Stopa Xapatanu
Sur la piste de Xapatan
Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(viac)Recenzie (76)
Tato soutěž byla u mě vždy až za Pevností Boyard, ale nic méně, nic lepšího k vidění nebylo (a vlastně není ani dnes). Zjistil jsem, že spousta lidí, tuto dobrodružnou hru s legendárním výběhem asi třistapadesáti schodů k vlaku, už ani nepamatuje, nebo vůbec nezná... Snad to nějaká naše TV ještě někdy, i s Boyardem, odvysílá. [7/1O] ()
Srovnatelná zábava s Pevností Boyard či Pago Pago - podobně exotické prostředí a zajímavě napínavé úkoly, Francouzi prostě tehdy uměli. Ještě spolu s dalším francouzským dílem Hrami bez hranic tvoří klenoty soutěžních pořadů z mého dětství. ()
Parádní dobrodružná soutěž, kterou si i po tolika letech kdy jsem ji viděl naposledy, pamatuju poměrně dost dobře. Ve všech překážkách napínavá, plná nástrah, pastí a hlavně neuvěřitelných dovedností jezdců s lasem. Zejména Černý jezdec, jehož chycení bezpečnostního pouzdra jednoho ze soutěžících na dobrých pět šest metrů, přičemž byli oba v pohybu, vidím dodnes před sebou, jako bych se na to díval denodenně. Úžasné! Lanovka nad jezerem a 320 kamenných schodů na nádraží, ve kterém čeká Xapatanský vlak. Krásné prostředí, scenérie a výborná zábava. Enšpígl to vystihnul ve svém komentáři dokonale. ()
Pro mě o chlup lepší než Boyard. Mám radši divokou přírodu než kobky starý pevnosti. Navíc čupr hudba, headcamy, čtyřicetikilová francouzka řídící šestilitrovej offroad a houkání vlaku, který nečeká. Jediný co mě vždycky štvalo bylo, když ta trubka co hledala sošky byla neschopná a chudák chlapík zmořenej potem si mohl vybrat jen ze tří sošek a z toho byly dvě rozbitý a navíc pak jen poslouchat jak jí bolej nožičky a do těch schodů rychlejš nepůjde... ()
Vždycky jsem si přál ulovit takhle někde v pralese nějakou sošku s očima z drahokamů, sjet po laně přes údolí, skočit do vody a vyšlápnout stovky schodů na nádraží, vyinkasovat za sošku od překupníka prachy a odjet vlakem zpátky do civilizace. A koho tahle představa aspoň trochu nelákala, tomu nevěřím. Boyard byl jen jeden, ale tohle bylo taky dobrodrůžo. Dnes už se nic takového netočí... ostatně nevím, kdo by na to v konkurenci Posledního trosečníka, Amazing race nebo Takešiho hradu koukal. Nostalgie... ()
Zaujímavosti (4)
- Počet schodů, které musí na začátku hry soutěžící sejít a 'finalista' s 'kandidátkou' na konci hry vystoupat k železniční stanici Xapatan, je 365. (CANNIBAL)
Reklama