trošku z jiného pohledu. Tento film o tom pojednává z pohledu reálnějšího, věrnějšího prostě takového, že nebudete mít pochyb o tom, že takto to doopravdy chodilo a takto se tam žilo. Bohužel tohle všecko sebou přináší i zvýšenou pozornost na diváka a ve výsledku se tak jedná o dost náročný film, který určitě nefunguje jako film k relaxaci. I proto zůstanu u lepších 3*. Diváků, který tento film vyzdvihnou se najde určitě dost./// Celkem 69%/// ()
Druhy diel z Yamadovej civilnej trilogie o samurajoch ktora sa venuje ich obycajnemu sukromnemu zivotu a akcie tu je absolutne minimum. Pripada mi, ze kvalita jednotlivych dielov postupne klesa. Tento diel ma sice najlepsiu zapletku behom ktorej ma rozhodnutie ziadnej postavy nestvalo a pripadalo mi logicke, ale bohuzial ma strasne nevyrazneho predstavitela hlavneho hrdinu. Sice je ta postava dobre napisana, takze si ma nakoniec ziskala, ale ten herec postrada akukolvek charizmu. Ostatni herci su obsadeni dobre. Najviac sa mi pacila dobrosrdecna Kie v podani Takako Matsu. Tempo to ma pomale. Nikam sa neponahla a venuje sa vykresleniu doby a prostredia. Postupne sa rozbehnu viacere linie, ktore sa na konci pekne uzavru vratane romantickej linie. Na tejto serii sa mi najviac paci, ze samurajovia tu nie su ani krvilacni psychopati a ani vymite mozgy, ktore posluchaju na slovo akykolvek absurdny alebo necestny rozkaz. Hlavny hrdina je clovek, ktory sa riadi samurajskymi zasadami ale pouziva aj vlastny rozum a tak sa v rozhodujucich pripadoch vzoprie nariadeniu. No a ta jedina bitka je tiez taka uveritelna. Ziadne sialene kusky s prekombinovanou choreografiou sa nekonaju. Mozno ze film nepatri k vrcholu zanru, ale rozhodne stoji za to, kedze patri k mensine filmov, ktore sa nesnazia zo samurajov robit akcnych hrdinov, ale nazera na nich ako na obycajnych ludi. 8/10. ()
Zlatá éra samurajských filmů byla na přelomu 60/70., let pak dlouho nic než přišla tato fenomenální trilogie Yoji Yamady. Skryté ostří nijak nezaostává za Soumrakem. I zde se vidíme naprosto profesionální práci po všech stránkách. Jedná se vlastně o jakýsi protipól typickým hrdinským eposům. I zde se jsou vykonány hrdinské činy, avšak celý příběh působí spíše reálně, než legendárně a tak navozuje dojem, že takhle nějak to skutečně mohlo být. Tomu napomáhá i vizuální pojetí, které je sice líbivé, ale rozhodně se nejdná o žádnou opulentní podívanou. A herecké výkony jsou opět mimořádné a hádám, že velice dobře ilustrují etiketu a vůbec společenské chování své doby. Nemám co vytknout. ()
Jak přijde řeč na Yamadu, soudnost mě po Soumraku opouští, ani nezamává na rozloučenou - peču na nedokonalosti, prostě zbožňuju jeho styl, jak s humorem a smutkem zároveň zobrazuje život chudých samurajů, tak odlišný od našich představ zkreslených komiksama a akčníma kvákama. Je to fascinující se vším všudy, a jestli mě jejich extrémní pokora tváří v tvář nepřízni okolí (hlavně lidské blbosti a krutosti) někdy vytáčí, je to rázem napraveno nesmlouvavě hrdým odporem hlavního hrdiny, vyznávajícího zásadu "co tě nezabije, to tě posílí". Kvalita je v klidu srovnatelná s oscarovým Soumrakem, a basta. ()
Reklama