Klinika Grace

Naše miloučké televizní stanice se nás rozhodly vzít útokem pomocí seriálů, o kterých mi každý vyprávěl, abych se jim během zkouškové raději vyhnul, protože jsou extrémně návykové. Jenže Lost mě omrzel po šesti dílech, Prison Break dokonce po dvou a k Heroes jsem se pravda ani nedostal. Můj hbitý krk nedokázal uhnout jedinému seriálovému lasu a to právě Geys Anatomy, protože tenhle seriál má vždy skvělý scénář, kde jsou skoro všechny postavy fast-speaking charaktery, které si dokáží pokecat, i když každý mluví o tom svém, ale to vůbec nevadí, protože každý díl má vtip, někdy i hlubší myšlenku a hlavně emocionální náboj, který je v podání sympatických a neokoukaných herců (Pompeo, Dempsey, Heigl, Knight atd.) naprosto strhující. A rozhodně ještě musím zmínit vynalézavou hudbu. Pro mě je to jasných 5* a doufám, že si Shonda Rhimes si jednou troufne na velké plátno. (03.07.2008)

Lamentovat nad sestupnou kvalitou jednotlivých zápletek, ale i zábavností celého seriálu, je již takové klišé, že si ho rád odpustím. Přimhouřím obě oči a s krásnými vzpomínkami se vrátím do dob, kdy Chirurgové byly tím nejlépe vyprofilovaným seriálem, co kdy světlo světa spatřil. Srdcovka, obvzláště první tři sezóny. (24.05.2010)

Musím uznat, že sympatičnější než trochu divná Meredith Greyová je mi stále doktor Green z Pohotovosti, který dvacet minut oživuje sedmdesátiletého dědečka s třemi infarkty, mozkovou mrtvicí a rakovinou plic. Ale... právě jsem viděla konec druhé řady a můžu vám říct - blaho. Emoce, slzy, napětí, přesná hudba... jak na divadle. Myslím to v tom dobrým smyslu slova. I proto koukáme na filmy a seriály. Pro ten knedlík v krku, když umře Maximus v Gladiátorovi, a pro skelný pohled, který upíráme na titulky Americké krásy. A Chirurgům se tohle daří celkem často (příběh o tom, jak se Izzie snaží zachránit Dannyho, patří k tomu nejhezčímu, co jsem v seriálu viděla). Ano, jsou to falešné emoce, ale stokrát kvalitnější a zábavnější než ve Velmi křehkých vztazích nebo Ordinaci. (06.10.2006)

Jedna z mých srdečních záležitostí (a stoprocentních závislostí) na poli seriálů. Je v něm úplně všechno... žádný další tuctový seriál z lékařského prostředí, tohle je hlavně o lidech, jejich životních radostech ale i strastech. Ani po tolika letech mě tahle doktorská parta ze Seattlu nepřestává dojímat i rozesmávat... a ty postavy a herci... zvolená hudba a písně... prostě nemám slov. A mé nejoblíbenější postavy? Cristina Yang (Sandra Oh) a od páté série Dr. Owen Hunt (Kevin McKidd). .......... 21.5.2010: Tak nám skončila 6. SÉRIE a pokud jsem někdy měla obavy, že jednoho dne prostě musí jít tento seriál kvalitativně dolů, dnes se rozhodně nevyplnily. Takovéhle úžasné zakončení série jsem nečekala ani v těch nejoptimističtějších snech. Jedním slovem nádhera! Pokles kvality se rozhodně zatím nekoná, a já pevně věřím, že další série bude opět dechberoucí. 7. SÉRIE: Pokud si někdo myslel, že finále šesté série bylo tím nejúžasnějším, co mohl seriál nabídnout, bude se asi hodně divit. Ono je to čím dál tím lepší, čím dál smutnější, ale zároveň realističtější. A já se rozhodně netajím tím, že jsem první dva díly sedmé série sledovala s otevřenou pusou a slzami v očích. A i když je fakt, že 7. série nejede v nějakém strhujícím tempu, stále mě to baví. Shondo, děkuji ti za tuhle krásnou a nepřekonatelnou seriálovou záležitost! / Výstižné komentáře: golfista, novoten, Jeanne, Antek, Zdeňka, Mahalik (21.09.2006)

Miluju filmy a seriály z doktorského prostředí, ale tenhle ze všech úplně nejvíc a to proto, že to právě není seriál jen od doktorech, ale o životě - největší perlou seriálu je pro mě to, jaké ponaučení si z něj nakonci každého dílu odnesete (pokud nejste úplně citově zaostalý). Pravidelně u tohodle seriálu roním potoky slz. (06.01.2011)