Klinika Grace

Uff, tak po shlédnutí finále páté řady musím říci, že Shonda Rhimes toho na "bedra" svých diváků nakládá opravdu hodně. Ta tam je určitá veselá nezávaznost většiny dílů prvních řad. Samozřejmě i v čtvrté a páté řadě je plno okamžiků, které na vaší tváři vykouzlí úsměv, ale přesto se mi zdá, že Chirurgové výrazně potemněli. Je paradox, že ač postupně ze seriálu odešly tři mé nejoblíbenější postavy, cítím, že si mne Meredith a spol. "omotávají kolem prstu" čím dál více. Jen se hrozím finále další sezóny. Chirurgové se ale definitivně stávájí naprostým skvostem americké televizní tvorby! (15.08.2010)

Moje srdeční záležitost. První serie se tváří jako vtipný, lékařský, romantický seriál, ale postupně už to taková legrace není. Řeší mezilidské vztahy a problémy každodeního života a mezi tím vším je ještě čas na životní moudra a scény při kterých člověk brečí smíchy(štěstím, nebo jen nad tím co všechno se vám může přihodit. Scény při kterých vám tuhne krev a scény, kde se vám dělá špatně i když vám normálně krev ani vnitřnosti nevadí...:D Další velkou předností je skvělá hudba..takže pokud vám nevadí trocha krve :) tak rozhodně doporučuju. ----" Maybe we like the pain. Maybe we're wired that way. Because without it, I don't know; maybe we just wouldn't feel real. What's that saying? Why do I keep hitting myself with a hammer? Because it feels so good when I stop." ---"Pain, it comes in all forms. The small twinge, a bit of soreness, the random pain that we live with everyday. Then there is the kind of pain you just can’t ignore, a level of pain so great that it blocks out everything else, makes the rest of your world fade away until all we can think about is how much we hurt, how we manage our pain is up to us. We anaesthetize, ride it out, embrace it, ignore it, and for some of us the best way to manage pain is to just push through it."----- ----"Pain, you just have to ride it out, hope it goes away on its own, hope the wound that caused it heals. There are no solutions, no easy answers. You just breathe deep and wait for it to subside. Most of the time pain can be managed, but sometimes the pain gets you when you least expect it, hits way below the belt and doesn’t let up. Pain you just have to fight through, because the truth is you can’t outrun it, and life always makes more."--- (12.03.2012)

Zprvu mě tento seriál něčím odpuzoval. Nemohu vysvětlit čím. Možná některými postavami. Přesto jsem pak začal seriál sledovat a díky němu jsem si uvědomil jak jsem se mýlil. Chirurgové jsou o mnoha životních situací, které nejsou lehké, ale přitom jsou často velmi zábavné. Sice zde jde především o vztahy, ale není to tak hrozný jak by se mohlo na první pohled zdát. Tento seriál si mě získal. (29.12.2007)

Bylo natočeno spoustu serialů z nemocničního prostředí, od úžasné ER, přes německou klisovitou Stefanie až třeba po sarkastického Dr.House a stovky dalších, ale... Hodlám si tvrdit, že skoro žádný se nepodobá Grey's Anatomy. Ani ne tak kvalitou, herci nebo necim jinym, ale tim, jak dily probihají. 80% životní příhody, radosti a strasti residentů a jejich dohlížejících doktorů a zbytek případy. Je to dost dobře do detailu popsáno, jak se jim proplétají životy a jak se s tim vyrovnávají. Mezi novvymi serialy si Chrirugove urcite misto najdou v nasem programu, protoze je to prijemny serial, vice mene vtipny a kdo by neodolal krasne Ellen Pompeo a sympatickemu Patricku Dempseymu. Jako obrovskou vyhodu vidim soundtrack, a hlavne pisen, kterou kazdy dil konci. Vzdycky je to neco nadherneho, co donuti cloveka zamyslet se. Kazdy se asi zamysli nad necim jinym, ale i tak... (26.11.2006)

V jednu chvíli můj nejoblíbenější seriál z doktorského prostředí. A to přestože jsem vždy nesnášel hlavní hrdinku, která je velice nepříjemná, sobecká a egoistická. Její chování je však částečně opodstatnělé, a proto se mi také seriál tolik líbil. Je vidět, jak moc si dají scénáristé záležet na chování postav a jak dobře jsou zahrané. Nejoblíbenější postavy se u mě často měnily, ale několik stálic se zachovalo: Cristina, Berk, Izzy a Addison. V každém díle je několik případů ať už veselých, nebo mrazivých. Sice je mnoho z nich dosti vykonstruovaných, ale většina z nich má dojímavý konec. Za ten nejsilnější považuji díl s nevybuchlou hlavicí... kdo viděl, jistě si s úlekem vzpomene. Narozdíl od ostatních nemocničních seriálů zde počítají s tím, že divák nemá za sebou tři roky na medicíně a tak je díky bohu i srozumitelný. Za zmínku stojí i úžasné skladby od nejrůznějších skupin vždy ke konci dílu. Nevím, zda se to však dá považovat za soundtrack. Jenže časem, nevím proč, všechny dobré postavy odejdou, nebo jsou alespoň mimo pozornost natáčení, chytřejší případy vymizí a zůstávají jen sáhodlouhé monology, co absolutně nepůsobí. Škoda, že seriál neukončili po třetí sérii :( (03.06.2007)