Klinika Grace

Další seriál z lékařského prostředí tentokrát ze Seattlu, kde je v Grace Hospital na chirurgické stáži 5 čerstvých absolventů medicíny z Harwardu. Jejich životní trable, vzájemná profesní rivalita, osobní tajemství a hlavně ty problémy elévů „Já jsem lékař, ale nejsem lékař“ k tomu přísná šéfka Miranda „Spíte kdy se dá a kde se dá“. Seriál sice nemá strhující tempo „Pohotovosti“ ani ten svérázný humor, ale má tu správnou porci napětí, radosti a smutku, partu sympatických protagonistů a tu každodenní dávku nešikovnosti začátečníků. P.S. Doufám, že si nevypěstuji stejnou závislost jako na ER. (09.01.2006)

Grey`s Anatomy vstúpila do môjho života nenápadne... Absolútne nevedomá som si jedného štvrtkového večera sadla pred telku a o niečo vyše 40 minút už z toho bol rodiaci sa „osudový“ vzťah. A vďaka nebesiam zato...(!) Je to niečo absolútne originálne, čo nemožno porovnávať s ničím známym. Chirurgovia zabavia, pohladia, jemne postrčia k úvahám, zdvihnú adrenalín, obdaria cenným, občas prekvapivým posolstvom, veľakrát rozosmutnia či privolajú slzy, ale VŽDY prežiaria deň. Každý z budúcich lekárov má svoje mínusy, každý nám môže ísť niečím na nervy, ako v živote, ale neviem si predstaviť, že by ich nebolo päť... spolu sú skvelí, spolu sú v rovnováhe. Od prvej časti som sa zamilovala do „nacistky“- Chandru Wilson ako Dr. Mirandu Baileyovú jednoducho žeriem...:) (06.02.2008)

když začala Prima vysílat Grey's Anatomy, tak jsem zkoukla pár dílů a nijak mě to neuchvátilo.. někdo může trvdit opak, ale když jsem ty samé díly viděla později v originále, který je stokrát lepší než dabing, zachválila mě taková "operační/nemocniční horečka", že jsem po večerech nekoukala na nic jiného než na GA... Shonda Rhimes i v 6. sérii pořád dokáže napsat skvělé díly, které vás dokáží chytnout... seriál dokáže nabídnout jak veselé, tak i smutné momenty (doplněné skvěle vybranou hudbou), kdy si člověk říká, že si těch kapeníčků měl koupit víc a množství hereckého obsazení nabízí každému, aby si vybral, která z postav je mu nejbližší (14.03.2008)

Naše miloučké televizní stanice se nás rozhodly vzít útokem pomocí seriálů, o kterých mi každý vyprávěl, abych se jim během zkouškové raději vyhnul, protože jsou extrémně návykové. Jenže Lost mě omrzel po šesti dílech, Prison Break dokonce po dvou a k Heroes jsem se pravda ani nedostal. Můj hbitý krk nedokázal uhnout jedinému seriálovému lasu a to právě Geys Anatomy, protože tenhle seriál má vždy skvělý scénář, kde jsou skoro všechny postavy fast-speaking charaktery, které si dokáží pokecat, i když každý mluví o tom svém, ale to vůbec nevadí, protože každý díl má vtip, někdy i hlubší myšlenku a hlavně emocionální náboj, který je v podání sympatických a neokoukaných herců (Pompeo, Dempsey, Heigl, Knight atd.) naprosto strhující. A rozhodně ještě musím zmínit vynalézavou hudbu. Pro mě je to jasných 5* a doufám, že si Shonda Rhimes si jednou troufne na velké plátno. (03.07.2008)

Hysterické přesvědčování široké veřejnosti o kultovnosti něčeho, co za sebou nemá pořádně ani dvě sezóny (20.5.2007 - pokud se nepletu, tak k dnešku by měla emerika končit třetí), podle mě jenom svědčí o naprostém úpadku schopnosti téhle společnosti rozpoznávat skutečné hodnoty a také o víře jisté skupinky nabubřelých marketingových panáků ve vlastní schopnost oblbnout každého údernými slogany či jinými propagandistickými metodami, ačkoliv i tato schopnost spojující (byť poněkud pervezrním způsobem) ideologii s uměním byla devalvována na pouhou ekonomickou zkratku - udržet zájem dostatečně dlouho na to, aby se na věci vydělalo, a pak honem sem s další podobnou rychlokvaškou. Třeba několik následujících let ukáže, že jsem si pro podobný výlev vybral špatné místo. Ale zatím se věci mají tak, že jsem se opravdu usilovně snažil přijít na to, v čem je tenhle seriál originální, a kromě divných lidí v hlavních rolích a obtloustlého Chrise O'Donnella jsem na nic nepřišel. Navíc jsem se zapřisáhl, že pokud narazím na další seriál, kterým se proplétá osudová láska, vyzvrátím večeři. Klika, že dneska bylo tak vedro, že jsem neměl chuť:P Pokus oscilovat mezi patřičně dramatickou a akční podívanou z lékařského prostředí, romantickými zápletkami "ze života" a osobními stavy, filozofováním a etickými dilematy se občas katastrofálně vymyká kontrole a pak někdo otočí knoflíkem a ejhle, je tu vysoce kvalitní scéna schopná přimrazit diváka k obrazovce. Ale promiňte, seriál, který je především o vztazích, a nedá divákovi během dvou sérií prakticky žádné informace o hrdinech seriálu až do chvíle než se scénáristovi hodí do krámu jako spinpoint...výsledkem jsou postavy placaté jako současné třináctileté modelky. A podobně jako tyto zneužívané děti mě to opravdu nebere. A že by TOHLE mělo být lepší než Pohotovost je naprosto směšná myšlenka. Porazí Chicago Hope, to rozhodně:) 60% a nazdar. PS: Jak to, že i taková kočka jako Katherine Heigl tady vypadá divně? Je to snad trademark seriálu?:) PS2: golfista: ale kdeže;) subjektivitě rozumím, navíc tu kvalitně vybranou muziku skutečně nelze upřít. (20.05.2007)