Hvězdné války podle Turka

Odpad si tahle kolosální slátanina rozhodně nezaslouží. Při projekci jsem byl sice střízliv, což filmu dozajista nepomohlo, neb je dle mého dobře stravitelný pouze v stavu podnapilém, leč i tak musím turecké autory ocenit. Děj je vskutku snůška žvástů, často mi přišlo, že scény na sebe ani nijak moc dějově nenavazují... Mám v plánu dát Dünyayi kurtaran adam ještě jednu šanci, a to když se předem s přáteli náležitě posilníme omamnými látkami. Za střízliva si to však více nezaslouží... 50% (31.05.2010)

Tak tohle je extrém i na turecké trashové poměry. V 70. a 80. letech chrlil turecký Yeşilçam 200 - 300 filmů ročně, z nichž některé měly parametry docela běžné produkce (šlo hlavně o romantické filmy a komedie), ale většinu tvořily extrémně levné a na pulpovou kulturu orientované snímky, které nezřídka doslovně kopírovaly populární západní hity. Tyto filmy měly naprosto nulové umělecké ambice a lákaly téměř výhradně na atrakce pokleslých žánrů, jako jsou artistické kousky, scény zachycující mučení či sex (nejčastěji sexuální mučení) a občas dovedly zabrnkat i na nacionalistický sentiment. Režisér Çetin İnanç dokázal jeden takový film natočit během několika dní a poté, co jeho původní orientaci na erotiku překazila cenzura zavedená nastoupivší vojenskou krutovládou, se vrhl do vod akčních filmů, které nerespektují ani ty nejelementárnější prvky filmového vyprávění a vynikají naprosto nepředstavitelně bizarní špatností. U Dünyayı Kurtaran Adam mě ovšem ve změti všemožných hrůz nakonec nejvíc dostala ta religiózní vložka začínající stručným úvodem do islámu a končící u Ježíšových druhů budujících vyspělá podzemní města. Viděl jsem už všemožné filmové obskurnosti, mezi nimi i toto či toto , ale na plyšové příšery a hopsajícího Cüneyta se tedy žádná nechytá. Proto se ani moc nedivím, že na sebe strhává nesrovnatelně víc pozornosti, než jiný známý turecký film, který byl ve stejném roce, kdy Arkin s Akkayou zachraňovali svět, oceněn Zlatou palmou v Cannes. ______________ P.S: Mnoho komentátorů se zde podivuje nad scénou tréninku, kdy hrdina mlátí pěstmi do skály. To je možná jen malé kulturní nedorozumění, neboť nějak takto prý kdysi turečtí vojáci nacvičovali techniku pověstné osmanské facky... (27.11.2010)

Nezapomenutelné. V hlavní roli mistr světa ve trojskoku Cüneyt Arkin, který svým dokonalým pojetím boje jeden na jednoho zachraňuje Svět. Se svým krásným přítelem, který má slabost pro ženy, zachrňují tento Svět před zlým čarodějem. Ten se jej snaží zničit, ale brání mu v tom molekuly z lidských mozků, které udělaly bariéru kolem Zeměkoule. A proto se náš milý čaroděj pronásledovaný těmito dvěma hrdiny snaží získat zlatý mozek, který obsahuje všechno lidské vědění a kdo ví co ještě, aby krom své neuvěřitelné síly a zla, které je v něm nahromaděno, získal i inteligenci, díky které by mohl Svět porazit. Hlavní hrdina se zamiluje do turecké nemluvné blondýny (a provaděpodobně i do jejích malého syna), kvůli které nasazuje holý život a bojuje proti červeným medvědům a černým medvědům a ještě něčemu, co má prý vypadat jako kostlivec. Aby tyto potvory porazil, musí zvládnout trénink, kdy mlátí dlaněmi do skal a kope do balvanů. Ale hlavně co je důležité - trénuje skákání - to je právě hodně důležité při bojích jeden na jednoho. Náš hrdina používá taktiku, kdy nepřítele třikrát přeskočí a až při skoku čtvrtém jej kopne do hlavy... Hudbu k filmu složil John Williams. Pokud chcete vědět víc, tak se na film podívejte, protože to opravdu stojí za to... -10/-10 (16.11.2009)

Lahůdka pro opravdové fajnšmekry. Turci v jistém období svojí kinematografie totálně ignorovali autorská práva a znesvětili tak nejen Lucasovy SW a Indyho, ale třeba Ramba nebo Čelisti. Nevím, jestli byly horší triky, střih, scénář plný perel typu "Jsem unavený jako mrtvola." nebo úroveň hereckých výkonů. Ve všech ohledech se jednalo o diletanství nejvyššího stupně, ale prvních patnáct minut jsem proplakala smíchy a bavila jsem se vlastně celou dobu. Takže prostě nerozhodných 50%. (26.03.2018)

Konečně jsem našel odvahu k puštění tohoto bijáku. Co se týče filmařskýho řemesla je to jasnej odpad. Filmy Eda Wooda vedle toho vypadají jako majstrštyky. Tohle je absolutní brak kterej vykrádá na co jen vzpomenete. A to nejen obrazově ale i hudebně. Jenže co naplat když se u toho člověk baví a zasměje. Nádhernej příklad toho kdy je něco tak špatný až je to dobrý. Tady je štempl Guilty Pleasure zcela na místě. Pro umocnění zážitku z téhle zhovadilosti doporučuju na film koukat s českým dabingem. Požitek bude o to větší protože ten tomu dodává další rozměr. Tady lze o5 pochopit jakékoliv hodnocení. Odpad to bude pro ty co na to koukají po technické stránce. A já to chápu on je to celkově výsměch dobrému filmu a filmařině jako takové. Na druhou stranu chápu i ty co dají i 5hvězd a to z hlediska zábavy. Protože něco takovýho už jen tak někdo nenatočí. Já to vyřeším šalamounsky a volím zlatou střední cestu. Tudíž dávám 3hvězdy. Je to sice 3,14čovina a s dobrým filmem to nemá nic společnýho ale zasmál jsem a pobavil. A to je asi to hlavní. Závěrem jen dodám, že jsem rád, že jsem se k puštění téhle bizarnosti odhodlal protože takovej úlet se přece jenom nevidí každej den. Takže pokud máte odvahu a neviděli jste zatím tuhle filmovou hříčku, zkuste to. Jen nezaručuju výsledek. To už je fakt čistě na každým divákovi jak k tomuhle přistoupí a jestli se bude bavit nebo nebude a film poletí do odpadu. (19.06.2024)