Klinika Grace

V jednu chvíli můj nejoblíbenější seriál z doktorského prostředí. A to přestože jsem vždy nesnášel hlavní hrdinku, která je velice nepříjemná, sobecká a egoistická. Její chování je však částečně opodstatnělé, a proto se mi také seriál tolik líbil. Je vidět, jak moc si dají scénáristé záležet na chování postav a jak dobře jsou zahrané. Nejoblíbenější postavy se u mě často měnily, ale několik stálic se zachovalo: Cristina, Berk, Izzy a Addison. V každém díle je několik případů ať už veselých, nebo mrazivých. Sice je mnoho z nich dosti vykonstruovaných, ale většina z nich má dojímavý konec. Za ten nejsilnější považuji díl s nevybuchlou hlavicí... kdo viděl, jistě si s úlekem vzpomene. Narozdíl od ostatních nemocničních seriálů zde počítají s tím, že divák nemá za sebou tři roky na medicíně a tak je díky bohu i srozumitelný. Za zmínku stojí i úžasné skladby od nejrůznějších skupin vždy ke konci dílu. Nevím, zda se to však dá považovat za soundtrack. Jenže časem, nevím proč, všechny dobré postavy odejdou, nebo jsou alespoň mimo pozornost natáčení, chytřejší případy vymizí a zůstávají jen sáhodlouhé monology, co absolutně nepůsobí. Škoda, že seriál neukončili po třetí sérii :( (03.06.2007)

Grey`s Anatomy vstúpila do môjho života nenápadne... Absolútne nevedomá som si jedného štvrtkového večera sadla pred telku a o niečo vyše 40 minút už z toho bol rodiaci sa „osudový“ vzťah. A vďaka nebesiam zato...(!) Je to niečo absolútne originálne, čo nemožno porovnávať s ničím známym. Chirurgovia zabavia, pohladia, jemne postrčia k úvahám, zdvihnú adrenalín, obdaria cenným, občas prekvapivým posolstvom, veľakrát rozosmutnia či privolajú slzy, ale VŽDY prežiaria deň. Každý z budúcich lekárov má svoje mínusy, každý nám môže ísť niečím na nervy, ako v živote, ale neviem si predstaviť, že by ich nebolo päť... spolu sú skvelí, spolu sú v rovnováhe. Od prvej časti som sa zamilovala do „nacistky“- Chandru Wilson ako Dr. Mirandu Baileyovú jednoducho žeriem...:) (06.02.2008)

Ach ti doktůrci. Tento seriál má zvláštní vliv. Po zhlédnutí pár dílů vám připadá, že doktoři mají v nemocnici jen srandu. A že každý chodí s každým. Ono to tak trochu je. Ale stačí přidat pár dílů, kde je kapku vetší masakr, nechat zemřít postupně pár chirurgů, pár jich vyhodit a některé nechat samovolně odejít, každému naložit nějaký ten velký životní problém a když už se zdá, že u nich bude všechno dobré, vrátit je na začátek a nechat je, ať se s tím poperou znovu. Plus trocha dobré hudby, ta ještě nikdy nikoho nezabila, pár neokoukaných tváří (ale samozřejmě sympatických), dobře vypadající město a k tomu nemocnici (ano, Seattle je velmi vhodný pro nemocniční prostředí - je mi smutno, kouknu se ven. Prší. Jsem šťastná, kouknu se ven. Prší. A štěstí mě přejde a jsem smutná. A tak pořád dokola). Neříkam, že postavy nejsou šťastné. Ony jsou, ale jen chvilkově. To by taky nebyl seriál, že?! Ale pryč s tou kritikou. Chirurgové je totiž ten nejlepší seriál z nemocničního prostředí (sorry Housi, ale já už se v tobě - v posledních seriích - nevyznám)! (20.08.2011)

Další z povedených lékařských seriálů a zase trochu něco jiného. Tohle je totiž takový povedený mix - hlavní jsou zde vztahy mezi doktory, nechybí napínavé a někdy velmi poutavé a originální případy a také humor. Je to takový mix všeho, který perfektně funguje a vy se nemůžete dočkat dalšího dílu. A přesně tak to má u správného (nejen) lékařského seriálu být. (09.08.2009)

Další seriál z lékařského prostředí tentokrát ze Seattlu, kde je v Grace Hospital na chirurgické stáži 5 čerstvých absolventů medicíny z Harwardu. Jejich životní trable, vzájemná profesní rivalita, osobní tajemství a hlavně ty problémy elévů „Já jsem lékař, ale nejsem lékař“ k tomu přísná šéfka Miranda „Spíte kdy se dá a kde se dá“. Seriál sice nemá strhující tempo „Pohotovosti“ ani ten svérázný humor, ale má tu správnou porci napětí, radosti a smutku, partu sympatických protagonistů a tu každodenní dávku nešikovnosti začátečníků. P.S. Doufám, že si nevypěstuji stejnou závislost jako na ER. (09.01.2006)