Swing Girls

Na světě jsou dva druhy lidí. Ti kteří swingují a ti, kteří ne. Teoreticky bych mohl napsat úplně stejný komentář jako u Waterboys, ale, i když je tenhle film téměř totožný(jen jiný prostředí), je vlastně úplně jiný. Škoda jen te první půlky, která je trochu slabší (o proti Waterboys více). Naštěstí je tady druhá půle a odzbrojující závěr. Shinobu Yaguchi má prostě vyborné optimistické komedie, které mnohonásobně zlepší náladu. (04.08.2009)

Pro mě skvělá hudební komedie u které jsem se ani trochu nenudil... Víte, ono to vlastně nemá nějaký originální děj... Tak proč je to ale skvělé? Nu, protože oni v té Asii umí i sebeprimitivnější děj ztvárnit ve filmu tak, že vám připadá že sledujete velice originální snímek... Takový pocit jsem měl u většiny Asiiských filmů jakéhokoliv žánru.... Swing Girls nejsou vyjímkou... Snímek je podaný s takovou lehkostí, nenuceností až mi připadalo, že jsem reálný divák a to co vidím na obrazovce se skutečně nyní děje a já to prožívám s herci... U valné většiny Asiijských filmů mám tento pocit a proto je mám tak rád... To je ta síla, která odlišuje Asijskou kinematografii od zbytku světa... Swing Girls jsou toho ve svém "žánru" příkladem... Nehraje si to na nějaký přehnaně dramatický film s "nečekaným" koncem... Ne, Swing Girls poklidně plynou příběhem, sem tam pobaví, ale i jinak se divák nenudí a na konci vás nechají tápat: Vyhráli tedy? Nevyhráli? Já si ale říkám: A vlastně není to naprosto jedno? (10.05.2009)

jak už tu bylo několikrát řečeno "na světě jsou dva druhy lidí.. Ti, kteří swingují a ti, kteří ne.." Hrdě můžu prohlásit, že patřím k té první skupině, ale trochu zahanbeně musím dodat, že až po shlédnutí tohoto filmesu..:) Víc než milá podívaná na partu japonských swing girls a jednoho swing boye;) (24.01.2009)

Já už si snad ani nepamatuju, kdy jsem naposledy viděl čistokrevnou komedii, která by neměla žádná hluchá místa, trapné scénky a hlášky a u které bych se smál po celý film. Jenže to bylo ještě před shlédnutím Swing Girls. Tahle originální komedie v japonském stylu mě nadchla. A to snad vším, čím to jen šlo. Skupina školaček chodí na letní doučování a očividně to žádnou z nich nebaví. Na škole mezitím působí dechová kapela, která jezdí na baseballové zápasy místního týmu. Celá kapela však po pozření obědů skončí s otravou v nemocnici. Zbyde jediný člověk, hráč na činely, na kterého oběd nezbyl a který se pokusí složit co nejrychleji novou kapelu. A to je samozřejmě šance pro školačky, které se můžou přihlásit, aby se vyhnuly úmorné nudě při matematice... Pokud bylo cílem režiséra mimojiné také přilákání mladých lidí k jazzu a swingu, myslím že se to podařilo na jedničku. Po celou dobu vyhrává skvěla hudba, která vygraduje závěrečným koncertem. Zajímavostí je, že všechny mladé herečky na nástroje opravdu hrají, jelikož prošly speciálním tréninkem před natáčením a poté koncertovaly v Japonsku a USA, aby film propagovaly. Samozřejmě to hodně dodává na věrohodnosti. Jeden vtipný moment střídá druhý, školačky jsou roztomilé a krásné:). Kdo má rád jazz, bude se výtečně bavit, kdo ho třeba rád nemá, bude se bavit stejně! (21.05.2005)

Radšej než sedieť na letnom doučovaní matematiky by sa nejedna študentská duša upísala diablovi...tieto dievčatá však urobili niečo ešte nebezpečnejšie. Upísali sa jazzu, lebo na svete sú len dva druhy ľudí, tí čo swingujú a tí čo nie. Japonci opäť raz ukázali svetu, že sa dá natočiť inteligentná a pritom poriadne uletená teenagerská komédia bez tekutinových „fórov“ a bez naháňania sa za stratou poctivosti.Swing girls ma oslovili svojim príjemným humorom, entuziazmom a perfektnou hudbou. Nemajú síce ktovieako originálny scenár, jeho prevedenie je však typicky ázijsky inovatívne a zábavné. Určite odporúčam nechať sa zlákať a prežiť s partiou japonských školáčiek v sexi školských uniformách príbeh o zostavení školského Big Bandu. A ešte jedna rada .....keď začujete skladbu od Louisa Armstronga „What a wonderful life“, rýchlo sa chyťte stoličky, pretože by ste z nej mohli od smiechu aj spadnúť. 10/10 (27.04.2006)